Č. 9516.

Policejní právo trestní. - Samospráva obecní: Není nezákonným, potrestá-li politický úřad podle čl. 3 odst. 2 zák. č. 125/27 člena obecního zastupitelstva, který svým chováním ve veřejné schůzi tohoto sboru porušil slušnost a pořádek.
(Nález ze dne 25. listopadu 1931 č. 17811/29.)
Věc: Josef C. a spol. v D. proti zemskému úřadu v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost, pokud ji podává Josef C., se odmítá pro nepřípustnost, pokud ji podávají Alois M. a Bohuslav H., zamítá se pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lé Josef C., Alois M. a Bohuslav H., členové obecního zastupitelstva v R., byli nálezem okr. úřadu v K. z 26. února 1929 odsouzeni každý k pokutě 30 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení v trvání tří dnů, pro přestupek označený v čl. 3, odst. 2 zák. č. 125/27, jehož se — jak v cit. nálezu uvedeno — dopustili tím, že »při zasedání obecního zastupitelstva dne 10. února 1929 chovali se způsobem rušícím slušnost a pořádek v tomto veřejně přístupném shromáždění, uživše vůči členům zastupitelstva náležejícím k jiné straně politické urážlivých slov«, v cit. nálezu blíže uvedených.
Nález tento byl v cestě instanční potvrzen napadeným výnosem zem. úřadu v P., jenž výrok o trestu pozměnil potud, že trest se ukládá podle čl. 3. odst. 1. zák. č. 125/27, jakož i že jako náhradní trest v případě nedobytnosti uložené pokuty se stanoví na místě třídenního vězení trest vězení v trvání 12 hodin. K vývodům odvolání podotknul zemský úřad toto: Skutkovou podstatu přestupku § 3 odst. 2 svrchu cit. zák. tvoří všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost, nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení. Za místo »veřejně přístupné« nutno pokládati také místnost, ve které se koná schůze obecního zastupitelstva, pokud tato nebyla prohlášena za neveřejnou, neboť tyto schůze jsou podle § 49 odst. 1 ob. zříz. veřejné a jsou tudíž přístupny každému obyvateli obce, nikoliv toliko kruhu osob individuelně určených. Slyšení všech členů zastupitelstva st-li navrhované označil zemský úřad za nepotřebné, poněvadž st-lé skutkovou podstatu jim za vinu kladenou sami doznávají.
O stížnosti uvážil nss takto:
Zkoumaje především podle § 4 zák. o ss. předpoklady své příslušnosti musil nss odmítnout podle § 21 a 14 cit. zákona stížnost Josefa C. jako nepřípustnou. Pokud jde o A. M. a B. H., nebylo jejich tvrzení, že napadené rozhodnutí bylo jim doručeno 5. května 1929, obsahem správních spisů vyvráceno, neboť příslušné dodací lístky, mající datum 17. dubna 1929, jsou podepsány nikoliv st-li, nýbrž Marií M. a A. H-ou. Stížnost těmito dvěma podanou neshledal však nsss důvodnou.
St-lé namítají jednak »nesprávnost« rozhodnutí, jednak vady řízení. Nesprávnost — čímž má zřejmě býti řečeno nezákonnost — spatřují v tom, že bylo použito ustanovení čl. 3. zák. č. 125/27. Tento článek nemůže se podle názoru st-lů — projeveného již v odvolání k zem. úřadu, — týkati jednání ve schůzích obecního zastupitelstva, neboť i když schůze jsou podle § 49 obec. zříz. veřejné, nelze tvrditi, že by měly povahu místa veřejného nebo veřejně přístupného. Také nelze stíhati podle cit. předpisu členy zastupitelstva pro výroky pronesené v těchto schůzích, nýbrž jest věcí zastupitelstva, aby se usneslo na jednacím řádě, kterým by bylo zamezeno jednání rušivé.
Názor st-lů ohledně povahy schůzí obecního zastupitelstva není správný, neboť tyto jsou podle § 49 obec. zříz. v zásadě veřejné, t. j. přístupné i osobám, které nejsou členy zastupitelstva, a tato jejich povaha je zdůrazněna předpisem § 2 zák. č. 76/19 (novely k obecnímu zřízení), podle kterého konání schůzí musí býti předem veřejně vyhlášeno s přesným oznámením místa, dne a hodiny, jakož i programu té které schůze.
