č. 9360.

Chudinství: Obec pobytu má podle §§ 28 a 29 domov. zák. č. 105/1863 ř. z. a podle § 7 odst. 1 zák. č. 59/1868 z. z. česk. nárok na náhradu jen takového nákladu, k jehož vynaložení byla při výkonu chudinské péče ze zákona povinna; nemůže proto žádat o náhradu nákladů stěhování provedeného z důvodu, že manžel chudé v obci jejího pobytu nebydlí.
(Nález ze dne 9. září 1931 č. 13026.)
Prejudikatura: Boh. A 7131 /28.
Věc: Obec města K. proti zemskému úřadu v Praze o náhradu chudinských výloh domovskou obcí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Když při jednání obce D. s obcí K. ohledně přestěhování Anny B. z obce pobytu D. do obce domovské K. nebylo mezi zmíněnými obcemi docíleno dohody, oznámil městský úřad v D. nejprve přípisem ze 3. prosince 1927 městskému úřadu v K., že městská rada v D. se usnesla, aby Anna B., do K. příslušná, k vlastní žádosti dopravena byla dne 5. prosince 1927 do obce domovské s rodinou, poněvadž v D. připadá veřejné dobročinnosti na obtíž, a na to dodatkem z 31. prosince 1928, že touto dopravou, která byla provedena, vzešly výlohy v částce 222 Kč a žádal, aby na základě § 28 dom. zák. obec K. obci D. výlohy tyto nahradila. Obec K. odepřela však tak učiniti a to především z důvodu, že sama učinila povinné opatření, aby Anna B. s dětmi mohla v D. své živobytí obhájiti a že nebylo tedy nezbytně nutné, aby byla do K. dopravena.
Výměrem z 10. července 1928 rozhodla osp v K. k žádosti obce D., že obec K. je podle § 28 dom. zák. a § 12 chud. zák. povinna obci D. pod následky exekuce nahraditi obnos Kč 222— a to od 14 dnů po nabytí pravoplatnosti tohoto rozhodnutí, poněvadž zde splněny jsou veškeré předpoklady, s nimiž výše cit. zákony spojují povinnost domovské obce k náhradě chudinských výloh.
Proti tomuto výměru podala st-lka odvolání, jemuž žal. úřad nevyhověl z důvodů »v odpor vzatého nálezu, ježto splněny byly podmínky §§ 28 a 29 dom. zák. a § 12 chud. zák. ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z., odůvodňující zcela nárok obce pobytu na náhradu předmětných výloh.«
O stížnosti nss uvážil:
1. Stížnost poukazuje na to, že nař. rozhodnutí dovolává se § 12 chudin. zák., a dovozuje z toho, že žal. úřad pojal podporu Anně B. poskytnutou za podporu osob nemocných a vytýká, že k tomu neměl žal. úřad žádného podkladu, ježto šetření v tomto směru nebylo vůbec provedeno.
Tuto námitku stížnosti shledal nss důvodnou, neboť § 12 chudin. zák. ze 3. prosince 1868, jehož se nař. rozhodnutí dovolává, jest normou, která upravuje — vedle hrazení nákladů pohřebních — toliko péči obce o nemocné chudé. Mohl by proto žal. úřad v daném případě ustanovení cit. § 12 aplikovati jen tehdy, kdyby Anna B., resp. její děti, byly nemocné ve smyslu cit. § 12. Ani z nař. rozhodnutí ani ze správních spisů však neplyne, že by tento předpoklad byl splněn. Pak ovšem použil žal. úřad na skutkovou podstatu, z níž sám vycházel, § 12 neprávem a jest proto jeho rozhodnutí v tomto bodě jako nezákonné zrušiti podle § 7 zák. o ss.
2. Zkoumaje dále zákonitost nař. rozhodnutí zabýval se nss především námitkou stížnosti, že obec D. nebyla vůbec oprávněna Annu B. s dětmi proti její vůli dopraviti do obce domovské, a shledal námitku tuto již proto bezdůvodnou, poněvadž podle obsahu správních spisů Anna B. o přestěhování do obce domovské obec pobytu sama požádala.
