Čís. 2893.

K objektivní skutkové podstatě zločinu podle § 153 tr. zák. se nevyžaduje, by ublížení (poškození) na těle dosáhlo míry a stupně § 411 tr. zák.; stačí činnost, objektivně způsobilá přivoditi nebezpečí pro tělesnou neporušenost napadené úřední osoby.
»Viditelné známky« jest spatřovati v tom, že napadený měl následkem úhozu začervenalou tvář, čímž se stala i pro třetí osoby zjevnou pathologická změna, přivoděná útokem proti jeho tělesné neporušenosti; »následky« jest rozuměti každé i jen zcela nepatrné porušení tělesné neporušenosti (tělesného zdraví) napadeného (bolest v uchu).
(Rozh. ze dne 10. září 1927, Zm II 63/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 3. ledna 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem opilství podle § 523 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá, že čin obžalovaného nezakládá objektivní skutkovou podstatu zločinu těžkého poškození na těle podle § 153 tr. zák., kterou v něm spatřuje rozsudek, nýbrž že tu jde o objektivní skutkovou podstatu pouhého přestupku podle § 312 tr. zák. vzhledem k tomu, že, měl-li městský strážník Ladislav P. podle rozsudkového zjištění, byv obžalovaným udeřen do tváře a levého ucha, začervenalou tvář a cítil-li po ráně v uchu bolest, která trvala (asi) jeden den, neodpovídá to pojmu ublížení na těle ve smyslu § 153 tr. zák. Námitce nelze přiznati oprávnění. Nehledíc k tomu, že podle stálé judikatury jak býv. zrušovacího soudu vídeňského (rozh. č. 826/1530), tak i československého (č. sb. n. s. 798, 1710, 1897) se k objektivní skutkové podstatě zločinu podle § 153 tr. zák. nevyžaduje, by ublížení (poškození) na těle dosáhlo míry a stupně § 411 tr. zák., nýbrž stačí činnost, objektivně způsobilá, přivoditi nebezpečí pro tělesnou neporušenost napadené úřední osoby, odpovídají zjevy, které měl skutek obžalovaného podle uvedeného rozsudkového zjištění pro uhozeného jím městského strážníka v zápětí, pojmu viditelných známek a následků ve smyslu § 411 tr. zák. Viditelné známky jest spatřovati v tom, že strážník měl následkem úhozu začervenalou tvář, čímž se stala i pro třetí osoby zjevnou pathologická změna přivoděná útokem obžalovaného v jeho tělesné neporušenosti, kdežto zákonný pojem následků, jímž jest rozuměti každé i jen zcela nepatrné porušení tělesné neporušenosti, pokud se týče tělesného zdraví napadené osoby, je naplněn zjištěnou bolestí v uchu, která trvala asi jeden den. Že v souzeném případě šlo o poškození (ublížení) na těle, zanechavší po sobě viditelné známky a následky, že tu tedy nešlo o pouhé zlé nakládání, spojené jen s následky rázu psychického, připouští bezděčně, byť i nepřímo, sama zmateční stížnost, uvádějíc, že nebylo ani tvrzeno, že úder obžalovaného zanechal po sobě jiné viditelné známky a jiné následky (než začervenalost tváře a bolest v uchu), zejména porušení zdraví nebo porušení tělesné neporušenosti. Pochybnosti, které se snaží vzbuditi zmateční stížnost ve příčině rozsudkových zjištění, podle nichž jednak P. měl tvář začervenalou následkem úhozu obžalovaného, jednak bolest v uchu trvala u něho (asi) jeden den, dlužno arci ponechati nepovšimnutými vzhledem k předpisu § 288 čís. 3 tr. ř., podle něhož jest jak stěžovateli, tak zrušovacímu soudu v případě, je-li uplatňován některý z důvodů zmatečnosti hmotněprávní, vycházeti ze skutkových zjištění rozsudku prvé stolice. Na tom, zda a jak intensivní byla ona bolest, s hlediska oné právní úvahy nesejde.

Citace:

Čís. 2893.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 640-641.