Čís. 2730.

K opodstatnění překážky přísahy podle čís. 6 § 170 tr. ř. jest třeba, by bylo vhodnými doklady osvědčeno nepřátelství velmi intensivní, t. j. tak hluboce zakořeněná, trvalé nepřátelské zaujetí svědka proti obžalovanému, že by ho mohlo svésti s cesty pravdy a uvésti v pokušení, by přes nebezpečí trestního stíhání hrubě porušil svou občanskou povinnost, udati pravdu, a jež by tedy podle okolností a vzhledem na osoby mohlo vyloučili úplnou věrohodnost svědkovu; odpůrcovství ve sporu není ještě totožným s oním nepřátelstvím.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1927, Zm, I 636/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Liberci ze dne 29. září 1926, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti 9 a) a 10 §u 281 tr. ř. Zmatek podle čís. 3 §u 281 tr. ř. shledává v tom, že soud vzal přes odpor obhájcův do přísahy svědky Josefa K-a a Rudolfa H-a, (manžela a bratra obžalované), o nichž obhájce tvrdil, že žijí s obžalovanou v nepřátelství. Jako doklad tvrzeného nepřátelství uvedl obhájce, že mezi obžalovanou a svědkem Josefem K-em jest v běhu žaloba o rozvod a několik sporů pro urážku na cti, poukázal na obsah dopisu čís. 3 a ohledně svědka H-a se odvolal na spisy a spory vedené prý mezi obžalovanou a svědkem u okresního soudu v Liberci a na trestní spisy. Než k opodstatnění překážky přísahy podle čís. 6 §u 170 tr. ř. jest třeba, by bylo vhodnými doklady osvědčeno nepřátelství tak hluboce zakořeněné, trvalé nepřátelské zaujetí svědka proti obžalovanému, že by ho mohlo svésti s cesty pravdy a uvésti v pokušení, by přes nebezpečí trestního stíhání hrubě porušil svou občanskou povinnost, udati pravdu, a jež by tedy podle okolností a vzhledem na osoby mohlo vyloučiti úplnou věrohodnost svědkovu. Ve skutečnostech, na něž se obhájce odvolal, nelze shledati projev takového nepřátelství, jaké zákonné ustanovení čís. 6 §u 170 tr. ř. předpokládá. Dlužno uvážiti, že oba svědci prohlásili před svým výslechem při hlavním přelíčení, že nechovají k obžalované žádného záští ani nepřátelství a chtějí udati jen pravdu, že spor o rozvod (a o vydání dítěte, na nějž poukazuje zmateční stížnost) jakož i spory pro urážku na cti mohly sice vésti k napjatému poměru mezi obžalovanou a svědkem Josefem K-em, nelze však je pokládati za projev takového nepřátelství, by vylučovalo úplnou věrohodnost svědkovu, uváží-li se, že odpůrcovství ve sporu není ještě totožným s nepřátelstvím, jaké má zákon na mysli v onom ustanovení. Totéž platí o civilních sporech u okresního soudu v Liberci vedených podle tvrzení zmateční stížnosti mezi matkou a bratrem obžalované s jedné a svědkem Josefem H-em s druhé strany (to tím spíše, že obžalovaná sama nebyla na nich súčastněna) a o vzájemných sporech pro urážky na cti obhájcem zmíněných, kdyžtě sám neuvedl nic konkrétního, Čím a jak se v nich projevilo nepřátelství mezi svědkem a obžalovanou té intensity, jakou zákon předpokládá. Z obsahu dopisu čís. 3 jest zřejmo pouze tolik, že svědek H. upozornil právního zástupce obžalované, že exekuce proti ní vedené zůstanou bezvýsledný, na domnělé nepřátelství mezi stranami nelze však z něho usuzovati ničeho. Dlužno dodati, že soud zjišťuje, že obžalovaná jest pisatelkou dopisu, nejen na základě svědeckých výpovědí Josefa K-a a Rudolfa H-a, nýbrž především na základě posudku znalce písma, který s určitostí prohlásil, že dopis byl psán její rukou, takže ani případné porušení formy zmateční stížností vytknuté nepochybně nemohlo míti nepříznivého vlivu pro obžalovanou na konečné rozhodnutí. Není tu tudíž ani zákonného předpokladu posl. odst. §u 281 tr. ř. pro uplatňování formálního zmatku čís. 3 §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 2730. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 289-290.