Č. 9559.

Zdravotnictví: 1. Zákaz výkonu prakse porodní asistentky podle § 7, 4. instrukce 1. dílu generálního zdravotního normativu z r. 1770 je samostatným opatřením, spadajícím do pravomoci správního úřadu, které není podmíněno odsuzujícím výrokem trestního soudu. — 2. Zákonem č. 200/28 byla věc tato upravena nově a nezávisle na předpisech starších.
(Nález ze dne 17. prosince 1931 č. 17909.)
Prejudikatura: Boh. A 4489/25, 7324/28.
Věc: Anna M. v T. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o zákaz výkonu babické prakse.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem osp-é v L„ z 28. listopadu 1920 bylo st-lce zakázáno vykonávati dále babickou praksi a byl jí babický diplom odňat, poněvadž pozbyla důvěryhodnosti a spolehlivosti. Výměr ten byl v pořadí stolic správních potvrzen nař. rozhodnutím.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí jest založeno na právním názoru, že na základě § 7 4. instr. 1. dílu generálního zdravotního normativu z 2. ledna 1770 č. 1152, Jos. sb. n. a. z. sv. 6 mohou správní úřady zakázati výkon babické prakse porodním pomocnicím, jež se dopustily činnosti směřující k vyhnání plodu, i když pro tuto činnost nebyly odsouzeny soudem trestním. Stížnost naproti tomu hájí názor, že — nebyla-li porodní pomocnice pro činnost směřující k vyhnání plodu trestním soudem odsouzena — nemůže jí správní úřad výkon babické prakse zakázati. Tento svůj názor opírá stížnost jednak o znění cit. ustanovení gen. zdrav, normativu z r. 1770, jednak o ustanovení § 30 tr. z. a § 32 služ. předpisu pro porodní báby, vydaného min. nař. z 10. září 1897 č. 236 ř. z.
Nss vyslovil již opětně — sr. na př. nál. Boh A 4489/25 a Boh. A 7324/28 — právní názor, že podle § 7, 4. instrukce 1. dílu gen. zdrav, normativu z r. 1770 jest zákaz výkonu prakse porodním pomocnicím, které jakýmkoli způsobem působily k vyhnáni plodu, samostatným opatřením náležejícím do kompetence správních úřadů, jež není podmíněno odsuzujícím výrokem trestního soudu. Vývody stížnosti nepřiměly nss, aby od tohoto svého názoru v konkrétním případě ustoupil.
Tvrdí-li stížnost, že cit. § 7 gen. zdrav, normativu uvádí ztrátu »úřadu« mezi tresty stanovenými trestním zákonem, přehlíží zcela, že právě v tomto ustanovení zákonném jest ztráta »úřadu« vyznačena jako zvláštní, samostatné opatření, jež lze učiniti, proviní-li se porodní pomocnice způsobem tu vyznačeným, a to vedle event. potrestání podle trest. zák.; zakazujeť se porodním pomocnicím nejpřísněji jakákoli činnost směřující k vyhnání plodu »pod ztrátou jejich úřadu, cti a jinými těžkými, také podle shledané velikosti zločinu v právu trestním stanovenými tresty na těle nebo životě«, a lze tedy provinilou porodní pomocnici zbaviti úřadu, i když pro činnost, která se jí klade za vinu, nebyl jí uložen trest stanovený v zákoně trestním. Poukazuje-li stížnost dále na to, že podle § 30 trest. zák. má soud v případě, když odsouzený má živnost, po vyhlášení rozsudku sděliti spisy úřadu živnostenskému, který — kdyby se mu zdálo povážlivým, dovoliti odsouzenému po odbytém trestu vykonávání jeho živnosti — má zaříditi odnětí živnosti, zachovávaje při tom platná ustanovení, a dovozuje-li z tohoto ustanovení zákonného, že správní úřad má podle zmíněných »platných ustanovení« jednati pouze tehdy, když došlo k soudnímu odsouzení, sluší na to odpověděti, že z cit. ustanovení trest. zákona nelze vyčisti, že oprávněni správních úřadů zakročiti proti provinilé porodní pomocnici »podle platných ustanovení« se obmezuje na případy, kdy jim trestní soud postoupí spisy k dalšímu řízení o event. odnětí babického diplomu, neboť ponechává starší ustanovení, tedy i § 7 opětovně cit. zdrav, normativu z r. 1770, podle kterého — jak bylo uvedeno — může správní úřad zakročiti proti provinilé porodní pomocnici zákazem další prakse, v platnosti, zabývajíc se jen případy, kdy o provinění porodní pomocnice jednal trestní soud.
