Č. 9513.

Pojištění úrazové: 1. Pojistná povinnost dělníků a závodových úředníků není vyloučena již tím, že ten či onen dělník nebo úředník ve svém konkrétním zaměstnání není vydán nebezpečí úrazu. — 2. Pouhá hospodářská souvislost není podstatným znakem pojmu »zařízení k závodu náležejícího« a nemůže sama o sobě založiti pojistnou povinnost podle § 1 odst. 1 úraz. zák. — 3. Podléhá »řepná manipulace« na váhách a polních drahách, provozovaná pro cukrovar, pojistné povinnosti?
(Nález ze dne 24. listopadu 1931 č. 14259.)
Prejudikatura: Boh. A 278/19, 8788/29.
Věc: Břeclavská rafinerie cukru, akc. spol. v B. (adv. Dr. Jan Renner z Uh. Hradiště) proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 15. prosince 1926 č. 32780/11 kat. 848/15 vyslovila úrazová pojišťovna dělnická pro Mor. a Slez. v Brně, že podléhá řepná manipulace (přijímání, vážení řepy na filiálních vahách, skládání, nakládání a transport řepy, kterou obstarává správa bývalého cukrovaru K. pro cukrovar ve V., jako zařízení pojištěného podniku »cukrovar ve V.«, pojistné povinností úrazové podle § 1 odst. 1 úraz. zák., že pro vřadění prací těchto včetně polní a vlečné dráhy platí pravoplatné zařazení podniku »cukrovar ve V.« do % 24 a že jest proto tyto práce také zahrnouti do příspěvkových výpočtů za tento podnik.
Rozhodnutím z 21. června 1927 zamítla zsp v Brně odpor st-lkou proti tomu podaný z těchto důvodů: »Cukrovar v K. jest i se svými filiálními váhami a polní vlečnou dráhou K.-T. a T.-K. majetkem stěžující si strany právě tak jako cukrovar ve V. Všechna shora jmenovaná zařízení jsou provozována na účet st-lky. Na zmíněných vahách se řepa od kontrahentů přijímá, váží a skládá, načež se dopravuje do cukrovaru ve V. ke zpracování; filiální váhy i zmíněné dráhy jsou určeny výlučně k tomu, aby dodávaly řepu cukrovaru ve V. Tvoří tedy filiální váhy a polní dráhy bývalého cukrovaru k.-ého integrující součást cukrovaru ve V. a je tudíž napadený výměr v zákoně odůvodněn.«
Toto rozhodnutí potvrdilo min. soc. péče v dalším pořadí instancí nař. výnosem z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí, k nimž dodalo: »Pokud odvolání namítá, že řepná skladiště jako faktická součást bývalého a nyní zrušeného cukrovaru v K. a řepná manipulace pomocí nich provozovaná nepodléhají úrazové pojistné povinnosti, nelze k této námitce přihlížeti, poněvadž v odvolání se současně připouští, že používání těchto skladišť bylo zvláštní úmluvou propůjčeno cukrovaru ve V., tento cukrovar zmíněná řepná skladiště používá a řepnou manipulaci také provádí na svůj účet za účelem zpracování řepy na cukr v cukrovaru ve V.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí je po stránce právní založeno na ustanovení § 1 odst. 1 zák. o úrazovém pojištění z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888, podle něhož jsou podle ustanovení tohoto zákona pojištěni proti následkům úrazů přiházejících se při provozování podniků všichni dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v továrnách a hutích, v dolech na nerosty nevyhrazené, v loděnicích a lomech, jakož i v zařízeních náležejících k těmto podnikům ...
Podle znění tohoto ustanovení jest zákonným předpokladem pojistné povinnosti dělníků a závodových úředníků, o něž jde, toliko skutečnost, že jsou zaměstnáni v závodech tam vyjmenovaných aneb v zařízeních k nim náležejících. Jinakých podmínek úrazový zákon v odst. 1 § 1 nestanoví. Z toho jde, že pojistná povinnost dělníků a závodových úředníků po rozumu právě cit. ustanovení zákona nemůže býti zvrácena tím, že ten neb onen dělník neb závodový úředník ve svém konkrétním zaměstnání snad vůbec není vydán nebezpečí úrazu (srov. na př. nál. Boh. A 278/19, Budw. 4481 A). Úrazový zákon stanoví ze zásady kolektivního pojištění, vyslovené v § 1, toliko jedinou výjimku v odst. 4 § 1 ohledně polních a lesnických podniků hospodářských, v nichž se užívá silostroje k podnikovému zařízení náležejícího, a kde toliko určitý počet dělníků a závodových úředníků je vydán nebezpečí s veškerou strojní prací spojenému; neboť zde omezuje pojistnou povinnost na osoby tomuto nebezpečí vydané. Že by šlo v případě, jenž jest předmětem dnešního sporu, o tuto výjimku, a že by tedy dělníci a úředníci zaměstnaní při řepné manipulaci, o niž jde, z tohoto důvodu byli pojistné povinnosti prosti, stížnost ani netvrdí.
