Č. 9488.

Řízení správní: Zákonitost rozhodnutí úřadu správního po stránce formální dlužno posuzovati podle norem upravujících řízení správní, které platily v době vydání onoho rozhodnutí, t. j. v době jeho doručení straně.
(Nález ze dne 17. listopadu 1931 č. 16866.)
Věc: Ing. Hynek K. v L. proti ministerstvu obchodu a proti zemskému úřadu v Praze o instanční pořad.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zsp v Praze výnosem z 30. listopadu 1928 zamítla odvolání st-lovo z výměru osp-é v M. ze 3. srpna 1928, kterým byla na základě ustanovení § 54 odst. 2 živn. ř. určena stanoviště pro autobusy, dopravující v M. periodicky osoby, a stanoviště pro omnibusy určitých kaváren.
Nař. rozhodnutím z 29. března 1929 zrušilo min. obch. z podnětu dalšího odvolání st-lova na základě ustanovení § 146 odst. 4 živn. ř. v odpor vzatý výnos zsp-é, pokud v něm bylo st-li dáno poučení, že má právo odvolati se k min. obch. a nařídilo zemskému úřadu, aby vydal a st-li doručil nové rozhodnutí s poučením, že toto rozhodnutí je konečné. Rozhodnutí své odůvodnilo min. tím, že výnos zsp-é byl st-li doručen dne 8. ledna 1929, tedy po dni, kdy nabyl účinnosti zák. č. 125/22, takže není podle jeho čl. 8 odst. 2 a 4 další opravný prostředek přípustný.
Následkem toho vyslovil zemský úřad v Praze v rozhodnutí z 21. května 1929, jež je stížností rovněž v odpor bráno, že opravuje, doplňuje a pozměňuje výnos býv. zsp-é v Praze z 30. listopadu 1928, pokud jde o poučení o opravných prostředcích. Rozhodnutí toto bylo prohlášeno za konečné a dodáno, že se zřetelem k ustanovení čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/27 nelze proti němu užiti dalších opravných prostředků. — — —
Proti rozhodnutí min. obch. namítá stížnost, že býv. zsp vydala své rozhodnutí z 30. listopadu 1928 tohoto dne, tedy ještě v době, kdy byl ve věcech živn. přípustný pořad instancí ke třetí stolici a proto právem vyhradila st-li právo odvolací k min. obch. Než rozhodnutí úřadu, které obsahem svým působí na práva strany, je podle všeobecných zásad řízení správního, pokud ve správních předpisech není ustanoveno jinak, vydáno teprve doručením písemného jeho vyhotovení a nikoli již dnem, kterým je datováno, neboť doručení jest součástkou aktu správního. Tato zásada byla pojata do § 72 odst. 2 vl. nař. č. 8/28. Zákonnost rozhodnutí úřadu správního po stránce formální dlužno posuzovati podle norem upravujících řízení správní, které platily v době jeho vydání, t. j. v den jeho doručení.
Rozhodnutí býv. zsp-é bylo st-li doručeno dne 8. ledna 1929. V té době platil zák. č. 125/27, podle jehož čl. 8 odst. 2 z rozhodnutí zemského úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno. Za platnosti tohoto zákona nebylo min. obch. kompetentní, aby rozhodovalo o pravném prostředku proti rozhodnutí zemského úřadu jako odvolacího. Ježto však toto rozhodnutí obsahovalo poučení o opravných prostředcích, které v den doručení nebylo správné, bylo rozhodnutí to podstatně vadné, neboť odporuje zásadám řízeni správního, když úřad nesprávným poučením uvádí stranu v omyl a tím zhoršuje její procesní posici. K této podstatné vadě má však odvolací instance přihlédnouti z povinnosti úřední. To také min. obch. učinilo, když zrušilo rozhodnutí opatřené nesprávným poučením a nařídilo, aby bylo straně doručeno nové rozhodnutí opatřené poučením správným.
Je ovšem pravda, že zemský úřad nevydal st-li na místo zrušeného rozhodnutí býv. zsp-é nové rozhodnutí, nýbrž vyslovil, že rozhodnutí z 30. listopadu 1928 opravuje a pozměňuje, pokud jde o poučení o opravných prostředcích. Toto rozhodnutí zemského úřadu možno chápati tak, že tento úřad rozhodl ve věci samé právě tak, jako býv. zsp až na poučení o opravných prostředcích a prohlásil toto své rozhodnutí za konečné. Tak také chápal st-l rozhodnutí zemského úřadu, neboť jeho stížnost podaná k nss obsahuje námitky proti přeložení stanoviště autobusu st-lova pro periodickou dopravu osob. Nebyl tedy st-l zmíněnou nepřesností rozhodnutí zemského úřadu ve svém právu obrany dotčen.

Citace:

Č. 9488. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 318-319.