Č. 9445.

Samospráva okresní: Skupina sdružených listin při volbě do okresního zastupitelstva nemá nároku na mandát, nedosáhl-li úhrn hlasů pro kandidátní listiny této skupiny odevzdaných volebního čísla (§§ 60 a 45 zák. č. 126/27).
(Nález ze dne 26. října 1931 č. 6696.)
Prejudikatura: Boh. A 555/20.
Věc: Josef M. a spol. v D. proti zemskému úřadu v Praze o volbu okresního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Pro volby okresního zastupitelstva v D., konané dne 2. prosince 1928, sdružily své kandidátní listiny volební strana č. 3. Čsl. nár. soc. ač. 10. Českých stran a odborových organisací. Při úhrnném počtu 66055 platných hlasů obdržela volební strana č. 3 1204 hlasů, volební strana č. 10 pak 788 hlasů, obě strany dohromady 1992 hlasů. Poněvadž volební číslo činilo 2643, sdružené kandidátní listiny stran č. 3 a 10 pak obdrževše dohromady 1992 hlasů tohoto čísla nedosáhly, prohlásila okr. volební komise, že uvedené listiny nemají podle 3. odst. § 46 a § 60 řádu volení nároku na mandát a nebude k nim proto při přikazování mandátů přihlíženo. Mandáty rozvrženy pak na ostatní volební strany, případně sdružené skupiny, které volebního čísla dosáhly, a to 24. mandát na zbytek 1718 hlasů.
V námitkách do tohoto postupu podaných uplatňovali st-lé, že skutečnost, že sdružené kandidátní listiny č. 3 a 10 nedosáhly dohromady volebního čísla, nemohla je vyloučiti z účasti na přikazování mandátů vzhledem k předpisu § 46 řádu o volení, jenž stanoví sice, že kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí volební číslo, nemá nároku na mandát, současně však praví, že toto ustanovení neplatí pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy, z čehož po názoru st-lů plyne, že kandidátní listiny, které byly sdruženy, mají nárok na mandát, i když nedosáhly volebního čísla, a to podle poměru zbytkových hlasů, nevyčerpaných mandáty, obsazenými při dělení volebním číslem. Zbytek hlasů sdružených stran č. 3 a 10 byl 1992 hlasů, a poněvadž byl největším zbytkem, měl býti 24. mandát, neobsazený při dělení volebním číslem, přikázán sdruženým stranám č. 3 a 10.
Námitky tyto zamítl žal. úřad nař. rozhod snutím jako bezdůvodné, poněvadž výhoda podle 3. odst. § 46 řádu volení, že totiž sdružená kandidátní listina může obdržeti mandát i tenkráte, když nedosáhla volebního čísla, platí samozřejmě jen potud, pokud sdružené listiny společně dosáhly volebního čísla, který předpoklad však v daném případě splněn není, a nelze tudíž v tom, že k těmto listinám nebylo již při dalším přidělováni neobsazených mandátů vůbec přihlíženo, spatřovati nějaké porušení předpisů řádu volení.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Na sporu jest jediné výklad ustanovení odst. 3. § 46 zák. č. 330/20, ve znění zák. č. 126/27, jež podle § 60 tohoto zák. platí i pro volby okresních zastupitelstev a stanoví, že kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí číslo volební, nemá nároku na mandát, kteréž ustanovení však neplatí pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy (§ 28). Stížnost vykládá si toto ustanovení v ten smysl, že na jeho základě má sdružená skupina nárok na mandát v okresním zastupitelstvu, i když úhrn hlasů odevzdaných pro jednotlivé kandidátní listiny sdružené nedosáhl výše volebního čísla. — Stížnosti nelze přisvědčiti.
Podle § 28 odst. 1. uvedeného zák. mohou zmocněnci volebních skupin předložití společné písemné prohlášení, že listiny navzájem sdružují, a způsobuje pak toto sdružení listin podle 3. odst. cit. paragrafu, že se k nim při rozvrhu mandátu hledí jako k celku (§ 45). Jednaje o rozvrhu mandátů mezi jednotlivé strany, stanoví pak § 45, že komise vypočte volební číslo, dělí tímto číslem součet hlasů, odevzdaných pro každou kandidátní listinu, načež přikáže každé straně tolik mandátů, kolikrát jest volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro stranu tu odevzdaných, že sice kandidátní listiny stran sdružených sečtou se každá zvláště, avšak při rozdělování mandátů počítají se jako jediná listina a přikáží se jim mandáty společně. Následující § 46 obsahuje pak ustanovení o tom, jak jest postupovati v případě, že způsobem v § 45 uvedeným nebyly obsazeny všechny mandáty, a praví v odst. 1., že v takovém případě přikáží se zbývající mandáty postupně stranám, které při dělení, provedeném podle § 45, vykázaly největší zbytek dělení, dodává však v odst. 3., že kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí číslo volební, nemá nároku na mandát, kteréž ustanovení neplatí však pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy (§ 28).
