Č. 9387.

Lékárny: O mezích oprávnění majitele veř. lékárny, odporovati udělení koncese lékárnické osobě jiné.
(Nález ze dne 22. září 1931 č. 13390.)
Prejudikatura: Boh. A 1867/23, 3061/24, 5831/26.
Věc: Ph. Mg. Gustav O. v P. (adv. Dr. Kar. Ohmeyer z Podmokel) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Dr. Hubert Havránek, za zúč. dědice po Ph. Mg. Václavu F. v P. adv. Dr. Josef Portheim z Prahy) o lékárnickou koncesi.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem ze 4. března 1927 udělila zsp v Praze Ph. Mg. Václavu F. v P., jenž doposud provozoval veřejnou lékárnu v P. IV., koncesi ke zřízení a provozování nové veřejné lékárny v P. se stanovištěm Zároveň vyslovila, že s pravoplatností udělovacího rozhodnutí zanikne koncese Ph. Mg. V. F. k provozování veřejné lékárny v P. IV., která mu byla udělena býv. okr. hejtmanstvím v D. dne 12. dubna 1903. Současně zamítla zsp námitky st-lovy, poněvadž podle výsledků řádně konaného šetření není ohrožena existenční schopnost jeho lékárny vzhledem na odbytové poměry, rozsah provozování a životní poměry usazeného obyvatelstva.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání proti tomu podané z důvodů obsažených v rozhodnutí zsp-é, jakož i z těchto důvodů dalších: »Povolením této nové lékárny se nerozmnožuje počet veřejných lékáren v P., nýbrž vzhledem k místním poměrům se jen částečně rozšiřuje a přesně precisuje stanoviště již stávající lékárny, které bylo v koncesní listině, pocházející z doby před účinností lékárenského zákona č. 5/1907 ř. z., ne dosti určitě vymezeno a neodpovídá tudíž předpisu druhého odstavce § 9 cit. zák. Tímto rozšířením stanoviště není však při nezměněném počtu veřejných lékáren v P. ohrožena existenční schopnost dobře prosperující lékárny st-lovy, položené výhodně a v dostatečné vzdálenosti od nejbližšího povoleného stanoviště lékárny F.-ovy.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Neodůvodněná jest námitka zúčastněné strany, že st-l nemá práva ke stížnosti podle § 10 odst. 3 lékár. zák., poněvadž prý tu nejde o nové zřízení lékárny, nýbrž toliko o udělení nové koncese s přesným ohraničením a rozšířením stanoviště staré lékárny. — St-l neměl by stížní legitimace, kdyby šlo o pouhé přeložení F.-ovy lékárny ve starém stanovišti (§ 54 lék. zák.). O to však v daném případě nejde. Jak žádost Ph. Mg. V. F., tak také udělení koncese potvrzené nař. rozhodnutím, zní výslovně na zřízení a provozování nové lékárny s novým stanovištěm (§ 9), v kterémžto případě předpis § 48 odst. 2 a § 51 odst. 3 dává st-li jako majiteli veřejné sousední lékárny postavení strany a právo, aby hájil existenční způsobilost své lékárny jak námitkami a odvoláním v řízení správním, tak i stížností k nss-u.
Podle ustálené judikatury nss-u (srv. Boh. A 1867/23 a 3061/24) jsou majitelé veřejných lékáren oprávněni podle § 48 odst. 2 lék. zák. uplatňovati proti zřízení nové lékárny toliko takové námitky, které mají za účel zabrániti ohrožení existenční způsobilosti jejich lékáren, nikoli však námitky jiného druhu. Trvaje na tomto právním názoru, musil nss odmítnouti jako nepřípustné námitky stížnosti, že F.-ova lékárna byla na dosavadním stanovišti existenčně způsobilá a že udělení nové koncese není založeno na místní potřebě. — Se zřetelem na vyslovený právní názor nemohl nss vejíti ani na přezkoumání námitek, které stížnost vznáší proti udělení lékárenské koncese s hlediska porušení formálních předpisů, stanovených v lék. zákoně na ochranu veř. zájmů, neboť hájiti tyto zájmy není st-l povolán (srov. Boh. A 5831/26).
Zbývá námitka, že úřad neměl dostatečného podkladu pro svůj úsudek, že povolením nové lékárny Ph. Mg. F. nebude ohrožena existenční způsobilost lékárny st-lovy a že úsudek ten není správný. Uvažuje o této námitce, nemohl nss sdíleti stanovisko stížnosti, že existenční způsobilost stávající lékárny jest podle § 10 odst. 3 lék. zák. ohrožena již tím, že jí zřízením nové lékárny odpadne určitá část zákaznictva. O ohrožení její existenční způsobilosti bylo by lze mluviti jen tehdy, když by úbytek jejích zákazníků byl takový, že by nemohla být úspěšně provozována. Podle názoru, který hájí stížnost, nebylo by na konec vůbec možno povoliti novou lékárnu, což by zajisté odporovalo intencím lékárenského zákona.
Úsudek úřadu, že zřízením nové lékárny nebude ohrožena existenční způsobilost lékárny st-lovy, jest výsledkem hodnocení všech skutečností, které mají vztah k hospodářskému zajištění jeho lékárny. Správnost tohoto úsudku může nss přezkoumávati toliko po stránce formální (§ 6 zák. o ss).

Citace:

Č. 9387. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 67-69.