Čís. 2859.

Padělání volební legitimace.
Objektivní skutková podstata přestupku § 320 f) tr. zák. jest naplněna a dokonána již tím, že nepovolanou změnou veřejné listiny bylo propůjčeno jistému nesprávnému obsahu zdání oficielního původů, nevyžadujíc konkrétní způsobilosti předsevzatého paděláni, přivoditi určitý účinek; v subjektivním směru vyžaduje se úmysl klamati; tento úmysl nemusí po případě býti ještě naplněn ani neoprávněně předsevzatou změnou ve veřejně listině.
(Rozh. ze dne 3. srpna 1927, Zm II 257/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 1927, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přestupkem padělání veřejné listiny podle §u 320 f) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil do prvé stolice a to okresnímu soudu ve Šternberku, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost právní mylnost odsuzujícího výroku pro přestupek podle § 320 f) tr. zák., ježto rozsudkem zjištěná absolutní nezpůsobilost padělání listiny k oklamání vylučuje netoliko skutkovou podstatu § 199 d) tr. zák., nýbrž i, a to již po objektivní stránce, podstatu § 320 f) tr. zák., pro nějž byla stěžovatelka uznána vinnou. Lze připustiti, že napadený rozsudek v úvahách týkajících se sproštění ze zločinu, § 199 d) tr. zák. zjišťuje, že ve směru objektivním šlo tu o předmět nezpůsobilý oklamati volební komisi, poněvadž padělání volební legitimace je na prvý pohled patrno a, že mimo to nebylo lze volební komisi oklamati, poněvadž tato měla přesné seznamy osob voličů a legitimace jsou číslovány. Leč těmito vývody zjišťuje nalézací soud toliko nezpůsobilost použitého prostředku k dosažení účinku, veřejnou obžalobou předpokládaného; totiž účinku oklamání volební komise, by obžalovaná umožnila Bohumilu H-ovi, tehda ještě ne 26letému, vykonati volební právo do senátu. Avšak tento účinek je pro delikt, o nějž tu jde, bezpodstatným; záleží na tom, zda bylo by se podařilo in concreto, s ohledem na přesně stanovený, zřejmými kontrolními prostředky chráněný postup při volbách a na primitivní způsob provedení padělání tento účinek prosaditi čili nic. Sejde tu toliko na tom, zdali legitimace, v níž bylo jméno pravého voliče obžalovanou nahraženo jménem jiným, mohla působiti vůbec in abstracto dojmem listiny od veřejného úřadu v oboru jeho působnosti vystavené. O této způsobilosti pochybovati nelze, vždyť šlo o úřední formulář volební legitimace, vyplněný příslušným úřadem, a nezáleží pak ani na tom, zda změna voličova se stala s větší či menší obratností, ježto se nepředpokládá konkrétní způsobilost předsevzatého padělání, přivoditi určitý účinek, nýbrž pozůstává těžisko objektivní skutkové podstaty přestupku §u 320 f) tr. zák. již v tom, že nepovolanou změnou veřejné listiny bylo propůjčeno jistému nesprávnému obsahu zdání oficielního původu, čímž jest objektivní znak tohoto přestupku již naplněn a dokonán. Nicméně dlužno zmateční stížnosti vyhověti, pokud svými vývody současně vytýká vadnost rozsudku po stránce subjektivní. Právem zdůrazňuje, že podstatným znakem přestupku § 320 f) tr. zák. ve směru subjektivním jest úmysl klamati. Tento úmysl, záměr propůjčiti obsahu listiny (co do jména) zdání původu vrchnostenského, napadený rozsudek nezjišťuje; nevychází to obzvláště na jevo z jediné subjektivní stránkou se zabývající věty, že obžalovaná »skutečně neoprávněně, avšak bez zlého úmyslu § 197 tr. zák. onu legitimaci přepsala«. Avšak, »neoprávněně« předsevzatá změna ve veřejné listině nenaplňuje ještě zákonem předpokládaný úmysl, směřující k oklamání třetí osoby, vždyť není vyloučeno, že i neoprávněnou osobou předsevzatá změna nemusela se ještě státi v úmyslu oklamání (viz na příklad rozh. č. 1321 sb. n. s.). Ježto tento skutkový znak rozsudek nezjišťuje, bylo zmateční stížnosti obžalované vyhověti; rozsudek v této příčině zrušiti jako zmatečný a za podmínek § 5 novely k trestnímu řádu uznati, jak se stalo, při čemž odkázání věci okresnímu soudu je odůvodněno úvahou, že tu jde nyní toliko o přestupek.

Citace:

č. 2859. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 568-569.