Č. 9475.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: 1. Péče o rovnováhu ve finančním hospodářství obcí, svěřená zákonem úřadům schvalujícím rozpočty a povolujícím přirážky, pokud se týče spravujícím t. zv. vyrovnávací fond, jest úřadům těm uložena ve všeobecném zájmu veřejném, nikoliv na ochranu individuelních poplatníků. — 2. Opomene-li úřad (zv) provésti v obecním rozpočtu úpravy a opravy, k nimž je podle fin. novely č. 77/27 sice oprávněn, nikoliv však povinen, není tím porušeno subj. právo poplatníků nebo voličů. — 3. Poplatník (volič) jest legitimován stěžovati si k nss-u do opatření zv-u, kterým bylo podle § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6 zák. č. 77/27 nařízeno vybírání nebo zvýšení obecní dávky nebo obecního poplatku. — 4. I podle zák. č. 77/27 jest zv oprávněn naříditi vybírání nebo zvýšení poplatků obecních jen do výše, které jest třeba k úhradě nákladů spojených se zařízením nebo úkonem, za jehož použití se poplatek vybírá. — 5. Do opatření zv-u, nařizujícího všeobecné vybírání poplatků obecních, není připustilo vznášeti námitky, kotvící v konkrétních okolnostech jednotlivého případu, o němž zv nerozhodoval.
(Nález ze dne 11. listopadu 1931 č. 14282.)
Prejudikatura: ad 4. Boh. A 9063/31.
Věc: Dr. František M., Dr. Lumír K., firma »úředně autorisovaní inženýři M. a K., podnikatelství staveb v P.«, a Oldřich H. a spol. v P. (adv. Dr. M. Mandl z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozpočet města P. na rok 1928.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo nařízeno, aby zavedené již poplatky za užívání veřejného statku a za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa byly vybírány v sazbách nejvyšších, zrušuje se pro vadnost řízení; jinak se stížnosti zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Po provedeném řízení připomínkovém a po zjištění, že osk v P. schválila podle § 212 zák. č. 103/26 ve schůzi dne 27. června 1928 převod požitků úředníků města P., neschválila však převod městských zřízenců a podúředníků, snížil zsv v Praze nař. rozhodnutím — řídě se ustanovením § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27 — v obecním rozpočtu města P. na rok 1928 řádnou potřebu v hlavě 1. a 2., 6.—8., 10.—12. celkem o 10243114 Kč, zvýšil řádnou potřebu v hlavě 3. a 4. o 48682 Kč, zvýšil řádnou úhradu v hlavě 2., 3., 4., VIL, 11. celkem o 1626829 Kč, snížil řádnou úhradu v hlavě 12. , o 76778 Kč, upravil též rozpočet mimořádný, takže nekrytý schodek, jenž měl býti uhražen příspěvkem z vyrovnávacího fondu, vykazoval částku 8174127 Kč. Zjistiv pak, že ani po těchto změnách rozpočtu nestačí celková úhrada s výnosem nejvyšší přirážky 125%, 62% a 200%, 100% k dani činžovní a 200% k ostatním daním k úplné úhradě rozpočtové potřeby, nařídil zsv podle § 3 odst. 6 s okamžitou platností zvýšení sazeb již zavedených dávek a poplatků na míru přípustnou podle vl. nař. č. 143/22 a č. 15/28 a zavedení jich pro celý obvod Velké P. — mezi jiným též poplatků za užívání veřejného statku obecního a za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa — oba v sazbách nejvyšších. Stížnosti, podané proti této úpravě rozpočtu jakož i proti nařízením o zavedení zmíněných poplatků, jak obé uvedeno bylo ve všeobecnou známost vyhláškou městského úřadu, uplatňují v podstatě tyto námitky: K připojeným opatřením není připojeno žádné odůvodnění. Žal. úřad nesplnil povinnosti, uložené mu §em 10 odst. 5 zák. č. 77/27; nezjistil potřebu ani ve věcných ani v osobních nákladech obecního úřednictva a zřízenectva. Nezjistil, že výnos dávek a poplatků proti preliminované částce podstatně se skutečně zvýšil; nepřihlédl k tomu, že po léta obec nevybírá dávky vodné a za odvoz popela poloviční sazbou z novostaveb. Ač oprávnění vybírati vodné končilo 31. března 1928, nenařídil úřad vybírání těchto poplatků aspoň s platností od 1. ledna 1929. Nařízení, aby byly vybírány poplatky za užívání veř. statku a za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa v sazbách nejvyšších, odporuje zákonu.
