Čís. 2867.

Ochrana volební a shromažďovací svobody (zákon ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. zák.).
S hlediska přečinu překažení kandidatury podle § 12 zákona nezáleží na případné věcné oprávněnosti kandidatury; protizákonnými prostředky nelze nutiti ku vzdání se kandidatury ani v případě, že strana kandidatury odvolala a kandidát měl podle reversu uposlechnouti.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1927, Zm I 10/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 26. října 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 12 zákona ze dne 26. ledna 1907, čís. 18 ř. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 9 b) po případě 10 § 281 tr. ř. Domáhajíc se však sproštění obžalovaného z obžaloby pro nedostatek skutkové podstaty, uplatňuje v pravdě důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Z valné části není po zákonu dolíčena. Buduje své právní úvahy na skutkových předpokladech, jež nejsou převzaty z jedině směrodatných zjištění rozsudkových, ba které nemají opory ani ve spisech a obhajobě samého obžalovaného. Rozsudek nezjišťuje, že jednomyslným usnesením výkonného výboru čsl. strany domkařů a malorolníků tato strana z voleb vystoupila a veškeré kandidatury odvolala; zjišťuje pouze, že na den 4. listopadu 1925 byla svolána do Prahy schůze kandidátů strany za tím účelem, by kandidáti byli pohnuti k tomu, by odvolali své kandidatury; dále bere přípisem ministerstva vnitra ze dne 14. července 1925 za prokázáno, že společná kandidátní listina čsl. strany agrární a konservativní sdružené s ústředním svazem spolku majitelů domů a samostatnou čsl. stranou domkářů a malorolníků, byla ústřední volební komisí po rozumu třetího odstavce § 26 volebního řádu do poslanecké sněmovny pouze co do svého označení upravena, že však i po této úpravě zůstala kandidátní listina všech tří sdružených stran. Ani žádný ze slyšených svědků nepotvrdil to, co stížnost uplatňuje, a nehájil se tak ani sám obžalovaný. Není proto stížnost oprávněna z tvrzeného předpokladu vycházeti. V důsledku toho padají závěry, které stížnost z předpokladu toho dovozuje: že učitel Ludvík M. nemohl kandidovati za stranu, která se voleb vůbec nesúčastnila a pro volby přestala existovati, rozešedši se před nimi; že oním usnesením výkonného výboru strany čsl. domkářů a malorolníků byl M. vázán a bylo jeho povinností, by se kandidatury vzdal, pokud se týče, že všichni kandidáti byli usnesením výkonného výboru strany kandidatury zbaveni; že jejich kandidatura zanikla a tomu podobné. Výpovědi všech svědků, jež soud učinil podkladem svého přesvědčení, souhlasí v tom,’ že šlo o to, by se kandidáti sami dobrovolně vzdali kandidatury, a musí proto stížnost při dovolávání se hmotněprávního důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. vycházeti pouze z tohoto rozsudkového zjištění. Že by za tohoto zjištění a za dalšího předpokladu, že učitel M. nechtěl svou kandidaturu odvolati, nýbrž, byl k tomu nucen závadným jednáním obžalovaného, bylo právní posouzení věci nalézacím soudem právně mylné, nepokouší se zmateční stížnost vůbec dokázati. Namítá-li stížnost, že usnesením a to jednomyslným všech kandidátů samostatné čs. strany domkářů a malorolníků ze dne 4. listopadu 1925 bylo pravoplatně rozhodnuto, že za daných poměrů se tato strana voleb nesúčastní, a že v důsledku toho veškeří kandidáti této strany byli podle reversu nuceni své kandidatury odvolati, ježto strana sama se rozhodla voleb se nesúčastniti, stačí poukázati jednak k tomu, co bylo po skutkové stránce uvedeno, jednak zdůrazniti, že v rozsudku není zjištění o jednomyslném a pravoplatném rozhodnutí všech kandidátů, voleb se nesúčastniti, a že proto i v tomto směru odchyluje se stížnost od závazných rozsudkových zjištění. Nehledíc k tomu postavil se nalézací soud na správné stanovisko, že pro právní uvažování jest úplně nerozhodno, že učitel M. podepsal revers, že bude poslušen usnesení výkonného výboru strany. Neboť i v tomto případě záviselo to jedině na jeho volném rozhodnutí, zda se zachová podle reversu, či zda setrvá na kandidatuře, a nebyl obžalovaný oprávněn, by ho svémocně některým z prostředků zakázaných v § 12 zákona o svobodě voleb donucoval, by se vzdal kandidatury. Obžalovanému bylo jen volno, jak nalézací soud správně naznačuje, navrhnouti výkonnému výboru strany, by vyvodil z jednání M-ova příslušné důsledky, nesměl však o své újmě nastoupiti cestu zákonem nedovolenou, to ani tehdy, kdyby bylo správno, že výkonný výbor čs. strany domkářů a malorolníků se byl skutečně rozhodl na tom, by se strana voleb nesúčastnila a veškeré kandidatury odvolala. Neboť ani tu nebylo přípustno, protizákonnými prostředky donucovati zdráhajícího se kandidáta ku vzdání se kandidatury. Otázka případné věcné oprávněnosti kandidatury nepadá na váhu s hlediska § 12 zákona, jehož účelem jako vůbec celého zákona je chrániti čistotu a svobodu voleb. Za tohoto stavu věci netřeba se obírati námitkou, že podle volebního řádu kandidatury samostatných osob, nepodepřené oficielními stranami, nejsou trpěny, tím méně pak uznávány. Napadený rozsudek netrpí proto ani formelní ani materielní vadou, naopak rozsudková zjištění stačí plně ku spolehlivému právnímu posouzení věci, jež je v plné shodě se zákonem. Zmateční stížnost popírá sice i opodstatněnost zákonných náležitostí v subjektivním směru, avšak činí tak na základě skutkových předpokladů, příčících se rozsudkovým zjištěním, a musí proto její vývody zůstati bez povšimnutí. Je-li opodstatněna skutková podstata přečinu obžalovanému za vinu kladeného, nemůže přicházeti v úvahu na jeho místě čin méně trestný, pouhý přestupek urážky na cti (čís. 10 § 281 tr. ř.). Bezdůvodnou zmateční stížnost náleželo proto zavrhnouti.

Citace:

č. 2867. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 585-587.