Nemístně se dovolává stížnost ustanovení § 32 služ. předpisů pro porodní báby, vydaných min. nař. z 10. září 1897 č. 216 ř. z., neboť stanoví-li se tu, jak stížnost uvádí, že každá porodní bába, která zkázu nebo odehnání plodu úmyslně přivodí, propadá přísnosti trest. zákona, nebylo tím nic změněno na oprávnění správních úřadů zakročiti proti provinilé porodní pomocnici podle § 7 zdrav, normativu z r. 1770.
Na věcné přezkoumání námitky, že § 7 zák. z 9. listopadu 1928 č. 200 Sb jest autentickým výkladem dosavadních ustanovení zákonných, tedy i patrně § 7 zdrav, normativu z r. 1770, nemohl nss v tomto případě vejíti již proto, že zákon ten nabyl účinnosti dne 14. března 1929, tedy po vydání rozhodnutí v odpor vzatého. Pokud pak námitce té lze rozuměti tak, že zákon č. 200/28 vyslovil jasně jen to, co jest obsaženo již ve zdrav, normativu z r. 1770, sluší k tomu poznamenati, že zákonem č. 200/28 byla otázka, o kterou jde, upravena zcela nově a nezávisle na předpisech starších — nyní výslovně zrušených — zejména i na cit. zdravot, normativu, a nelze proto stanovisko stížnosti shledati správným.
Odvolávajíc se na ustanovení 1. dílu č. 4 gen. zdrav, normativu z r. 1770 namítá stížnost, že žal. úřad neprávem zakázal st-lce ihned další výkon babické prakse, neboť šlo o prvé provinění, při kterém podle cit. ustanovení mělo býti použito jen důtky. Ani tuto výtku neshledal nss odůvodněnou uváživ, že podle § 7 opětně citované instrukce pro porodní báby z r. 1770 lze proti porodní bábě, která jakýmkoli způsobem působila k vyhnání plodu, ihned zakročiti odnětím diplomu, zřejmě proto, že jde o provinění nejtěžšího rázu.
Správně uvádí stížnost, že když trestní soud vyslovil, že se řízení proti st-lce zastavuje, resp. když ji pravoplatným rozsudkem zprostil, nemůže správní úřad uznati st-lku vinnou. Avšak okolnost, že trestní řízení, vedené proti st-lce bylo v jednom případě zastaveno a v druhém případě skončilo jejím osvobozením, nemůže brániti správnímu úřadu, aby pro svoji potřebu řešil samostatně, nezávisle na výsledcích trestního řízení soudního, otázku, zdali st-lka se dopustila činnosti, která podle zdrav, normativu z r. 1770 se stíhá ztrátou babického oprávnění, jak jest k tomu podle zákona (srov. § 2 zák. z 30. dubna 1870 č. 68 ř. z.) povolán. Mýlí se proto stížnost, soudí-li, že — jestliže trestní řízení soudní skončilo pro st-lku příznivě — správní úřad již nemohl přikročiti k řešení otázky, dopustíla-li se st-lka činnosti směřující k vyhnání plodu a nemohl tuto otázku zodpověděli kladně.
Zbývá námitka, že nedovolené činy, pro které bylo st-lce zakázáno vykonavati dále porodní praksi, nejsou dostatečně prokázány po stránce skutkové. V tomto směru sluší uvésti předem, že správnímu úřadu uvažujícímu o tom, má-li výkon babické prakse býti st-lce zakázán čili nic, nebylo řešili otázku, je-li v obou případech, o které jde, prokázána skutková podstata zločinu § 144 tr. zák., resp. spoluviny na tomto zločinu, a to po stránce subjektivní a objektivní, nýbrž bylo na něm, aby v mezích své příslušnosti zjistil, dopustila-li se st-lka nějaké činnosti, která směřovala k vyhnání plodu, bez ohledu na to, zdali snad činnost tu lze kvalifikovati jako zločin podle cit. ustanovení trest. zákona. —

Citace:

Č. 9560. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 489-492.