Č. 9385.

Pojištění pensijní: Podléhá stárek ve mlýně pojistné povinnosti pensijní za platnosti cis. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.?
(Nález ze dne 19. září 1931 č. 13765.) Prejudikatura: Boh. A 8885/30.
Věc: Firma C. M. K. v P. (adv. Dr. Pavel Feygl z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Metoděje Z. adv. Dr. Fr. Janda z Prahy) o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská úřadovna 2. Všeobecného pensijního ústavu v Brně vyslovila výměrem ze dne 8. května 1926, že Metoděj Z. v svém zaměstnání jako stárek ve mlýně stěžující si firmy podléhal v době od 1. října 1914 pensijní pojistné povinnosti podle cis. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. K námitkám firmy zsp v Brně výměr ten zrušila a rozhodla, že jmenovaný v době od 1. října 1914 do 30. června 1920 pensijnímu pojištění nepodléhal. Odvolání Metoděje Z. min. soc. péče nař. rozhodnutím vyhovělo, zrušilo rozh. zsp-é a vyslovilo, že M. Z. v uvedené době podléhal pojistné povinnosti, poněvadž byl zaměstnán samostatným vedením celého mlýna po stránce odborné (technické). Správce Ant. N. vedl mlýn pouze po stránce obchodní a účetní. M. Z. dával ve mlýně zaměstnaným dělníkům příkazy a disposice v příčině mletí, určoval, který druh, obilí a jaké množství se má toho dne mleti, přiděloval dělníkům práci a řídil ji po stránce odborné. Manuelně pravidelně nepracoval. Z. vedl záznamy o výdeji mouky a prováděl výpočty procent jednotlivých čísel mouky. Práce jím konané zakládají jako práce převážně duševní pojistnou povinnost [§ 1 č. 3 lit. e) cis. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.].
O stížnosti uvažoval nss takto:
Cis. nař. čís. 138/14 ustanovovalo v § 1 odst. 1, že za podmínek uvedených v bodě 1 a 2 jsou pojištěním povinni a podle dalších jeho ustanovení pojištěni zaměstnanci, kteří pravidelně vykonávají převážně duševní služby (bod 3). Převážně duševní službou jest pak podle 2. odst. téhož paragrafu, lit. e) zejména také vyšší dozor na práce jiných osob. Za orgány vyššího dozoru platí podle § 1 a), odst. 2, zaměstnanci všech povolání, kteří konají dozorčí nebo dohlédací činnost, spojenou s péčí o technicky nebo hospodářsky přiměřený výkon jiných zřízenců a jen mimochodem vykonávají práce fysické, z nichž někteří takoví zaměstnanci jsou tam příkladmo vyjmenováni. Ve 3. odst. téhož § jsou pak uvedeni, rovněž jen příkladmo, jako osoby, které za orgány, vyššího dozoru neplatí, zaměstnanci, kteří konají sami fysické práce a jen mimochodem vykonávají dohled na jiné stejně zaměstnané dělníky jako přední dělníci, dále osoby, které nemajíce disposiční moci nad cizími pracovními silami, mají na starosti v podstatě jen odpočítávání a zaznamenávání opakujících se úkonů stejného druhu. Pojem vyššího dozoru v cit. cis. nař. výslovně vymezen není. Jeho podstatné pojmové znaky lze však přesto shledati v něm vyjádřeny, a to positivně v § 1 a) odst. 2, negativně jsou pak vytýčeny hranice pojmu vyššího dozoru ve 3. odst. téhož paragrafu. Ze srovnání obou těchto ustanovení vyplývá, že konání prací fysických o sobě není rozhodným kriteriem pro řešení otázky, zda ta která osoba koná vyšší dozor na práce jiných osob, neboť i osoba vykonávající práce fysické, pracuje-li fysicky jen mimochodem, může býti přece orgánem vyššího dozoru. Naproti tomu zase osoba pracující fysicky, i když vykonává dohled na jiné osoby, nenabývá tím již vlastnosti orgánu vyššího dozoru, pokud