Čís. 2782.

»Potrestáním« (pro přestupek) nelze v článku I § 9 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. rozuměti Jen vyměření trestu, nýbrž zahrnuje v sobě také odsouzení.
(Rozh. ze dne 14. května 1927, Zm I 216/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího ze dne 10. prosince 1926 porušen byl ve výroku o vině, pokud jím byl čin, jímž byl obžalovaný uznán vinným, označen jako zločin nedokonané krádeže podle §§ 8, 171 a 173 tr. zák., zákon v ustanovení článku I. §u 9 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. po případě zákona ze dne 21. prosince 1925, čís. 257 sb. z. a n., výrok ten se v dotyčném směru zrušuje a obžalovaný se uznává vinným přestupkem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171 a článku I. § 9 zákona čís. 471/1921; ostatní části rozsudku toho zůstávají nedotčeny.
Důvody:
Při hlavním přelíčení, konaném u okresního soudu v Přešticích dne 27. října 1926 proti obžalovanému pro přestupek nedokonané krádeže, spáchaný pokusem odciziti srnku ku škodě lesní správy v D. L., usnesl se okresní soud vzhledem k tomu, že zástupce poškozené ocenil srnku tu na 231 Kč, postoupiti spisy státnímu zastupitelství v Plzni pro půtahy zločinu. Státní zastupitelství vrátilo spisy okresnímu soudu v Přešticích s návrhem na potrestání obžalovaného pro přestupek podle §u 8, 171 a 460 tr. zák. a §u 9 a článku I. zákona čís. 257/25. Okresní soud vynesl rozsudek sprošťující a k odvolání veřejného obžalobce krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. prosince 1926 změnil rozsudek v ten způsob, že obžalovaného uznal vinným, že dne 28. září 1926 v K. v lese T. vniknuv do lesa lesní správy v D. L. za tím účelem, by zdržení a bez přivolení této správy pro svůj užitek odňal jednoho srnce v ceně 231 Kč, tedy cizí věc movitou v ceně přes 200 Kč, předsevzal čin ke skutečnému provedení zločinu krádeže, který čin však pro překážku odjinud v to přišlou nebyl dokonán, čímž spáchal zločin nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 173 tr. zák. a odsoudil ho podle §u 460 tr. zák. a § 9 článku I. zák. čís. 257/1925 sb. z. a n. do vězení na 10 dnů a ke ztrátě práva volebního. Odvolací rozsudek, pokud kvalifikuje čin, jímž byl obžalovaný uznán vinným, jako zločin nedokonané krádeže podle § 8, 171 a 173 tr. zák. porušuje zákon. Odvolací soud vychází patrně z názoru, že, užije-li se ustanovení §u 9 článku I. zákona z 22. prosince 1921, čís 471 sb. z. a n., jehož platnost byla zákonem ze dne 21. prosince 1925, čís. 257 sb. z. a n. prodloužena do 31. března 1929 — jest toliko trest vyměřiti podle sazby určené na korrespondující přestupek, kdežto kvalifikace činu jako zločinu zůstává nezměněna. Názor ten nemá však v onom zákonu opory, jak plyne již z doslovu ustanovení citovaného §u, jenž ustanovuje, že veřejný obžalobce může při zločinech tamže uvedených na místě návrhu podle §u 6 navrhnouti potrestání pro přestupek, má-li za to, že hledíc ku povaze činu, znehodnocení peněz a k malé nebezpečnosti pachatelově pro cizí majetek je potrestání to dostatečným. Zákon dopouští tedy, jsou-li řečené podmínky splněny, toliko potrestání pro přestupek, slovo »potrestání« jest rozuměti ne pouze v užším smyslu jako vyměření trestu, nýbrž ve smyslu širším, zahrnujícím v sobě jak odsouzení tak i vyměření trestu. Tomu odpovídá i dikce v trestním zákonu obvyklá (viz § 2 písm. g) druhý odstavec, §§ 236, 237 tr. zák.). Opačný výklad vedl by ostatně k tomu důsledku, že by k souzení o takových činech nemohl býti příslušným okresní soud a důsledně v opravném řízení také ne krajský soud jako soud odvolací. Bylo proto podle §u 33, 479 a 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2782. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 412-413.