Č. 9503.

Vyvlastnění: Určitý pozemek, ležící ve stavebním obvodu obce, nelze pokládati za způsobilý k zastavění nutnou malou provozovnou drobného živnostníka podle § 3 odst. 3 a § 2 zák. o stav. ruchu č. 44/27 již tehdy, když svou povahou podle příslušných předpisů vyhovuje k provedení zamýšlené stavby.
(Nález ze dne 21. listopadu 1931 č. 5254/30.)
Prejudikatura: Boh. A 8159/29, 1281/22, částečně jinak Boh. A 2186/23, 2357/23, 4176/24.
Věc: Marie K. v P. (adv. Dr. Jan Kvíčala z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka obrátila se podáním z 1. června 1927 na osp-ou v R. se žádostí, aby byla pro ni za účelem postavení obytného domu s prodejnou tabáku podle zák. č. 44/27 vyvlastněna část pozemku č. kat. ...v P., náležejícího nezl. Františku Antonínu D. Žádosti té osp výměrem z 30. září 1927 nevyhověla; odvolání st-lčino zsp v Praze nař. rozhodnutím zamítla v podstatě proto, že v místě jsou k zastavění způsobilé obecní pozemky, zv. »Nad planou hruškou«, ležící po obou stranách okresní silnice z P. do D., takže vyvlastnění požadovaného soukromého neparcelovaného pozemku je podle § 3 odst. 3 zák. č. 44/27 nepřípustné.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost a namítající, že obecní pozemky »Nad planou hruškou« leží za městem a mimo dosah všeho lázeňského života a že proto jsou k postavení zamýšlené provozovny (trafiky) naprosto nezpůsobilé, uvažoval nss takto:
Mezi stranami není sporu o tom, že požadovaný pozemek č. kat. . .. je pozemek soukromý, k účelům stavebním neparcelovaný, že jde o jeho vyvlastnění na základě zák. o stav. ruchu č. 44/27.
Podle § 2 odst. 1 tohoto zák. mohou býti pozemky dosud nezastavěné vyvlastněny — kromě k jiným tam vyjmenovaným účelům — též pro stavbu »nutné malé provozovny drobného živnostníka«, »pozemky soukromé však, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované«, jen tehdy, »není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavěnu (§ 3 odst. 3, 1 c). Žal. úřad uznal, že v obci P. takové jiné, k zastavění způsobilé pozemky jsou a to obecní pozemky, zv. »Nad planou hruškou, ležící po obou stranách okresní silnice z P. do D. Při tom vycházel, jak je patrno z odůvodnění výroku toho, z názoru, že »účelem zákona o stavebním ruchu jest umožniti osobám, jež nemají vlastních pozemků způsobilých k zastavění, získati způsobilý pozemek k postavení obytného domu, případně pro stavbu živnostenskou neb hospodářskou«, při čemž »způsobilost pozemku k zamýšlené stavbě nutno podle zákona pojímati tak, že jest tu míněna absolutní způsobilost pro některou z právě uvedených staveb. Rozšiřovati pojem způsobilosti pozemku tak, že jest dána jen tehdy, je-li zaručena prosperita živnosti, jež má býti v budoucnosti v obytném stavení provozována, přesahovalo by po názoru úřadu meze dané zákonem«.
Je tedy na sporu otázka, kdy je možno a ovšem také nutno kvalifikovati určitý pozemek jako způsobilý k zastavění živn. provozovnou po rozumu § 3 odst. 3 cit. zák. Otázkou touto zabývalo se dne 8. června 1931 odborné plenům nss-u a dospělo k názoru, že určitý pozemek, ležící ve stavebním obvodu obce, nelze pokládati za způsobilý k zastavění nutnou malou provozovnou drobného živnostníka podle § 3 odst. 3 a § 2 zák. o stav. ruchu č. 44/27 již tehdy, když svou povahou podle příslušných právních předpisů k provedení zamýšlené stavby vyhovuje.
Tohoto právního názoru přidržel se nss i v případě sporném a to na základě těchto úvah: Zákon č. 44/27 nedává v § 3 odst. 3 na položenou otázku odpovědi, a dlužno proto pátrati, nelze-li ji čerpati z jiných jeho ustanovení. V úvahu tu přichází především § 2 odst. 1, který připouští vyvlastnění nezastavěného dosud pozemku pro stavbu »nutné malé provozovny drobného živnostníka. Ustanoveni toto nasvědčuje tomu, že zákonodárce jím chtěl poskytnouti drobnému živnostníku možnost, aby si opatřil vlastní provozovnu a to, jak naznačuje použité zde slovo »nutné«, patrně jako prostředek k uhájení jeho hospodářské existence. Vždyť není přece žádná stavba účelem sama sobě, nýbrž směřuje vždy k ukojení nějaké potřeby. A jako je potřebou tou u budov obytných bydlení, tak jest jí u staveb živnostenských provozování živnosti. Nemělo by zajisté smyslu stavěti provozovnu, v níž by nebylo možno živnost provozovati a to nejen snad technicky, ale také hospodářsky.
