Čís. 2950.

Nesprávné podřadění událostí pod ustanovení hmotného práva výrokem porotců lze napadati pouze tehdy, byly-li ty okolnosti, ten který právní pojem zakládající, buď ve výroku porotců uvedeny nebo byly-li předmětem otázky kontrolní.
Polehčující okolnosti jsou uvedeny v § 46 tr. zák. příkladmo; pro polehčující okolnost § 46 h) tr. zák. stačí i částečné doznání. (Rozh. ze dne 27. října 1927, Zm II 419/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 21. září 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločiny násilného smilstva podle § 127 tr. zák. a dílem dokonaného, dílem nedokonaného zprznění ve smyslu §§ 8, 128 tr. zák. a přestupkem podle § 20 zákona čís. 241 sb. z. a n. z roku 1922, vyhověl odvolání státního zastupitelství a zvýšil trest obžalovanému přisouzený.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného napadá rozsudek pouze potud, pokud byl obžalovaný uznán vinným zločinem násilného smilstva podle § 127 tr. zák. a vytýká v tom směru zmatek podle § 344 čís. 11 tr. ř., ježto prý nebylo prokázáno, že byla na 13leté Marii N-ové provedena mimomanželská soulož; tuto prý lékaři vyloučili »pro nesouměr pohlavních orgánů«. Jednalo prý se nejvýše o zločin zprznění. Zmatek podle § 344 čís. 11 tr. ř. dlužno provésti důkazem, že soud skutek, který byl zjištěn výrokem poroty, podřadil následkem nesprávného výkladu zákona pod ustanovení trestního zákona, které se k němu nevztahuje. Musí se tudíž stížnost, uplatňujíc zmatek ten, držeti v mezích výroků porotců. Porotci však zodpověděli I. hlavní otázky zda obžalovaný předsevzal s Marií N-ovou, která nedokonala ještě 14tého roku svého věku, mimomanželskou soulož, 9 hlasy kladně. Dlužno připustiti, že výrok porotců ohledně předsevzetí mimomanželské soulože obsahuje pouze zákonné znaky zločinu podle § 127 tr. zák.; avšak takové podřadění konkrétních událostí pod ustanovení hmotného práva lze napadati pouze tehdy, byly-li ty které konkrétní okolnosti, ten který právní pojem zakládající, buď ve výroku porotců uvedeny, nebo byly-li předmětem otázky kontrolní. Nejsou-li tyto podmínky konkretisování skutkových okolností splněny, nelze, byť by i výrok porotců obsahoval pouze zákonné znaky toho kterého trestného činu, rozsudek s hledisek hmotně- právních zmatků napadati výtkou, že ty které skutečnosti zakládají nebo nezakládají skutkovou podstatu trestného činu, nebo že ta která zákonná složka skutková není dána. Dotyčný výrok poroty dlužno totiž považovati za zjištění, v jichž mezích se musí stížnost při uplatňování hmotně- právních zmatků držeti (§ 350 tr. ř.). Toho však stížnost nečiní. I bylo proto zmateční stížnost jako vůbec neprovedenou podle § 4 čís. 1 a § 1 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 zavrhnouti ihned v zasedání neveřejném. Polehčující okolnosti jsou uvedeny v § 46 tr. zák. pouze příkladmo a lze tudíž považovati za okolnost polehčující i pouhé částečné doznání, které, byť by se váhou nerovnalo úplnému doznání podle § 46 písm. h) tr. zák., přece v tomto případě na váhu padá, jakož i tu okolnost, že obžalovaný, nyní 54letý, byl potrestán pouze jednou a to v roce 1921 jen pro přestupek podle § 477 tr. zák. Ač proto Nejvyšší soud jako soud zrušovací nesdílí názor státního zastupitelství, že v souzeném případě nemělo býti použito § 338 tr. ř., přece odvolání státního zastupitelství vyhověl a trest obžalovanému přisouzený zvýšil, neboť trest ten jest zavinění obžalovaného, jenž zločin zprznění opakoval, úměrnějším.

Citace:

č. 2950. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 788-790.