Čís. 2884.

Viní-li se ústav (záložna) z jednání a smýšlení nečestného (§ 491 tr. zák.), čelí takový útok i proti osobám ústav zastupujícím a jeho jménem jednajícím a jest jim přiznali oprávnění k obžalobě pro urážku na cti.
(Rozh, ze dne 1. září 1927, Zm I 482/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížností generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 13. ledna 1927 byl porušen zákon, pokud jím byl k odvolání obviněného změněn, správně zrušen odsuzující rozsudek okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. prosince 1926 a obviněný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přestupek podle § 491 tr. zák., podané naň činovníky Záložny v H. K.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. prosince 1926 byl obžalovaný uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v civilní žalobě na Záložnu v H. K. dne 25. října 1926 u okresního soudu v Hradci Králové Záložnu v H. K. a její činovníky Jiřího T-a jako starostu, Aloisa P-u jako místostarostu, Jaroslava H-a jako kontrolora, Vojtěcha R-e jako tajemníka a Jana C-e jako ředitele vinil z opovržlivých vlastností, neuváděje určitých skutků a vydával je ve veřejný posměch. Skutkovou povahu přestupku § 491 tr. zák. shledal soud v těchto slovech: »Záložna v H. K. mísíc se nepovoleným způsobem do vnitřních záležitostí družstva (sdružení zámečníků) bezprávně zdráhá se vyplatiti mně 1338 Kč 46 h mně náležejících a zadržuje mi je z důvodů bezpodstatných, předstírajíc proti pravdě a skutečnosti, že částky 6016 Kč 60 h a 2176 Kč 95 h u soudu složila«, zjistiv podle spisů okresního soudu v Hradci Králové, že záložna v H. K. dne 20. září 1926 složila k soudu ve vkladní knížce svého ústavu 10536 Kč 75 h. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný odvolání z výroku o vině a trestu, v němž namítal, že záložna není korporací ve smyslu § 492 tr. zák. a že neměli tudíž obžalobci jménem záložny právo žalovati a že obžalovaný jednal bezelstně, uplatňuje oním podáním svůj nesporný nárok na zaplacení. Rozsudkem krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 13. ledna 1927 bylo odvolání obžalovaného vyhověno a týž z obžaloby sproštěn dle § 259 čís. 3 tr. ř. s odůvodněním, že záložna jako podnik hospodářský nepatří pod pojem korporace podle § 492 tr. zák. a není tedy oprávněna podati obžalobu pro urážku na cti; vyjádřena-li v útoku na podnik hospodářský nebo obchodní, tu na záložnu, zároveň urážka na cti osob na podniku splupůsobících, vznikne každé z těchto osob soukromé právo obžalobní a není tedy pochyby, že činovníci jsou oprávněni podati obžalobu pro urážku na cti; závadné podání obžalovaného však prý napadá pouze záložnu, aniž obsah jeho poukazuje k tomu, že vedle útoku na Záložnu stal se též urážlivý výrok na soukromé obžalobce jako zástupce záložny buď výslovným jmenováním některého z nich, nebo znameními na ně připadajícími, a nelze prý také zjistiti, že útok směřoval proti určitému neb proti některému nebo proti všem zástupcům záložny.
Sprošťujícím rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Hradci Králové, pokud odpírá aktivní legitimaci k obžalobě činovníkům záložny, byl porušen zákon. Rozsudek přehlíží, že záložna jako ústav a podnik hospodářský může jednati pouze svými zodpovědnými zástupci a že tedy každé obvinění záložny z nečestného jednání (opovržlivých vlastností neb opovržlivého smýšlení) nutně se vztahuje na její oprávněné zástupce, bez ohledu na to, zda jsou i oni v závadném projevu ještě zvláště jmenováni nebo označeni ať již výslovně nebo znamením na ně se hodícím. Vždyť každý takovýto projev řízený formálně na »záložnu« nutně postihuje její zástupce, bez nichž záložna jednati nemůže. Odvolací soud se tedy mýlí, maje za to, že lze přiznati zodpovědným zástupcům záložny aktivní legitimaci k obžalobě jen tenkráte, kdyby »vedle útoku na záložnu se stal též urážlivý výrok na soukromé obžalobce jako zástupce záložny«; přehlížíť, že, viní-li se ústav, který zastupují a jehož jménem jednají, z jednání a smýšlení nečestného, směřuje každý takový útok zjevně a nutně proti nim jako jednajícím činitelům záložny, že v tomto případě »záložna« a její zodpovědní zástupci jedno jsou. Poněvadž tu se cítili závadným výrokem dotčeni a podali obžalobu pro urážku na cti vesměs činovníci a zodpovědní zástupci záložny, kteří byli ve skutečnosti napadeni pod hromadným označením »záložna«, mělo jim býti přiznáno soukromé právo obžalobní, i když nebyli v závadném projevu označeni ještě zvláště vedle záložny, kterou zastupují, a za kterou jedině jednají. Odepřením aktivní legitimace obžalobní byl porušen zákon. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury podle § 33 tr. ř. vyhověti a podle § 292 tr. ř. uznati, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2884.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 620-622.