Čís. 2733.

Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
I když byl soukromý účastník se svými soukromoprávními nároky podle § 366 tr. ř. poukázán na pořad práva, lze uložiti obžalovanému ve smyslu § 4 zákona, by podle svých sil nahradil škodu číselně určitou; tento výrok však není exekučním titulem ani konečným rozhodnutím o výši oné náhrady.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1927, Zm II 59/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 24. června 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti těla ve smyslu §§ 335, 337 tr. zák., a zamítl jeho odvolání co do výroku, jímž mu bylo uloženo ve smyslu §u 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., by podle svých sil nahradil škodu trestným činem způsobenou a to Arnoldu A-ovi 300 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Stížnost napadá výrok soudu, jímž bylo stěžovateli uloženo, by nahradil poškozenému 300 Kč, vytýkajíc výroku tomu nejasnost, poněvadž z rozsudku nelze seznati, které části soukromým účastníkem likvidované škody se onen peníz týká a se kterou částí byl soukromý účastník poukázán na pořad práva soukromého, a poukazuje dále k tomu, že trestní řízení vůbec neposkytlo dostatečného podkladu pro přisouzení číselně přesně vymezené náhrady soukromému účastníku. Oproti těmto vývodům sluší zdůrazniti toto: Výrok ten jest podstatnou součástí onoho výroku rozsudkového, jímž byl obžalovanému povolen podmíněný odklad trestu a jímž mu bylo zároveň uloženo, by ve dvouleté zkušební době nahradil soukromému účastníku činem způsobenou škodu podle svých sil a to penízem 300 Kč. Výrok ten nemá nic společného s výrokem o soukromoprávních nárocích a sluší tedy ve shora řečených výtkách opravného spisu vlastně spatřovati odvolání z výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu. Tu pak je stížnost na omylu, pokud vytýká výroku tomu nejasnost, ježto prý nelze seznati, se kterou částí soukromých nároků byl poškozený poukázán na pořad práva civilního, — vždyť v řízení připojeném (XXI. hlava trestního řádu) nebylo o soukromoprávních nárocích vůbec rozhodnuto, nýbrž byl poškozený s nimi podle §u 366 tr. ř. poukázán na pořad práva, takže bude na něm, by teprve v řízení sporném své nároky proti obžalovanému uplatňoval a jejich výši prokázal. Naproti tomu stal se onen výrok týkající se náhrady škody penízem 300 Kč podle předpisu §u 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., sledujícího cíle výchovné, by totiž odsouzený též projevením upřimné snahy, napraviti podle svých sil spáchané bezpráví, prokázal, že jest skutečně hoden dobrodiní zákonem mu poskytnutého. Výrok ten neposkytuje však soukromému účastníku exekučního titulu k vymáhání soudem určeného peníze a nezahrnuje v sobě ani konečného rozhodnutí o výši náhrady škody, jež má býti soukromému účastníku obžalovaným poskytnuta; nesejde proto též na tom, že jednak soukromý účastník byl podle §u 366 tr. ř. poukázán na pořad práva a přes to byla obžalovanému podle §u 4 zák, o podm. ods. uložena náhrada 300 Kč; vždyť okolnost, že přesné zjištění číselné výše škody vůbec a podílu na obžalovaného připadajícího obzvlášť má se státi sporem, nebrání soudu trestnímu, by v rámci §u 4 zákona podle volného uvažování neurčil peníz, jímž má obžalovaný přispěti k odčinění křivdy jeho vinou poškozenému vzniklé, poněvadž při zásadním rozdílu podstat oněch dvou výroků nezáleží na tom, zdali peníz podle §u 4 zákona určený, se přesně kryje s výší škody, jak v řízení sporném jest nebo bude zjištěna, můžeť tu dokonce trestním soudem při rozhodování podle §u 8/2 zákona o podm. ods. případně i číselná výše onoho peníze býti pozměněna, jak nutno souditi z čís. 3 §u 6 zákona, podle něhož jest soudu nařídili výkon trestu pouze tehdy, když odsouzený bez důvodu odpírá nahraditi škodu nebo dáti zadostučinění.

Citace:

č. 2733. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 293-294.