Čís. 2845.

Podmětem přestupku porušení manželské věrnosti podle § 525 tr. zák. může sice býti jen jeden z manželů, na přestupku však může býti súčastněna třetí osoba jako spoluvinník nebo účastník.
(Rozh. ze dne 7. července 1927, Zm II 55/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Olomouci jako soudu odvolacího ze dne 21. října 1926, jímž byla obžalovaná podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přestupek podle §§ 5 a 525 tr. zák., byl porušen zákon v ustanoveních §§ 5 a 525 tr. zák.
Důvody:
Augusta S-ová podala u okresního soudu ve Dvorcích na obžalovanou trestní oznámení, že po delší dobu udržuje s manželem obžalobkyně cizoložný poměr, a žádala proto potrestání obžalované pro přestupek §u 502 tr. zák., v případě pak, že by se cizoložství nedalo zjistiti, pro přestupek podle §§ 5 a 525 tr. zák. Okresní soud ve Dvorcích uznal rozsudkem ze dne 3. září 1926 obžalovanou vinnou přestupkem proti veřejné mravnosti podle §§ 5 a 525 tr. zák., vzav na základě průvodního řízení za dokázáno, že obžalovaná měla v době od 1. května do konce května 1926 s manželem soukromé obžalobkyně styky, mající podklad sexuelní a tak daleko jdoucí, že jeho manželka byla nucena dovolávati se pomoci soudu. K odvolání obžalované krajský jako odvolací soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. října 1926 změnil rozsudek prvého soudu a obžalovanou osvobodil podle §u 259 čís. 3 tr. ř. od obžaloby; důvody odvolacího rozsudku obsahují toliko tuto jedinou větu: »Podle přesvědčení soudu odvolacího není tu vůbec skutkové podstaty §u 525 tr. zák., neboť soukromá obžalobkyně není příbuznou obžalované a nejedná se o případné porušení věrnosti manželství v rámci rodiny, totiž se strany obžalované.«
Tímto stručným a ne zcela jasným odůvodněním projevuje odvolací soud patrně názor, že přestupku porušení manželské věrnosti podle §u 525 tr. zák. mohou se dopustiti pouze osoby svazkem manželským spojené a nikoliv osoby třetí. Odvolacímu soudu jest přisvědčiti potud, pokud měl na mysli právní zásadu, že jen manželé jsou navzájem povinni manželskou věrností, takže jen jeden manžel může oproti druhému porušit! povinnost věrnosti. Důsledkem této zásady je ovšem, že podmětem tohoto trestného činu může býti jen jeden z manželů; zásada sama však nijak nevylučuje, že na přestupku porušení manželské věrnosti může býti súčastněna třetí osoba jako spoluvinník neb účastník. Platí tu všeobecné zásady o spoluvině a účastenství podle §§ 5 a 239 tr. zák., a trestní zákon nemá ustanovení, vylučujícího platnost zásad stanovených v §u 5 tr. zák. při přestupku §u 525 tr. zák., pokud tento se vztahuje na porušení manželské věrnosti (srov. rozhodnutí č. 3003 vid. nejv. soudu). Jest tedy právní názor, na němž spočívá rozhodnutí stolice odvolací, právně mylným a v důsledku toho i osvobozující rozsudek zmatečným podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury ve smyslu §u 33 tr. ř. vyhověti a podle §§ 292 a 479 tr. ř. uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 2845. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 539-540.