O další námitce, kterou stížnost brojí proti použití čl. 3. zák. č. 125/27 tvrdíc, že nelze podle něho stíhati členy obecního zastupitelstva, uvážil nss toto:
čl. 2. zák. 125/27 o organisaci politické správy stanoví, že min. vnitra a politické úřady jemu podřízené jsou povinny — pokud to není nebo nebude uloženo jiným úřadům nebo orgánům — bdíti nad veřejným pořádkem, klidem, bezpečností a mravností a odstraňovati v tomto směru všeliké nebezpečenství i nastalé poruchy. Podle čl. 3 pak mohou politické úřady za řičely uvedenými v čl. 2. vydávati příkazy a zákazy v zájmu veřejném nutné, a ukládati na nedbání jich tresty v článku tom uvedené, které podle 2. odst. čl. 3. mohou ukládati — bez újmy soudního stihání — též na všeliké nepřístojné jednání neb chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší neb ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo vzbuzuje veřejné pohoršení.
Ovšem jest pravomoc podle těchto předpisů politickým úřadům dána jen potud, pokud péče o veřejný pořádek, klid, bezpečnost a mravnost není nebo nebude uložena jiným úřadům nebo orgánům, a zůstávají podle ustanovení odst. 2. čl. 2. zvláštní předpisy vydané k ochraně těchto zájmů nedotčeny.
Bylo proto zkoumati, není-li péče o záležitosti vytčené v cit. článku 2. a 3. zák. o organisaci politické správy, pokud jde o schůze obecních zastupitelstev, svěřena jiným orgánům či úřadům.
O schůzích obecního zastupitelstva stanoví sice § 47 obec. zříz., že jim předsedá starosta, jenž řídí jednání a pečuje o pořádek, leč tím není mu dáno právo ani možnost, stihati nějakým způsobem osoby, které by se ve schůzi, tedy — jak shora uvedeno — na místě veřejně přístupném, chovaly způsobem, který se příčí cit. předpisům zákona a organisaci politické správy. Toliko vůči posluchačům je dáno ještě předsedajícímu oprávnění, aby je dal odstraniti, kdyby, ač byli napomenuti, rušili jednání. Je tu tedy dán předpoklad, aby podpůrně zasáhly politické úřady, jak jim je za účelem označeným v čl. 2. a 3. zák. č. 125/27 Sb. uloženo, jelikož není jiného úřadu nebo orgánu, který by k tomu byl povolán.
Nss proto neshledal nezákonnost v tom, jestliže politický úřad podle čl. 3. odst. 2. cit. zák. potrestal člena obecního zastupitelstva, který svým chováním ve veřejné schůzi sboru porušil veřejný pořádek a slušnost. Správnost tohoto názoru je dotvrzována i úvahou, čerpanou z ustanovení §§ 21 a 69 zák. č. 125/27. V odst. 2. § 21, jehož podle § 69 jest obdobně užívati na schůze okresního zastupitelstva, je stanoveno, jakými prostředky může zakročiti předseda zem. zastupitelstva proti členům, kteří ruší schůzi tohoto sboru a v poslední větě se praví: »Tím není vyloučeno další stihání osob pořádek nebo klid porušivších podle trestního zákona nebo zákonů jiných«. Není-li vyloučeno další stihání členů zemského a okresního zastupitelstva, porušivších pořádek nebo klid ve schůzích těchto sborů, tedy potrestání jich podle zákona trestního neb zákonů jiných, ač předseda shromáždění má právo volati je k pořádku, vyloučiti je ze schůze a dáti je odstraniti, pak může tím méně býti takové stihání vyloučeno, jde-li o porušení pořádku ve schůzi obecního zastupitelstva, kde starosta jednání řídící podle § 47 obec. zříz. takových práv vůči členům zastupitelstva nemá.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že kdyby názor žal. úřadu byl správný, bylo by předpisů cit. čl. 3. používati i na jednáni sborů zákonodárných, což pokládá a to právem za nemožné, sluší poukázati na § 23 úst. listiny, jímž postavení členů těchto sborů je zvláště upraveno.

Citace:

Č. 9516. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 381-383.