Z řečeného plyne, že při posuzování způsobilosti pozemku pro stavbu nutné malé provozovny drobného živnostníka s hlediska zák. č. 44/27 nelze pouštěti se zřetele onen vlastní cíl, který záleží právě a jedině v tom, aby postavením provozovny stavebník získal — aspoň objektivně — možnost normálního provozu živnosti v ní a tím pramen trvalého příjmu k zabezpečení své existence hospodářské. Je-li tomu tak či nikoli, bude záviseti od okolností případu, v prvé řadě pak zejména od povahy zamýšlené živnosti. Jestliže by na př. žadateli, odkázanému při provozování živnosti na denní styk s obecenstvem, přikázáno bylo staveniště na místě odlehlém, kam přijde zákazník jen zřídka nebo kam by musil cestu zvlášť vážiti, bude stěží možno mluviti o uspokojení potřeby, pro kterou bylo o vyvlastnění žádáno. Na druhé straně zase ovšem nedává zákon tomu, jenž ustanovení jeho chce použiti, nárok na to, aby si staveniště vybral tam, kde se jemu zdá býti vhodným, nýbrž ukládá mu povinnost spokojiti se s pozemkem, jenž podle pořadí v zákoně určeného vůbec jest k disposici, pokud jen tímto způsobem jeho potřeba (provozování živnosti) jest ukojena. Pouhá větší výhoda stavebníkova nesmí zajisté býti vyvažována újmou osoby třetí, do jejíž vlastnické sféry se vyvlastněním zasahá.
Se zřetelem k tomu, co uvedeno, nemohl se nss přikloniti k výkladu, jaký dává ustanovení odstavce 3 § 3 zák. č. 44/27 žal. úřad, jakoby totiž připuštěním vyvlastnění ve prospěch drobného živnostníka zákonodárce byl chtěl tomuto poskytnouti jedině možnost, aby získal vůbec nějaké způsobilé staveniště pro vlastní provozovnu bez ohledu na to, bude-li moci v ní zamýšlenou živnost provozovati či nic; nss naopak dospěl k opačnému závěru, podle něhož pojem způsobilosti pozemku k zastavění, jak ji chápe cit. zákon o stav. ruchu, nevyčerpává se pouhou způsobilostí k provedení konkrétního projektu po stránce právní a stavebně-technické, ale že se tu požaduje nad to ještě také způsobilost k dosažení účelu, jemuž stavba jest určena.
Že ostatně v pojetí účelového určení stavby do okruhu momentů, rozhodných pro posouzení způsobilosti určitého pozemku k zastavění živnostenskou provozovnou podle cit. zák. o stav. ruchu, nelze spatřovati nějakou abnormitu našemu právnímu řádu cizí, je patrno z toho, že také stavební řády, stejně jako řád živnostenský, neberou v úvahu stavbu projektovanou na určitém místě jenom o sobě bez ohledu na její určení, ale že hledí rovněž k účelu, jemuž má stavba sloužiti a právě podle toho stanoví pro její přípustnost požadavky různé podle toho, jak dalece stavba ve spojení s tímto svým účelovým určením dotýká se zájmů veřejných, stavebním event. živnostenským řádem chráněných (srv. Boh. A 4157/24).
Podle toho, co uvedeno, bylo by v daném případě možno obecní pozemky »Nad planou hruškou« uznati za způsobilé k zastavění po rozumu § 3 odst. 3 cit. zák. jen tehdy, kdyby pozemky ty svou polohou vyhovovaly také účelu zamýšlené stavby, t. j. provozování trafiky st-lkou. Po této stránce však žal. úřad o způsobilosti pozemků těch neuvažoval, ani žádného šetření nekonal, takže řízení zůstalo v tomto směru kusým. Ježto pak nedostatek tento byl způsoben právním názorem, z něhož úřad vycházel, že totiž ke způsobilosti pozemku k zastavění nutnou malou provozovnou drobného živnostníka ve smyslu zák. o stav. ruchu stačí již pouhá absolutní (objektivní) zastavitelnost sama o sobě bez ohledu na určení, jemuž stavba má sloužiti, názor ten však je, jak svrchu vyloženo, mylný, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9503. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 349-352.