Č. 9485.Policejní řízení trestní (Podk. Rus): Trestní stíhání pro přestupek § 75 zák. čl. 40:1879 není vyloučeno tím, že pro týž čin bylo zavedeno trestní řízení pro přečin lehkého poškození na těle podle § 301 zák. čl. 5: 1878, když toto trestní řízení soudní bylo zastaveno. (Nález ze dne 17. listopadu 1931 č. 15878.) Věc: Jiří B. jako zástupce nezletilého Jiřího B. v S. proti ministerstvu vnitra o policejní přestupek. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Rozsudkem hlavnoslužnovského úřadu ve V. z 30. srpna 1927 Jiří B., dnešní st-1, a několik jiných mladíků uznáni vinnými přestupkem § 75 odst. 2 zák. čl. 40:1879, jehož se dopustili tím, že dne 28. srpna 1927 při taneční zábavě kulturního spolku ve V. způsobili a zúčastnili se rvačky, při čemž použili zakázaných zbraní, obušků a býkovců s olověnými kulemi, a rozkazu k pořádku a opuštění taneční místnosti neuposlechli; byli odsouzeni každý k pokutě 200 Kč a k 15dennímu uzamčení, pro případ nedobytnosti peněžité pokuty byl stanoven náhradní trest 10denního uzamčení. Župní úřad v Mukačevě rozsudkem z 19. listopadu 1927 nevyhověl odvolání podanému st-lem proti uvedenému rozsudku 1. stolice a rozsudek ten potvrdil, snížil však st-li uložený trest na uzamčení v trvání 7 dnů a peněžitou pokutu 50 Kč, pro případ nedobytnosti na uzamčení 2 1/2 dne. Rozsudek ten byl nař. rozhodnutím potvrzen. K námitce uplatňované st-lem, že pro týž trestný čin bylo proti němu zavedeno trestní řízení soudní, poznamenal žal. úřad, že námitka ta neodpovídá skutečnosti, neboť proti němu bylo zavedeno u okresního soudu ve V. pouze trestní řízení pro přečin poškození na těle, kteréžto řízení bylo pak zastaveno. Tomuto rozhodnutí vytýká stížnost nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že st-1 byl odsouzen pro přestupek § 75 zák. čl. 40:1879, ačkoli pro týž čin bylo zavedeno trestní řízení soudní pro přečin lehkého poškození na těle podle § 301 zák. čl. 5: 1878. Svoje stanovisko rozvádí stížnost takto: Podle § 95 zák. čl. 5: 1878 — bylo-li porušeno jedním trestním činem více předpisů trestního zákona — jest použiti toho předpisu, který vyslovuje nejtěžší trest, po případě nejtěžší způsob trestu. Tohoto ustanovení jest se zřetelem na předpis § 12 zák. čl. 40:1879 použiti též na přestupky. Lehké poškození na těle podle § 301 zák. čl. 5: 1878 je trestný čin těžší než přestupek podle § 75 zák. čl. 40:1879 a sluší proto při souběhu obou těchto trestních činů použiti ustanovení § 301 trest zák. Bylo-li proto zavedeno trestní řízení podle tohoto paragrafu, nemůže býti zavedeno řízení pro přestupek podle § 75 zák. čl. 40:1879. O stížnosti té uvážil nss: Je pravda, že podle § 12 zák. čl. 40:1879 sluší při souběhu přečinu lehkého poškození na těle podle § 301 zák. čl. 5:1878 s přestupkem § 75 zák. čl. 40:1879 postupovati podle ustanovení § 95 cit. trest. zák., avšak je při tom nutno přihlédnouti také k ustanovení § 111 trest. zák., jehož sluší podle § 12 zák. čl. 40:1879 rovněž použiti na řízení přestupkové a jemu odpovídajícímu ustanovení § 8 pol. trest. řádu č. 65000/ 1909 min. vnitra. V § 111 trest. zák. se stanoví, že — jestliže byl v případě uvedeném v § 95 trest. zák. spáchán kromě takového porušení zákona, pro něž se zavádí trestní řízení pouze k návrhu soukromé osoby, ještě trestný čin stihatelný z úřední moci —, není v příčině tohoto činu trestní řízení vyloučeno tím, že soukromá strana neuplatní svého práva navrhovacího anebo prohlásí, že se ho vzdává. Souhlasně s tím ustanovuje § 8 pol. trest. řádu, že — stihá-li pachatele neb účastníka také takový trestný čin náležející do pravomoci soudu, který je v nedělitelné souvislosti s přestupkovou věcí vedenou u policejního trestního soudu, a ve které soud ještě rozsudek nebo zastavující výměr nevydal — je věc bez rozhodování o přestupku postoupiti příslušnému zastupitelství neb okresnímu soudu. Od postoupení budiž upuštěno, když skutek, patřící do pravomoci soudu, se stihá na návrh soukromý a návrhu oprávněného se nedostává. Pro přečin lehkého poškození na těle podle § 301 trest. zák. lze podle § 312 téhož zák. zahájiti trestní řízení jen k návrhu poškozeného. Nelze proto při souběhu tohoto soukromožalobného deliktu s jiným trestním činem lehčím, jak je tomu v konkrétním případě, použiti ustanovení § 95 trest. zák., když osoba k soukromé žalobě oprávněná se svého žalobního práva vzdala, resp. když trestní řízení o tomto soukromožalobním deliktu bylo zastaveno, což — jak stížnost sama uvádí — má stejný účinek jako odvolání žaloby. Rozhoduje o odvolání podaném proti rozsudku 2. stolice, kterým bylo potvrzeno odsouzení st-le pro přestupek § 75 zák. čl. 40:1879, měl žal. úřad před sebou usnesení okresního soudu ve V. z 23. března 1928. jímž bylo trestní řízení zavedené z podnětu rvačky ve V. dne 28. srpna 1927 podle § 539 trest. řádu zastaveno, poněvadž se k líčení nikdo ani soukromý žalobce nedostavil. Potom však nelze vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, shledati, že žal. úřad jednal proti ustanovení § 95 trest. zák., nevešed na návrh st-lova odvolání z rozsudku 2. stolice, aby věc podle § 55 trest. polic, řádu postoupil okresnímu soudu ve V.