Námitky ve stížnostech formulované rozpadají se tedy ve dvě skupiny:
V námitkách prvé skupiny vytýká se žal. úřadu, že upravuje na základě § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6—8 zák. č. 77/27 obecní rozpočet města P. na rok 1928, porušil svou zákonnou povinnost tím, že opominul jednak postarati se o úplnost rozpočtu, jednak opraviti různé potřebové a úhradové položky a uvésti je ve shodu s příslušnými předpisy zákonnými, s požadavky účelného hospodaření a také se skutečným výnosem dávek a poplatků, rozpočtové číslice převyšujícím.
V námitkách druhé skupiny obracejí se st-lé proti opatření žal. úřadu, jímž byly na základě předpisů právě citovaných poplatky za používání veř. statku a za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa zvýšeny.
Poněvadž nss jest podle §§ 2 a 5 zák. o ss povolán kontrolovati rozhodnutí a opatření úřadů správních toliko za účelem ochrany subjektivních práv st-lů, musil si především položiti otázku, zdali správní akt, stížností naříkaný, je vůbec způsobilý, aby st-le v jejich právech zkrátil.
Pokud si st-lé stěžují do toho, že zsv, zkoumaje a upravuje obecní rozpočet, opominul provésti určité úkony a určitá opatření — a sem náleží celá prvá skupina námitek stížností — dalo by se o zkrácení práv st-lů mluviti jen tehdy, kdyby jim příslušel právní nárok na to, aby zsv provedl úkony a učinil opatření, jichž zanedbání stížnosti vytýkají. Avšak takovýto právní nárok zákon poplatníkům a voličům obecním — a jako takoví st-lé vystupují — výslovně nepropůjčuje a nedává také nejmenší opory, aby bylo lze nárok takovým výkladem sestrojiti. Péče o rovnováhu ve finančním hospodářství obcí, kterouž zákon svěřuje úřadům rozpočty schvalujícím a přirážky povolujícím, pokud se týče t. zv. vyrovnávací fond spravujícím, jest jim uložena jako úřední povinnost ve všeobecném zájmu veřejném a nikoliv na ochranu individuelních poplatníků. Opatření, jež řečené úřady, plníce tuto svou povinnost, činí, jsou po této stránce stejné právní povahy jako akty pravomoci dozorčí, na jejíž výkon podle zásady nss-em konstantně zastávané nikomu právní nárok nepřísluší. Poplatníci a voliči obecní nejsou ovšem proti rozpočtovým opatřením bezbranní. Zákonodárství, a to zejména obec. fin. novela č. 329/21 poskytuje jim v právu námitek a odvolání podle § 6 odst. 5 a také podle §§ 12 a 14 možnost, aby své zájmy, zejména poplatnické proti rozpočtu chránili a podobně mohou podle § 16 odst. 3 tyto své zájmy uplatňovati i proti skutečným výsledkům obecního hospodaření, a to cestou námitek a odvolání proti obecním účtům. Lze také připustiti, že mohli by se v mezích příslušných prostředků opravných bránili i proti opatřením, která vyšší úřady podle § 3 odst. 6—8 a podle § 10 odst. 5 zák. č. 77/27 učiní, pokud se těmito opatřeními uvaluje na poplatníky břímě přesahující jejich poplatnickou povinnost, vyplývající z rozpočtu obecními zastupitelstvem usneseného. Tím jsou však jejich právní prostředky obranné proti rozpočtu obecnímu vyčerpány. Zejména nedá se nijak dovoditi jejich právní nárok, aby příslušný vyšší úřad učinil opatření, k nimž podle svrchu uvedených předpisů zákona právě citovaného jest oprávněn, neboť účelem těchto opatření, jak již bylo naznačeno, není, aby nahradila poplatníkům jejich individuelní obranu proti rozpočtovému usnesení zastupitelstva obecního, které se mohli sami v námitkách a odvolání chopiti. Pokud tedy žal. úřad opominul provésti v obecním rozpočtu úpravy a opravy st-li pohřešované, nezkrátil je tím a ani nemohl je zkrátiti v nějakém jejich právu, a tvrdí-li tedy st-lé, obrátivše se na nss, zkrácení svých práv, jest stížnost jejich bezdůvodná, ať již výtky, které proti jednotlivým položkám obecního rozpočtu přednášejí, jsou důvodné čili nic.
