Čís. 2865.

Ke skutkové podstatě podvodu nestačí ještě lstivé vylákání odměny za sprostředkování místa, nýbrž jest po subjektivní stránce zapotřebí, by pachatel měl jíž od prvopočátku úmysl, nevrátiti odměnu ani tehdy, když místo opatřiti se nezdaří, nebo by měl vědomí, že v případě tom nebude moci zaplacený peníz splatiti, neb aspoň ne v určité době a měl-li pachatel v tomto případě úmysl poškoditi osobu služební místo hledající, je tu úmysl podvodný. (Rozh. ze dne 13. srpna 1927, Zm I 299/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dme 4. dubna 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem dílem dokonaného, dílem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200, 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného jest odůvodněna již, pokud uplatňuje důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Rozsudek nalézacího soudu zjišťuje sice v obou případech, ve kterých obžalovaného uznal vinným, že obžalovaný uvedl, pokud se týče pokusil se uvésti uchazeče o místo v omyl za tím účelem, by na nich žádaný peníz vylákal; nezjistil však podstatných okolností pro posouzení subjektivní stránky zločinu podvodu, ze kterých by se dalo usouditi, zda obžalovaný měl již hned z prvopočátku úmysl způsobiti žadatelům škodu, peníze vylákané jim nevrátiti a je o ně zkrátiti a zda měl vědomí, že, i kdyby chtěl, nebude později moci je vrátiti, nastane-li povinnost k vrácení, nebude-li slíbené místo včas opatřeno. Nalézací soud nezjistil tudíž u obžalovaného úmyslu poškozovacího, jenž jest podstatnou součástí skutkové podstaty zločinu podvodu (§§ 1 a 197 tr. zák.) a neodůvodnil ani, z čeho usuzuje, že směnka obžalovaným Miloslavu B-ovi vystavená byla směnkou krycí, a neopodstatnil ničím svůj právní názor, že obžalovaný byl povinen zaplatiti 1500 Kč bez současného vrácení směnky, ať již byla směnkou krycí, čili nic. S hlediska nazírání na důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. má zrušovací soud za to, že jest odůvodněna zmateční stížnost i z důvodu podle čís. 4 §u 281 tr. ř. potud, pokud zamítnut byl průvodní návrh obžalovaného při hlavním přelíčení dne 4. dubna 1927 na výslech jeho matky Marie Š-ové o tom, že v době jednání s B-em a K-em měl obžalovaný na hotovostí 6000 až 7000 Kč a že by jeho matka svolila ku knihovnímu zajištění, kdyby bylo třeba, a na výslech Františka Š-a o tom, že obžalovaný má menší peněžitou částku pojištěnu na jeho majetku a že by i on svolil ku knihovnímu zajištění. Ke skutkové podstatě podvodu nestačí totiž ještě vylákání odměny za sprostředkování místa, nýbrž jest k tomu, jak již shora bylo uvedeno, po subjektivní stránce zapotřebí, by obžalovaný měl již od prvopočátku úmysl, nevrátiti odměnu ani tehdy, když místo opatřiti se nezdaří, neb aby měl vědomí, že v posléz uvedeném případě nebude moci zaplacený peníz splatiti, neb aspoň ne v určité době, a měl-li obžalovaný v tomto případě úmysl poškoditi osobu služební místo hledající, je tu úmysl podvodný (rozh. čís. 856 sb. n. s.). Bylo proto nutno, by nalézací soud zkoumal, zda obžalovaný měl již z prvopočátku úmysl poškoditi, peníze v žádném případě nevrátiti, po případě, zda měl vědomí, že nebude moci vrátiti peníze, nastane-li mu povinnost je vrátiti. K tomu cíli měl nalézací soud povinnost zkoumati a zjistiti, zda měl obžalovaný dostatečný majetek, by mohl peníze na svědcích vylákané (1500 Kč a 2000 Kč) kdykoliv vrátiti, zejména když tvrdil, že má majetek a když Miloslavu B-ovi vystavil a podepsal směnku na vylákaných 1500 Kč. Nabízel-li záruku za případné vrácení odměn předem zaplacených, knihovním zajištěním, bylo povinností nalézacího soudu zjistiti výslechem jeho matky a bratra, zda byli ochotni tuto hypotekární záruku (kauci) za obžalovaného poskytnouti a zda mohl obžalovaný na to spoléhati, že mu ji poskytnou, z čehož by bylo lze usuzovati na jsoucnost neb nejsoucnost jeho poškozovacího úmyslu. Návrhy obžalovaného v tom směru nelze odbýti tvrzením, že nebyly míněny vážně, když kromě jeho dřívějšího potrestání nalézací soud ničeho nezjistil, co by mohlo nasvědčovati tomuto jeho úsudku. Rovněž k tomu nestačí poukaz, že obžalovaný svědkům nesliboval výslovně zajištění matčino nebo bratrovo, vždyť nebylo též zjištěno, že svědkům nabízel zajištění na svých realitách. Neprovedl-li nalézací soud těchto důkazů, pochybil, neboť nelze vyloučiti možnost, že tato formální vada mohla míti nepříznivý vliv na rozhodnutí o vině obžalovaného (§ 281 posl. odst. tr. ř.).

Citace:

č. 2865. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 581-583.