S vývody stížnosti sluší potud souhlasiti, že sdružování kandidátních listin zavedeno bylo v zájmu malých stran. Je to zřejmo z ustanovení 3. odst. § 28, podle něhož se ke sdruženým kandidátním listinám hledí jako k celku, s čímž korresponduje ustanovení posl. věty 4. odst. § 45, určující, že sdružené kandidátní listiny počítají se při rozdělování mandátů na základě volebního čísla jako jediná listina a přikáží se jim mandáty společně. Tímto způsobem je malým stranám, které by o sobě nedosáhly volebního čísla a nemohly tedy dosíci zastoupení v okresním zastupitelstvu, umožněno získati volební číslo aspoň společně a takto se domoci mandátu. Ale výhoda ze sdružení kandidátních listin plynoucí nesahá dále. Zákon, stanově, že ke sdruženým kandidátním listinám hledí se jako k celku, postavil tím souhrn sdružených kandidátních listin k cíli přikázání mandátů volebním stranám samostatné kandidátní listině na roveň. Tím jest zákonodárného účelu instituce sdružování kandidátních listin dosaženo. Jest proto při přikazování mandátů volebním stranám a skupinám sdruženým hleděti na skupinu sdruženou nejinak než na volební stranu samostatnou, a důsledně pak použiti oněch zásad, jež platí pro tyto volební strany samostatné.
Stanoví-li pak § 46 v odst. 3, že kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí číslo volební, nemá nároku na mandát, platí tento předpis také pro skupinu sdruženou, takže, nebylo-li na kandidátní listiny stran sdružených dosaženo úhrnem tolik hlasů, kolik činí číslo volební, nemá tato sdružená listina nároku na mandát.
Na tom nic nemění závěrečný předpis uvedeného 3. odst. § 46, jehož se stížnost dovolává, a který praví, že ustanovení, o němž právě byla řeč, že totiž nároku na mandát nemá kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí číslo volební, neplatí pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy. Ustanovení toto neplatí podle jasného znění zákona pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy. Tím však není řečeno, že ustanovení ono neplatí pro skupinu sdruženou jako celek, nýbrž je zde řečeno jen tolik, že neplatí o jednotlivých listinách, jež jsou sdruženy. Tím však vyjadřuje zákon jen samozřejmý důsledek předpisů §§ 28 a 45, podle nichž při kandidátních listinách sdružených nemá pro otázku, zda a kolik mandátů má býti sdružené skupině přikázáno, žádného významu, zdali některá z kandidátních listin ke sdružení náležejících dosáhla volebního čísla, a že proto hlasy těchto složek nemohou býti pro výpočet, kolik mandátů jest sdružené skupině přikázati, eliminovány.
Současně ovšem anticipuje zákonodárce oním ustanovením také úpravu následujícího stadia volebního řízení, jež týká se rozdělení mandátů mezi kandidátní listiny uvnitř sdružení. O tomto rozsahu mandátů jedná se ex professo v následujícím, a to v § 47 tím způsobem, že aplikují se naň zásady §§ 45 a 46. Pravíť se zde, že když byla komise přidělila všechny mandáty volebním stranám, rozvrhne mandáty mezi jednotlivé listiny sdružené, při čemž postupuje podle zásad, uvedených v §§ 45 a 46. Tu objevuje se význam předpisu 3. odst. § 46, podle něhož ustanovení o tom, že nároku na mandát nemá kandidátní listina, která nedosáhla volebního čísla, neplatí pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy. Neboť podle tohoto ustanovení jest při rozdělování mandátů uvnitř sdružené skupiny proti obecné zásadě řízení volebního, že kandidátní listina, která nedosáhla volebního čísla, nemá nároku na mandát, přihlížeti i ke kandidátní listině, která nedosáhla čísla volebního ani při prvním přikazování mandátů volebním stranám, ani při rozdělováni mandátů uvnitř skupiny sdružené. Tento a jen tento smysl má i dovětek § 47, jenž neomezuje se jen na poukaz — jako tomu jest v řádu volení v obcích — na zásady §§ 45 a 46, nýbrž nadbytečně i sám stanoví, že podle zásad těch jest postupovati s úchylkou od § 46 odst. 3, že při přikazování mandátů podle zbytků hlasů má na mandát nárok také strana, která nedosáhla volebního čísla ani při prvním přikazování mandátů volebním stranám, ani při přikazování mandátů jednotlivým stranám sdruženým.
Je tedy jasno, že předpis 3. odst. § 46 o tom, že pro jednotlivé kandidátní listiny, jež jsou sdruženy, neplatí ustanovení, že kandidátní listina, která nedosáhla ani tolik hlasů, kolik činí číslo volební, nemá nároku na mandát, nelze pojímati v tom smyslu, že by dával nárok na mandát skupině sdružené, i když úhrn hlasů, odevzdaných pro všecky jednotlivé kandidátní listiny sdružené dohromady, nedosáhl čísla volebního (srov. nál. Boh. A 555/20).
Stížnost, vycházející z názoru opačného, není proto důvodná.

Citace:

Č. 9445. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 205-208.