Č. 9391.

Stavební právo (Praha): V kolaudačním řízení samotném není soused stranou; je však oprávněn i v tomto stadiu podávati námitky proti provedeným úchylkám od schváleného projektu, o jichž dodatečné schválení stavebník žádá.
(Nález ze dne 23. září 1931 č. 13875.)
Prejudikatura: Boh. A 8312/29.
Věc: Viktorie K. v P. proti ministerstvu veřejných prací o povolení k užívání stavby a schválení stavebních změn.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Bankovní úřad min. fin. v likvidaci podal zsp-é v Praze žádost za kolaudaci nové budovy tiskárny bankovek, postavené na místo zbouraných domů č. p v Praze 2. a zároveň požádal za dodatečné schválení některých podružných změn v plánech červenou barvou vyznačených, které bylo nutno během stavby provéstí. Žádost podepsala za »bankovní úřad min. fin. v likvidaci« Národní banka československá. Na základě provedeného místního řízení udělila zsp v Praze výměrem ze 4. listopadu 1928 žadateli povolení k užívání a obývání novostavby budovy tiskárny bankovek a schválila dodatečně provedené stavební změny proti původně schváleným stavebním plánům v předpokladu, že bude vyhověno podmínkám uvedeným v opise protokolu k tomuto výměru připojeného. Námitky, které st-lka při komisi vznesla, zamítla zsp jednak jako nepřípustné, jednak jako bezdůvodné. Rekurs, který st-lka proti tomuto rozhodnutí podala, zamítlo rnin. prací nař. rozhodnutím.
O stížnosti nss uvážil:
Výtky stížnosti míří proti výroku, jímž žal. úřad upřel st-lce legitimaci k námitkám v řízení kolaudačním. St-lka snaží se dovoditi, že i v kolaudačním řízení má jako sousedka postavení strany, a tudíž i legitimaci k podávání námitek. K této výtce stížnosti sluší především z obsahu nař. rozhodnutí konstatovati, že žal. úřad upřel st-lce legitimaci jen v příčině námitek, jež směřují proti provedení stavby tak, jak v řízení konsensním byla schválena. Naproti tomu přiznal žal. úřad st-lce právo námitek proti úchylkám od schváleného projektu a s námitkami těmito se věcně vypořádal. Může tedy jiti jen o to, přísluší-li sousedům postavení procesní strany i ve vlastním řízení kolaudačním podle § 118 praž. stav. řádu.
Než právě tento předpis zákonný neposkytuje na rozdíl od ustanovení §§ 32, 33, 35, 36 téhož stav. řádu ani sebe menší opory pro názor, že i v řízení kolaudačním stricto sensu mají sousedé právo na procesní účast. Zákon vychází patrně z názoru, nepochybně správného, že, byla-li stavba provedena podle uděleného stav. konsensu, jímž dostalo se i sousedským námitkám vyřízení, nemohou již sousedé faktickým provedením stavby ve svých právech býti nějak dotčeni, a že proto není třeba účast v řízení kolaudačním jim přiznati. Jestliže ovšem stavebník uchýlil se od uděleného stav. konsensu a vyžadují-li úchylky podle své technické povahy úředního povolení, nemohou ovšem sousedé tím, že úchylky byly provedeny bez předchozího konsensu, býti o své právo námitek připraveni.
Avšak námitky st-lčiny proti provedeným stavebním změnám žal. úřad vskutku také připustil. Dospěl ovšem k zamítnutí jich, a to z té příčiny, že st-lka dotčenými změnami ve svých sousedských právech vůbec dotčena býti nemůže. Proti tomu mohla by st-lka pouze dovozovati, že změnami těmi ve svých sousedských právech dotčena je, při čemž arci musila by uvésti, v jakých směrech úchylky od schváleného projektu zasahují do jejích práv sousedských. Toho stížnost nečiní, nýbrž vznáší znovu jen námitky proti povolené stavbě jako celku, vytýkajíc, že vystavěná budova je továrnou, která nepatří do středu města a že provoz této továrny bude obtěžovati sousedy hlukem, kouřem, zápachem a ohněm. Ježto však stížnost ani netvrdí, že tyto tvrzené závady byly přivoděny nebo aspoň zvětšeny právě úchylkami od schváleného projektu, není tato námitka stížnosti provedena jako námitka proti dodatečným stavebním změnám, nýbrž jeví se jen jako námitka proti povolení stavby. Takovou námitku bylo však uplatňovati jen v původním řízení konsensním, v němž také vskutku byla nejen vznesena, nýbrž i pravoplatně vyřízena. Musil ji proto soud odmítnouti jako nepřípustnou. —
Stížnost dále dovozuje, že užívací povolení a povolení stavebních úchylek je předčasné předně proto, poněvadž nebylo dosud provedeno řízení podle 3. hlavy živn. řádu a dále proto, že v době, kdy bylo užívací povolení vydáno, nebylo dosud pravoplatně rozhodnuto o schválení stavebních změn.
Pokud prvá z obou námitek směřuje proti kolaudaci stavby v té podobě, jak byla stavebním konsensem povolena, není v řízení kolaudačním, v němž sousedé nemají postavení procesní strany, vůbec přípustná, takže st-lka zamítnutím této námitky ani nemůže býti dotčena ve svých právech. Kdyby však bylo lze stížnosti přikládati ten smysl, v ní ovšem nevyjádřený, že úchylkami od konsensu stavebního nabyla stavba povahy živn. provozovny, musila by býti uznána bezpodstatnou, a to z těchže důvodů, z nichž v nál. Boh. A 8312/29 byla uznána totožná námitka vznesená proti původnímu konsensu stavebnímu bezdůvodnou. Druhá z obou námitek posléze zmíněných je namířena proti udělení povolení užívacího. Bylo však již uvedeno, že v řízení kolaudačním nepřísluší sousedům postavení procesní strany a není tedy st-lka k námitce této legitimována.
Další námitkou vytýká st-lka, že jí nebyly sděleny ony podmínky, za kterých byly dodatečně povoleny stavební změny, neboť ve výměru jí doručeném se sice praví, že povolení uděluje se za podmínek uvedených v připojeném opise stavebního protokolu, opis ten však st-lce dodán nebyl.
Podle § 36 stav. řádu má se ovšem vyřízení stavební žádosti doručiti sousedům, kteří se řízení zúčastnili, ale jen tehdy, když buďsi činili proti stavbě námitky nebo za to výslovně žádali. Předpis tento lze zajisté vztáhnouti i na řízení, v němž se schvalují úchylky od schválených plánů stavebních. Ježto však st-lka za doručení rozhodnutí o stav. úchylkách výslovně nežádala, námitky pak, které při komisi vznesla, netýkaly se, jak svrchu uvedeno, provedených stavebních úchylek, neměl stav. úřad povinnosti, aby st-lce sděloval podmínky, na které schválení stav. úchylek vázal.

Citace:

Č. 9391. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 73-75.