Jinak má se věc, pokud jde o opatření žal. úřadu, jimiž se zvyšují dva druhy poplatků obecních.
Nss přiklonil se již v nál. Boh. A 9063/31 k právnímu názoru, že poplatník (volič) jest legitimován stěžovati si k nss-u do opatření zsv-u, kterým bylo ve smyslu § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6 zák. č. 77/27 nařízeno vybírání nebo zvýšení obecní dávky nebo poplatků. V tomže nálezu byl vysloven dále právní názor, že zv i podle zákona právě citovaného jest oprávněn naříditi vybírání nebo zvýšení poplatků zásadně jen do výše, které jest třeba k úhradě nákladů spojených se zařízením neb úkonem, za jehož použití se poplatek vybírá.
Setrvav na tomto právním stanovisku, musil nss st-lům především přiznati věcnou legitimaci ke stížnosti proti opatření žal. úřadu, jímž se nařizuje, aby byly vybírány obecní poplatky za užívání veř. statku a za zvěropolicejní prohlídku dobytka v nejvyšších sazbách vzornými pravidly (nař. č. 143/22, resp. č. 15/28) stanovených.
Pokud pak stížnosti vytýkají, že poplatky, majíce povahu dávek účelových, mohou býti vybírány toliko za účelem úhrady výdajů dotyčným zařízením, resp. úkonem způsobených, nikoliv však na úhradu potřeb jiných, kryje se toto stanovisko stížností v podstatě s právním názorem, jejž nss ve svrchu cit. nálezu zaujal. Z názoru tohoto však vyplývá, jak v nálezu tomto rovněž bylo již řečeno, že opatření, kterým se nařizuje zvýšení poplatků, jest podmíněno skutkovým zjištěním, že zamýšleného zvýšení jest zapotřebí k úhradě nákladu na zařízení, resp. úkony, za jichž použití poplatek má se vybírati. Ale z nař. rozhodnutí ani ze spisů správních není patrno, že žal. úřad vskutku zjistil, zdali náklad na dotčená zařízení, resp. úkony převyšuje výnos příslušných poplatků v dosavadní sazbě vybíraných, a zdali úhrada tohoto vyššího nákladu vyžaduje zvýšení poplatkové sazby až k nejvyšší hranici podle vzorných pravidel přípustné. Nedostatek tohoto skutkového zjištění nedá se ospravedlniti ani tím, že vl. nař. č. 143/22 v odstavci, který se vztahuje k § 28 obec. fin. novely z r. 1921, a to v bodu 3. vyslovilo, že není zákonem zabráněno stanoviti některé poplatky i tak, aby se docílilo přebytku, je-li to z důležitých důvodů žádoucno«. Neboť i kdyby bylo možno předpis tento srovnati s pojmem »poplatku«, který v cit. § 28 odst. 1 cit. ob. fin. nov. určen jest jako náhrada za užívání obecních zařízení nebo za úkony obecních orgánů, a i kdyby bylo tedy možno připustí ti, že předpis tento jest vydán »jen ku provedení určitého zákona a v jeho mezích« (§ 55 úst. list.), takže by bylo lze uznati předpis tento za platný, nemohlo by to v tomto případě padati na váhu, ježto žal. úřad své opatření o předpis cit. vl. nař., daný k § 28 ob. fin. nov., vůbec neopírá. Musil tudíž nss nedostatek skutkového zjištění svrchu vyznačeného uznati za podstatnou vadu řízení a dospěl takto ke zrušení nař. rozhodnutí v tomto jeho bodě ve smyslu § 6 zák. o ss.
Jeden ze st-lů, t. j. fa M. a K. pouze vytýká, že zvýšení poplatku za používání veřejného obecního statku je neodůvodněno, pokud jde o pozemky, na nichž má tato firma ohradu s dílnami. Avšak nař. rozhodnutím bylo nařízeno všeobecné vybírání poplatků a nebylo jím rozhodováno o tomto konkrétním případě, a není tedy přípustno proti němu vznášeti námitky kotvící v konkrétních okolnostech jednotlivého případu.

Citace:

Č. 9475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 285-289.