Č. 9414.

Stavební právo: O mezích rekursní legitimace obce v řízení stavebním.
(Nález ze dne 12. října 1931 č. 6448/29.)
Prejudikatura: Boh. A 3703/24, 4154/24.
Věc: Městská obec T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rekursní legitimaci ve stavební věci.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 2. prosince 1927 požádali manželé Bedřich a Růžena J. u městského úřadu v T., aby dřevěná kolna, kterou postavili ve dvoře svého domu čp.... v T. bez stavebního povolení, byla s konstruktivními změnami v žádosti zároveň navrženými dodatečně schválena. Výměrem z 20. března 1928 městský úřad jako stavební úřad v T. žádost tu zamítl z ohledů veřejných a stavebně-policejnich, ježto přízemní přístavba kolny k dvoupatrové novostavbě žadatelů na straně jedné a ke školní budově, tvořící architektonický celek, na straně druhé značí nepěknou přístavbu, která zvlášť svou protáhlou tvářností působí z ulice neharmonicky.
Rekursu manželů J-ových osk v T. usnesením ze 4. června 1928 vyhověla, dospěvši provedeným místním ohledání k přesvědčení, že sporná přístavba vzhledem k navrženým změnám není s to, aby celkový obraz zvláštní měrou rušila, tím méně, když jest z ulice velmi málo viditelná a když stavebníci projevili ochotu učiniti požadavkům v příčině policie požární a krasocitu zadost tím, že dřevěnou zadní stěnu, jakož i dřevěný štít na straně gymnasia zřídí z cihlového zdivá a tento poslednější přiměřeně vyzdobí.
Odvolání městské obce T., v němž bylo vytýkáno, že osk neposoudila místní poměry objektivně a že ani navrhovanými rekonstrukcemi nebude nepěkný vzhled celé přístavby odstraněn a požadavkům požárně-policejním vyhověno, zsv v Praze nař. rozhodnutím odmítl pro nedostatek rekursní legitimace obce, poněvadž tato není oprávněna stěžovati si do rozhodnutí nadřízené instance stavební v otázkách, o kterých sama rozhodla jako stavební úřad v 1. instanci.
Stížnost napadá toto rozhodnutí pro nezákonnost tvrdíc, že obec se z usnesení osk neodvolala jako stavební úřad, nýbrž jako soused, t. j. jako majitelka uličních pozemků č. kat...., jež s domem manželů J-ových hraničí, a že jako takové jí nelze upírati právo povolení sporné stavby odporovati.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle komis, protokolu ze 13. března 1928 nevznesla obec proti žádanému dodatečnému schválení sporné stavby při stav. komisi vůbec námitek. Teprve v rekursu k zsv namítala, že nelze stavbu povoliti z důvodů estetických a požárně-policejních. Než nehledě ani k tomu, že oprávnění st-lky, uplatňovati obě tyto námitky z titulu tvrzeného nyní práva sousedského, zaniklo podle § 35 čes. stav. řádu preklusí, poněvadž právě žádná z námitek těch nebyla vznesena již při stav. komisi, nejde v příčině důvodů estetických vůbec o právo sousedské, nýbrž podle ustálené judikatury (srov. nál. Boh. A 3703/24, 4154/24 a j.) o veřejný zájem stavebně policejní, který povolána jest obec chrániti jen jako nositelka stavební kompetence úřední, ve kteréžto relaci jí však, jak žal. úřad právem vyslovil, proti rozhodnutí nadřízené instance stavební rekursní legitimace nepřísluší.
Pokud pak týče se vytýkané závadnosti stavby s hlediska policie požární, nemohl nss ani v odmítnutí takto formulované námitky — i kdyby in abstracto bylo lze uznati výtku tohoto druhu za námitku sousedskou — shledati v daném případě nezákonnost, poněvadž st-lka ve svém rekursu netvrdila porušení nějakého předpisu stav. řádu, daného k ochraně sousedstva před nebezpečím ohně a vůbec ani jinak neoznačila onen konkrétní zájem, v němž s tohoto hlediska pokládá se jako majitelka sousedního uličního pozemku, po případě jako správkyně veřejného statku nař. povolením stavby za dotčenou. Za tohoto stavu věci právem žal. úřad v prostém poukazu k ohledům policie požární nespatřoval rovněž námitku sousedskou, nýbrž hájení zájmu veřejného, a platí tedy co do legitimace stěžující si obce k uplatňování také této námitky to, co řečeno svrchu již o námitce z důvodů estetických.

Citace:

Č. 9414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 128-129.