Č. 9389.

Pojištění pensijní: Podléhá obchodní jednatel pojistné povinnosti pensijní podle zák. č. 89/20?
(Nález ze dne 23. září 1931 č. 12672.)
Věc: Firma »Západočeské továrny kaolinové a šamotové v P.« (adv. Dr. Jaroslav Roschl z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o pensijní povinnost.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemská úřadovna 1. Všeobecného ústavu v Praze prohlásila výměrem ze 14. února 1927, že František Č. v zaměstnání svém u firmy »D.-ské kaolinové a šamotové závody akc. spol.« v P. byl v době od 1. července 19 21 do 7. února 1926 povinen pensijním pojištěním podle § 1 zák. č. 89/20, podotknuvši současně, že výměrem tímto nerozhoduje se ani o započítatelnosti uvedené doby pro výměru pojistných dávek ani o předpisu pojistných příspěvků. — Zsp v Praze rozhodnutím z 31. října 1927 nevyhověla odporu vznesenému firmou »Západočeské továrny kaolinové a šamotové« v P. jako právní nástupkyní »D.-ských kaolinových a šamotových závodů, akciové společnosti« v P. do výměru zemské úřadovny 1. Všeobecného pensijního ústavu v Praze shora citovaného, pokud jde o pojistnou povinnost Františka Č., pokud pak jde o zánik této pojistné povinnosti vyhověla odporu a změnivši nař. výměr, vyslovila, že František Č. podléhal pensijnímu pojištění toliko v době od 1. července 19 21 do 31. prosince 1925. — Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání, jež podala st-lka ze shora citovaného rozhodnutí zsp-é, z důvodů v rozhodnutí tomto uvedených.
O stížnosti nss uvážil: Na sporu je otázka pensijní povinnosti zemřelého Františka Č. v době od 1. července 1921 do 31. prosince 1925. Základním předpokladem pro pensijní povinnost jest podle § 1 zák. č. 89/20, aby osoba, o jejíž pensijní povinnost jde, byla v poměru služebním.
Služebním poměrem sluší pak rozuměti ony vztahy, které vyplývají pro kompaciscenty z uzavřené smlouvy služební ve smyslu § 1151 o. z. o., podle něhož služební smlouva vzniká, zaváže-li se někdo konati po nějakou dobu jinému služby. Podstatným pojmovým znakem služební smlouvy na straně zaměstnance je tedy závazek konati zaměstnavateli služby. Z této povinnosti vyplývá, že zaměstnanec v příčině konání služeb jest vázán rozkazy zaměstnavatele, z čehož pak plyne poměr vázanosti a podřízenosti zaměstnance k rozkazům zaměstnavatele. Tak judikuje nss ustáleně (srov. nál. Boh. A 3977/24, 4330/25, 7548/28, 8582/30 a 9144/31).
Jde tedy o to, zda v poměru mezi Frant. Č. a stěžující si firmou lze shledati tyto podstatné pojmové znaky služební smlouvy. Vzájemný jejich smluvní poměr byl vymezen, pokud jde o spornou dobu od 1. července 1921 do 31. prosince 1925, jednak přijetím nabídky, kterou učinil Frant. Č. akciové společnosti »D.-ských kaolinových a šamotových závodů« v P. ve svém dopise z 31. května 1921, jednak zastupitelskou smlouvou, uzavřenou mezi nimi, z 1. července 1924.
Žal. úřad, převzav v nař. rozhodnutí úplně důvody uvedené v rozhodnutí zsp-é, shledal ve smluvním poměru takto sjednaném pojmové znaky podřízenosti a vázanosti Frant. Č. k rozkazům st-lky a to proto, že Č. byl zavázán k návštěvě konsumentů st-lky, byl povinen uzavírati pro ni obchody s jejím souhlasem, konati cesty za účelem informací neb obchodů, byl povinen k poukazu firmy navštíviti určité zákazníky a s nimi podle disposic firmou mu daných jednati, měl přidělen určitý okruh své působnosti, byl povinen podávati firmě pravidelné zprávy o své činnosti, informace o naskytnuvších se obchodních spojeních, vyřizovati objednávky jménem firmy, obstarávati inkaso, vývozní a dovozní povolení, zastupovati firmu na veletrzích, vésti skladiště zboží, prodávati zboží a zasílati firmě o tom výkazy. Z těchto ujednaných a nesporných smluvních závazků Františka Č. dospěl žal. úřad k závěru, že jeho poměr k stěžující si firmě lze kvalifikovati jako poměr služební, zakládající jeho pensijní pojistnou povinnost podle § 1 odst. 1 pens. zák. Shledal tedy v uvedených smluvních povinnostech karakteristické pojmové znaky podřízenosti Frant. Č. a vázanosti jeho k rozkazům st-lky.
Leč neprávem, neboť proti tomu nutno poukázati k tomu, že zastupitelská smlouva, uzavřená Frant. Č. se st-lkou, jest smlouvou dvoustrannou. Takovéto smlouvy již podle svého pojmu a právní povahy obsahují vzájemné povinnosti a závazky obou smluvních stran. Samostatnosti obchodního zástupce (zprostředkovatele, jednatele), jakým Č. podle jejího obsahu byl, není však na újmu, jestliže v takové smlouvě jsou vymezeny určité jeho povinnosti, a je-li jeho působnost omezena místně na určité území nebo jinak po určitých stránkách. Takováto omezen vyplývají přirozeně již z povahy věci samé a ze smluvního poměru, do něhož osoba taková vstupuje. Vytyčují-li tedy ona ujednání jako součást smlouvy určité meze, ve kterých Frant. Č. při své zprostředkovatelské činnosti jednatelské podle těchto smluvních svých závazků musí se pohybovati, a stanoví-li se jimi okruh jeho povinností a vůbec rámec jeho činnosti s určitými povinnostmi, jsou tato ustanovení jen výplní obsahu sjednané smlouvy. Takováto smluvní ustanovení, plynoucí ze samé podstaty dvoustranné smlouvy, nezakládají však o sobě ještě podřízenosti a vázanosti, charakterisující pojmově poměr služební a nečiní proto ještě obchodního zástupce (jednatele) nesamostatným, zaměstnancem firmy, není-li tu zvláštních ustanovení, která by o jeho podřízenosti a vázanosti k rozkazům firmy svědčila (srov. Boh. A 9144/31).
Poněvadž podle těchto úvah v těch momentech, které žal. úřad uvádí jako kriteria svědčící o podřízenosti a vázanosti Frant. Č., tyto podstatné pojmové znaky služební smlouvy, a tím ani služební poměr jako zákonný předpoklad pensijní pojistné povinnosti Frant. Č. ve smyslu § 1 odst. 1 pens. zák. shledati nelze, a žal. úřad jiných okolností, které by o tom svědčily, neuvádí, není nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem.

Citace:

Č. 9389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 70-72.