vykonává dohled na stejně pracující osoby jen mimochodem. Vyšším dozorem ve smyslu cit. cis. nař. dlužno tedy rozuměti soubor funkcí, jejichž podstata záleží v tom, že orgán vyššího dozoru pozoruje činnost podřízených osob kriticky podle směrnic, činnost tu určujících, a vykonává na ně vliv čelící k tomu, aby pozorovaná činnost byla konána ve shodě se směrnicemi, pro ně danými, což zákon nazývá péčí o technicky nebo hospodářsky přiměřený pracovní výkon jiných zaměstnanců. Hlavní a podstatné zaměstnání osoby vyššího dozoru vyčerpává se právě takovýmto dozorem nad pracemi jiných osob. K pojmu vyššího dozoru však nenáleží, aby orgán jeho byl nadán mocí vydávati také pracovní směrnice, zasahující do technického výrobního procesu ani samostatnou disposicí nad pracovními silami jemu podřízenými, neboť takovýto požadavek ze žádného ustanovení cis. nař. čís. 138/1914 vyvoditi se nedá (srov. Boh. A 8885/30).
Pokud stížnost namítá, že ve mlýně stěžující si firmy byla ke správě jeho a dozoru v něm zřízena kancelář, kterou vedl správce Ant. N., a později Jar. N., kteří vedli knihy, přijímali obilí, posílali mleče s obilím do mlýna, vydávali zásypné lístky, přijímali a propouštěli dělníky, zařizovali větší opravy strojů, a měli »vrchní dozor nad celým mlýnem«, nejsou tyto okolnosti o sobě s to, aby zbavily Metoděje Z. vlastnosti orgánu vyššího dozoru, ježto i osoba vykonávající vyšší dozor může býti podřízena a za svou činnost odpovědna osobě jiné. K tomu budiž ještě podotknuto, že podle výpovědí svědků byl Z. po stránce hospodářského provozu mlýna úplně samostatný, neboť N. prý tomu nerozuměl.
Žal. úřad zjišťuje v nař. rozhodnutí, že Z. pravidelně manuelně nepracoval. Stížnost proti tomu namítá, že podle výpovědí Leopolda K. a Fr. K. Z. pracoval manuelně 6—7 hodin denně. Jest pravda, že L. K. při svém výslechu dne 21. června 1928 se takto vyjádřil, ale při pozdějším svém výslechu dne 13. října 1928, kterého se nař. rozhodnutí výslovně dovolává, výpověď onu opravil a ospravedlnil ji tím, že si pravého slova »manuelně« neuvědomil, potvrdil pak, že Z. manuelních prací nevykonával, nýbrž dozíral na pracovní síly ve mlýně. Poukazuje-li stížnost k tomu, že Z. vykonával fysické práce jako pytlování a odvažování mouky, mletí obilí a pod., dlužno proti tomu uvésti, že konání fysických prací o sobě není, jak shora bylo již dovoženo, momentem vylučujícím osobu, jež takové práce koná, z okruhu osob, konajících vyšší dozor na jiné osoby. Rozhodným jest toliko, zda koná je pravidelně, či jen mimochodem (výjimečně). Pro zjištění pak, že Z. pravidelně manuelně nepracoval, měl žal. úřad náležitý a bezpečný podklad nejen v údajích jeho samého, ale také ve výpovědích svědků.
Stížnost vytýká dále jako vadnost řízení, že nebyl proveden navržený důkaz znalci o tom, že určování množství hotových výrobků z obilí podle přání mleče, které vykonával Z., nelze pokládati za práci převážně duševní. Výtka tato jest bezdůvodná. Podstata uvedené činnosti nebyla po stránce skutkové sporná. Úsudek o tom, zda činnost tu lze hodnotiti jako převážně duševní ve smyslu zákona, není otázkou skutkovou, vyžadující odborně technických poznatků a znaleckého posudku, nýbrž otázkou právní. K řešení jejímu nejsou proto povoláni znalci, nýbrž judikující úřad. Neprovedl-li žal. úřad o ní důkazu znaleckého, nelze mu právem vytýkati podstatnou vadu řízení.

Citace:

Č. 9385. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 63-66.