Č. 9477.

Vojenské věci: I místnosti pro vojenská zátiší, zřízená podle služebního předpisu š-3-3, spadají pod ustanovení § 7 zák. čl. 36: 1879 o ubytování vojska.
(Nález ze dne 11. listopadu 1931 č. 15243.)
Věc: Město M. proti zemskému úřadu v Užhorodě o zápis místnosti do výkazu o obsazovacím prostoru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 16. dubna 1929 vyrozuměl městský notářský úřad v Mukačevě stěžující si obec, že na žádost posádkového velitelství v Mukačevě byly vzhledem k ustanovení § 7 odst. 2 a § 9 zák. čl. 36: 1879 místnosti kantiny městských malých kasáren, jež patří městu Mukačevu, t. č. pronajaté Eisiku š., zapsány do seznamu o obsazovacím prostoru; dodáno, že nájemní smlouva o užívání zmíněné kantiny se končí dnem 30. dubna 1929 a místnosti se hodí ke zřízení vojenského zátiší nutného k ukojení kulturní a zábavní potřeby dělostřeleckého pluku č. 112 v Mukačevě.
V odvolání bylo v podstatě vytýkáno, že podle platných předpisů nelze místnosti pro účely kantiny zapisovati do výkazu o obsazovacím prostoru. — Odvolání bylo naříkaným rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss:
Především nutno konstatovati, že místnosti, o které zde jde, byly zapsány do výkazu o obsazovacím prostoru pro účely vojenského zátiší a nikoliv pro kantinu, jak žal. úřad vzhledem k vývodům odvolání výslovně zdůraznil a jdou tudíž mimo veškeré námitky stížnosti, opírající se o § 6 zák. čl. 39: 1895 a dovozující, že do výkazu onoho nelze zapsati místnosti potřebné pro kantinu. — Jinak stížnost zastává názor, že § 7 zák. čl. 36: 1879, jenž taxativně vypočítává místnosti, jichž opatření je vojenská správa oprávněna dle zák. čl. 36: 1879 žádati, má na mysli pouze místnosti, které jsou nezbytně potřebný k ubytování vojska; k těm však místnosti určené pro účely zátiší nepatří; dovolává-li se žal. úřad služebního předpisu Š-3-3, činí tak neprávem, neboť tento výnos nemohl rozšířiti povinnosti v cit. §u normované, což by se mohlo státi pouze zákonem a nikoliv pouhým výnosem.
Nss neuznal tuto výtku důvodnou.
Paragraf 7 zák. čl. 36: 1879 uvádí ony objekty, jichž opatření může vojenská správa žádati, a vypočítává je pod č. 1 a 2. Pod č. 1 uvádí ubytování a vedlejší potřeby pro gážisty atd., jejich rodiny, sluhy, koně a vozy [lit. a)], pro mužstvo, rodiny mužstva, a koně [lit. b)]. Vedle toho uvádí však pod č. 2 i ony ostatní místnosti a vedlejší potřeby, jichž je třeba pro vojenská tělesa a spojená s nimi komanda a štáby. Tento § 7 rozlišuje tedy mezi místnostmi k ubytování v užším slova smyslu (odst. 1) a jinými pro vojenská tělesa potřebnými místnostmi (odst. 2), takže vojenská správa jest oprávněna požadovati i místnosti, které neslouží přímo ubytování v užším slova smyslu, avšak jinak jsou pro vojenská tělesa nutná. Které místnosti to jsou, zákon sám nestanoví a nutno odpověď hledati v organisačních předpisech vojenských, z nichž jsou potřeby vojenských těles patrny. Stanovil-li pak služební předpis Š-3-3 vydaný výnosem mno č. j. 18606 pres. voj. 1926, tedy předpis organisační, že vojenské zátiší má býti zásadně zřízeno v každých kasárnách, vymezuje tím jen další potřebu vojenského tělesa. Neznamená to však nějaké rozšíření povinnosti uložené v cit. § 7, když přece již odst. 2 mluví i o jiných místnostech (nesloužících k ubytování vojsk v užším smyslu), nýbrž jen konkretisování pojmu jiných místností pro vojenské těleso potřebných, tedy podléhajících povinnosti zákonem v § 7 odst. 2 všeobecně uložené po té stránce, že se ve služebním předpisu vyslovuje, že vojenská zátiší tvoří organisačně součást potřeb vojenských těles. Zodpověděl-li si tudíž žal. úřad otázku, spadá-li vojenské zátiší pod potřeby jmenované v cit. § 7, na základě uvedeného služebního předpisu kladně, nelze shledati jeho závěr nedostatečně podloženým a není pak ani nař. rozhodnutí, potvrzující zápis sporných místností do výkazu o obsazovacím prostoru, v rozporu se zákonem. Že by pak podle předpisů služeb, knihy Š-3-3 nesměly býti místnosti potřebné pro vojenské zátiší pojaty do výkazu o obsazovacím prostoru, stížnost nevytýká.

Citace:

Č. 9477. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 291-292.