Z toho, co bylo již shora všeobecně řečeno, že pojistná povinnost po rozumu § 1 odst. 1 úraz. zák. závisí toliko na faktu zaměstnání v některém ze závodů tam vyjmenovaných neb v zařízeních k nim náležejících, podává se dále, že jest rovněž bez právního významu okolnost, že by dělníci a závodoví úředníci, kteří jsou v určité součásti některého z vypočtených podniků aneb v určitém zařízení k nim náležejícím zaměstnáni a o jejichž pojistnou povinnost jde, po právu nebyli podrobeni pojistné povinnosti, kdyby ona součást neb ono zařízení bylo provozováno mimo rámec nynějšího celku, samostatně jako zvláštní podnik. Stejně nezáleží s vytčeného hlediska na tom, zdali by ten který podnik mohl býti bez závady provozován i bez oné konkrétní součásti, aneb bez onoho konkrétního zařízení, o něž jde. Konečně nemůže na pojistné povinnosti, založené v cit. ustanovení § 1 odst. 1 úraz. zák., nic měniti okolnost, že snad ona konkrétní součást neb ono konkrétní zařízení právně patří k jinému podniku nežli ostatní jeho součásti, neboť rozhoduje tu toliko skutečnost, který podnik oné části neb onoho zařízení fakticky užívá; z jakého právního titulu se tak děje, je lhostejno.
Jsou proto bezdůvodné veškeré námitky, jimiž stížnost snaží se dokázati nezákonnost nař. rozhodnutí, dovozujíc, že 1. při řepných manipulacích není skoro žádného nebezpečí úrazu, 2. že řepná manipulace jako taková úrazovému nebezpečí nepodléhá, 3. že provoz cukrovaru ve V. je zcela možný bez řečené manipulace, o niž jde, a že cukrovary provozují výrobu cukru i bez venkovských skladišť, 4. že řepná skladiště jakož i polní dráha patřila ode dávna a patří cukrovaru v K., který jest mimo provoz a proto i se svým zařízením pojistné povinnosti nepodléhá. Stížnost míní, že skladiště řepy pojistné povinnosti úrazové nepodléhají též proto, že nejsou uvedeny ve schématu pro zařádění podniků do nebezpečenských tříd zvláště vedle cukrovarů, jak se stalo na př. min. nař. č. 167 z r. 1894 ohledně továren na porcelán, které jsou ve schématu uvedeny odděleně od jam kaolinových, ač tyto slouží toliko k dobývání suroviny právě pro továrny na porcelán. Z tohoto protikladu nelze však pro stanovisko stížnosti vůbec nic vyvoditi, protože zařazení do schématu neznamená ještě, že by podniky tam výslovně nepojaté nebyly pojistné povinnosti podrobeny, a naopak, že pojistné povinnosti podléhají jen ty podniky, které jsou ve schématu výslovně uvedeny. Neboť stížností dovolané min. nař. počítá již předem — stejně jako pozdější min. nař. č. 143/1914 ř. z. — v §§ 5 a 7 s tím, že jsou závody po případě dílčí závody, které, ač jsou pojistné povinnosti podrobeny, ve schématu nebezpečenských tříd uvedeny nejsou.
Pak může však býti spor jen o to, zdali řepná skladiště a polní dráhy, o něž tu jde, jsou součástí cukrovaru ve V. aneb zařízením k němu patřícím, a zdali v důsledku toho jest mzdy vyplácené při řepné manipulaci u oněch skladišť a polních drah zahrnouti do příspěvkových výpočtů za podnik »cukrovar ve V.«.
Žal. úřad, potvrdiv v postupu instančním rozhodnutí zsp-é z jeho důvodů, vyslovil, že ony filiální váhy a polní dráhy jsou integrující součástí cukrovaru ve V. Ze slov »integrující součástce, jichž je tu použito, dalo by se na první pohled souditi, že je výrazem tímto skutečně míněna součást cukrovaru jako pars totius, na rozdíl od »zařízení« k cukrovaru náležejícího, kteréžto pojmy úraz. zákon v § 1 odst. 1 od sebe odlišuje a klade vedle sebe. Proti tomuto výkladu svědčí však úvaha, že zsp v Brně sama v prvním odstavci důvodů svého rozhodnutí, jež vzalo za své žal. min., mluví výslovně o filiálních vahách a polních drahách jako o zařízeních a že se žal. úřad sám dovolává odvolání, jež prý připouští, že řepná skladiště byla zvláštní úmluvou propůjčena cukrovaru ve V., jenž jich používá. Tyto okolnosti nutí nss k výkladu, že žal. úřad slovy »integrující součástí, jež arciť nejsou vhodně volena, nerozuměl a nechtěl říci nic jiného, nežli co vyslovila již Úrazová pojišťovna dělnická v Brně, t. j. že filiální váhy a polní dráhy jsou zařízením, náležejícím k podniku »cukrovar ve V.«. Tak to chápe ostatně i stížnost, jež úvodem k námitkám nezákonnosti, odvolávajíc se na ustanovení § 1 odst. 1 úraz. zák., uvádí, že jest třeba především, aby šlo o »zařízení« ve smyslu úraz. zák. a to o zařízení náležející k cukrovaru ve V.
