Č. 9508.

Vyvlastnění: Kdy lze pozemek, ležící ve stavebním obvodu obce, pokládati za způsobilý k zastavění nutnou malou provozovnou drobného živnostníka podle § 3 odst. 3 a § 2 zák. o stav. ruchu č. 43/28?
(Nález ze dne 21. listopadu 1931 č. 17135.)
Prejudikatura: Boh. A 9503/31.
Věc: Vavřín K. ve Ž. (adv. Dr. Em. Slabý z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o vyvlastnění pozemků k účelům stavebním Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v cestě instanční potvrzen výměr okresního úřadu v N. z 22. března 1929, kterým pro nedostatek předpokladů zákona o stavebním ruchu č. 43/28 nebylo vyhověno žádostí st-lově za vyvlastnění pozemku farního beneficia v Ž. č. kat. 55 a částí pozemku tamního velkostatku č. kat. 527 pro stavby k účelům bytovým, obchodním a zemědělským z důvodu, že obec Ž. jest vlastnicí pozemku č. kat. 135, který jest ve stavebním obvodu obce při veřejné komunikaci a pro stavby st-lem zamýšlené se hodí.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss uvážil: — — — —
Stížnost vznáší výtku nezákonnosti s dvojího hlediska. Předně proto, že obchod st-lův musí býti umístěn ve středu obchodního ruchu, aby bylo vyhověno potřebě veřejné, ježto nelze dobře od zákazníků žádati, aby chodili na místo odlehlé, když je možno obchod zříditi v poloze proň výhodné. Tato námitka jest nepřípustná, poněvadž st-li se nedostává legitimace k hájení zájmů veřejných, nýbrž může uplatňovati jen práva a zájmy své vlastní (§ 2 zák. o ss). To také stížnost skutečně činí, dovozujíc dále, že, má-li býti vyhověno účelu zákona, t. j. umožniti drobnému živnostníku postaviti si provozovnu na místě, kde to potřebuje, musí mu býti také dána možnost vyvlastniti pozemek účelu tomu odpovídající a nesmí býti účel ten mařen pouhým poukazem k tomu, že mu bude částečně též vyhověno, postaví-li si provozovnu na obvodu obce a tím svým zákazníkům docházku do svého obchodu ztíží.
Námitkou touto popírá stížnost způsobilost obecního pozemku k tomu, aby na něm mohl býti st-lův střižný a galanterní obchod zřízen a je tedy na sporu otázka, kdy je možno a ovšem také nutno určitý pozemek kvalifikovati jako způsobilý k zastavění živn. provozovnou po rozumu § 3 odst. 3 cit. zák. Zákon na tomto místě nedává k otázce; té odpověď a dlužno proto pátrati, nelze-li ji čerpati z jiných jeho ustanovení. V úvahu tu přichází především § 2 odst. 1, který připouští vyvlastněni nezastavěného pozemku — kromě k jiným tam uvedeným účelům — také pro stavbu »nutné malé provozovny drobného živnostníka«. Z ustanovení toho se podává, že zákonodárce jím chtěl umožniti drobnému živnostníku, aby si opatřil vlastní provozovnu a tím — aspoň objektivně — získal pramen trvalého příjmu k uhájení své existence hospodářské, zároveň však také, že nebylo jeho úmyslem (arg. slova »nutné«, »malé«) dopomáhati drobnému živnostníku na úkor jiného k nějakému nadbytku. Nemá proto ten, kdo chce výhody zákona k opatření vlastní provozovny použiti, nárok na to, aby si vybral staveniště, které se jemu zdá nejvhodnější, nýbrž ukládá se mu povinnost spokojili se s pozemkem, jenž podle pořadí v zákoně určeného vůbec jest k disposici, pokud jen tímto způsobem jeho nutná potřeba jest ukojena. Pouhá větší výhoda stavebníkova nesmí zajisté býti vyvažována újmou osoby třetí, do jejíž vlastnické sféry se vyvlastněním zasahá.
Posouzení způsobilosti pozemku v uvedeném právě smyslu bude ovšem záviseti na okolnostech případu, zejména pak na povaze zamýšlené živnosti. Jestliže by na př. žadateli, odkázanému při provozování živnosti na denní styk s obecenstvem, přiděleno bylo staveniště na místě odlehlém, kam přijde zákazník jen zřídka nebo kam by musil cestu zvlášť vážiti, bude stěží možno mluviti o uspokojení nutné potřeby, pro kterou bylo o vyvlastnění žádáno. Naproti tomu zase nebude zpravidla u živností řemeslných, a stejně i u živností obchodních, jejichž předmětem nejsou potřeby denního života, zvláště nemají-li v místě konkurence, padati na váhu, jsou-li právě ve středu místního ruchu či v jiné zastavěné části obce, jen když jinak jsou obecenstvu snadno přístupny.
V daném případě žal. úřad — nehledě k jeho všeobecným úvahám, s nimiž podle toho, co řečeno, nebylo by možno zcela souhlasiti — připouští sice, že obecní parcela č. 135 není pro účely obchodní tak výhodná, jako by byl požadovaný pozemek č. kat. 55, přes to však uznává parcelu tu za způsobilou, aby st-1 na ní mohl svůj střižný a galanterní obchod zaříditi a také provozovati, a to v podstatě z těchto důvodů:
Ze situačního nákresu parcel č. 55 a 135, předloženého st-lem šatným, vysvítá, že části obecního pozemku č. 135 je ke stavbám již využito, a že mimo to mezi pozemkem č. 135 a pozemky vyvlastňovanými jsou podél silnice i stranou od ní situovány četné jiné stavby, takže tím se potvrzuje správnost skutkového zjištění 1. stolice, že obecní pozemek č. kat. 135 se nachází v zastavěném obvodu obce. St-1 nemá v místě — nehledě ke konsumu »Včely«, kde nakupují pouze členové, žádného jiného konkurenčního závodu, takže konsumenti jsou nuceni jeho obchod vyhledati i tehdy, bude-li na parcele č. 135. Mimo to sluší uvážili, že jde o obchod specielní,,do kterého zákazníci přicházejí v době, kdy mají dostatek času, jak toho vyžaduje výběr textilií, a nebude proto na vzdálenosti o 500 m větší záležeti. Parcela č. 135 je položena přímo při veřejné silnici, a bude tudíž závod na ní zřízený jak místnímu, tak přespolnímu zákaznictvu lehce přístupným. Ze všech těchto důvodů nemohl zemský úřad dospěti k názoru, že by obchodu st-lova na obecní parcele č. 135 nebylo lze používati, a že by zde byl odkázán k zániku.
Z odůvodnění tohoto jest zřejmo, že žal. úřad, posuzuje způsobilost obecního pozemku pro zamýšlené stavby, přihlédl náležitě i k hospodářské možnosti provozování obchodu st-lova zde, a nelze proto shledati, že by výrok jeho po této stránce byl v rozporu s ustanovením § 3 odst. 3 zák. č. 43/28, jak toto bylo svrchu vyloženo.
Ježto pak věcné hodnocení otázky právě uvedené se vymyká z kognice nss-u, který jest povolán zkoumati rozhodnutí správního úřadu pouze co do jeho zákonitosti a formální správnosti, po stránce formální pak stížnost výtek nevznáší, a ani nss vad, k nimž by byl povinen hledě ti z moci úřední, nenalezl, nemohla býti ani námitka v tomto směru uznána důvodnou.

Citace:

Č. 9508. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 363-365.