3. Stížnost namítá dále, že obec pobytu měla ve smyslu § 28 poskytnouti Anně B. a jejím dětem okamžitou podporu, že nebyla však oprávněna jmenovanou dopravovati do její obce domovské. V námitce této shledal nss i výtku, že opatření, které učinila obec D. tím, že Annu B. do K. dala dopraviti, nelze kvalifikovat jako plnění chudinské povinnosti obcí pobytu. O takto pojaté námitce stížnosti uvažoval nss takto:
Obec pobytu má podle §§ 28 a 29 domov. zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. a podle § 7 odst. 1. zák. ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z. čes. proti obci domovské nárok na náhradu chudinského nákladu, učiněného za jejího příslušníka. Nelze tedy z cit. zákonných ustanovení dovozovati nárok na náhradu jakéhokoli nákladu učiněného na cizího příslušníka, nýbrž toliko na náhradu nákladu chudinského. Jest proto hmotnou podmínkou postihu obce pobytu oproti domovské obci, že přespolní měl na poskytnutou pomoc nárok chudinský, čili, že obec pobytu byla u výkonu péče chudinské povinna náklad na cizího příslušníka vynaložiti.
V daném případě přiznal žal. úřad obci pobytu nárok na náhradu výloh v částce 222 Kč, vzešlých přestěhováním Anny B. do obce domovské. Důvod zákonné povinnosti obce pobytu k poskytnutí chudinské pomoci přestěhováním Anny B. do obce domovské shledal žal. úřad shodně s úřadem 1. stolice v tom, že jmenovaná o přestěhování žádala a že bez svého manžela, který z obce D. byl vyhoštěn, v obci pobytu zůstati nemohla.
Právní názor, z něhož zřejmě při tom žal. úřad vycházel, že Anně B. tím, že zůstala bez manžela v obci pobytu, vznikl ve smyslu §§ 23—26 dom. zák. chudinský nárok, shledal nss mylným, neboť nárok zmíněný může ve smyslu právě cit. ustanovení u osoby dospělé vzniknouti jen tehdy, je-li práce neschopna nebo nemocna. Z toho však, že Anna B. zůstala v obci pobytu bez manžela, ještě logicky nijak neplyne, že práce neschopna nebo nemocna byla. Pak ovšem tím, že zůstala bez manžela, nevznikl jí ještě nárok na chudinskou podporu a nebyla proto obec pobytu — z příčiny žal. úřadem uvedené — povinna jmenované chudinskou podporu vůbec, a tím méně ve způsobu dopravy do domovské obce, poskytnouti.
Než i druhá, žal. úřadem uváděná okolnost, že Anna B. o přestěhování žádala, jest pro kvalifikaci přestěhování, jako výkonu chudinské péče zcela bez významu, neboť zákon domovský nedává nárok na chudinskou podporu vzniknouti ani tím, že se chudý podpory domáhá. Pak jest ovšem bezdůvodná námitka stížnosti, vytýkající nař. rozhodnutí rozpor ohledně okolnosti, zda Anna B. o přestěhování žádala, když tato okolnost je v daném sporu právně irelevantní.
Z uvedených příčin nelze přestěhování Anny B. do obce domovské — i kdyby se bylo stalo ve prospěch Anny B. — uznati za plnění chudinské povinnosti obcí pobytu a výlohy tím vzešlé za chudinský náklad ve smyslu §§ 28 a 29 dom. zák. a § 7 odst. 1 čes. chůd. zák., a nevznikl proto obci pobytu, jak shora dovoženo bylo, vůči obci domovské nárok na náhradu tohoto nákladu.
Ježto pak nař. rozhodnutí založeno jest na opačném a tudíž mylném právním názoru, bylo je i v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž potřeboval nss zabývati se zbývajícím obsahem stížnosti, který týká se již způsobu chudinské podpory, neboť tato otázka nemůže vůbec přijíti v úvahu, nejsou-li splněny právní předpoklady nároku na chudinskou podporu vůbec.

Citace:

Č.9360. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 7-9.