Po stránce skutkové jest nař. rozhodnutí založeno na zjištění, že řepná manipulace záleží v přijímání, vážení a skládání řepy na filiálních vahách bývalého cukrovaru v K. a v dopravě její vlečnou polní drahou do cukrovaru ve V. na účet jeho za účelem zpracování na cukr v tomto cukrovaru.
Proti skutkovému předpokladu nař. rozhodnutí nevznáší stížnost nijakých námitek, námitky její jsou namířeny proti subsumpci zjištěných skutečností pod předpis § 1 odst. 1 úraz. zák. Stížnost popírá, že by řepná manipulace, o niž jde, byla integrující součástí cukrovaru v.-ského neb zařízením k němu náležejícím. Poukazujíc k předpisu § 1 č. 3 odst. 5 a 6 »Vysvětlivek«, příl. A. k min. nař. z 3. dubna 1888 č. 35 ř. z., tvrdí stížnost, že pojem »zařízení« po rozumu § 1 odst. 1 úraz. zák. předpokládá místní souvislost se závodem hlavním, tento předpoklad že však tu splněn není. Nelze dále po názoru stížnosti na pojistnou povinnost usuzovati z toho, že účelem provozu řepné manipulace je zpracování řepy na cukr v cukrovaru v.-ském, poněvadž tu nerozhoduje moment hospodářské jednoty, nýbrž moment technický, t. j. taková technická spojitost, že zařízení, o něž jde, jest po stránce technické se závodem v nerozlučném spojení; že však ani tento předpoklad tu není. Jako vadnost řízení vytýká stížnost, že úřady opomenuly přesně zjistiti, zdali tu jest zmíněná souvislost technická.
Podle znění nař. rozhodnutí spatřoval žal. úřad podstatu integrující součásti, správně řečeno zařízení k cukrovaru v.-skému náležejícího v tom, že filiální váhy a polní dráhy, na nichž se sporná řepná manipulace koná, jsou určeny výlučně k tomu, aby dodávaly řepu v.-skému cukrovaru, že cukrovar tento provádí řepnou manipulaci na svůj účet za tím účelem, aby řepa v tomto cukrovaru byla na cukr zpracována. Účel řepné manipulace, tak jak jej formuluje úřad, jsa povahy čistě hospodářské, nečiní však sám o sobě filiální váhy a polní dráhy, o něž jde, již zařízením ve smyslu § 1 odst. 1 úraz. zák. Souvislost hospodářská není podstatným kriteriem pojmu »zařízení k závodu náležejícího« a nemůže sama o sobě založiti pojistnou povinnost ve smyslu cit. zák. ustanovení. Podle stálé judikatury nss-u i dřívějšího ss-u (srov. na př. nál. Budw. 1184 A, 10967 A, 12021 A, Boh. A 8788/30) rozuměti je řečeným zařízením jen takové, které s určitým podnikem je v nedílné spojitosti, při čemž však nezáleží na místní poloze, tak že s ním tvoří technickou jednotku. Považoval-li však žal. úřad za rozhodné kriterium toliko hospodářskou spojitost, jak ze znění nař. rozhodnuti lze souditi a jak to i stížnost chápe, pak vycházel z nesprávného výkladu zákona a rozhodnutí jeho je v rozporu se zákonem.
Stížnost míní, odvolávajíc se na »Vysvětlivky«, příl. A. k min. nař. č. 35/1888 ř. z. (§ 1, č. 3, odst. 5 a 6), že dalším zákonným předpokladem jest i místní souvislost zařízení s hlavním závodem, přehlíží však, že dovolané ustanovení — nehledě ani k tomu, že nejde o nějakou závaznou normu, nýbrž jen o projev právního mínění, určeného pro podnikatele (srov. nál. Budw. A 5111) — na dnešní spor nepřipadá, protože cit. místo »Vysvětlivek« vztahuje se na předpis § 1 odst. 3 úraz. zák., který pojí pojistnou povinnost na předpoklad používání parních kotlů a hnacích přístrojů, nemá však významu pro posouzení sporné otázky, zda jde o zařízení náležející k cukrovaru ve smyslu 1. odst. § 1 úraz. zák., tedy bez ohledu na to, zdali se v závodě neb v zařízení používá strojů.
I kdyby však bylo lze míti za to, že žal. úřad chtěl zmíněným odůvodněním vysloviti, že shledává v onom určení řepné manipulace pro zpracování řepy v cukrovaru v.-ském souvislost technickou, pak opomenul v nař. rozhodnutí uvésti ony skutkové okolnosti a úvahy, které jej vedly k úsudku, že tu požadovaná technická souvislost je. V tomto postupu bylo by vsak spatřovati vadu podstatnou, která způsobila, že st-lce byla tím ztížena účinná obrana a nss-u vzata možnost, aby nař. rozhodnutí v tomto směru přezkoumal. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9513. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 371-376.