Č. 9519.

Elektrisace. — Řízení správní: 1. Podle § 18 odst. 4 elektrisačíhno zákona č. 438/1919 jest osoby, jejichž práva mohou býti zamýšleným podnikem dotčena, pozvati k jednání individuelně. — 2. Rozhodnutí podle § 19 cit. zákona, jímž se stanoví předmět a rozsah práv na užívání a vyvlastnění ve smyslu tohoto zákona, sluší účastníkům, jejichž práva jsou tím dotčena, individuelně doručiti.
(Nález ze dne 25. listopadu 1931 č. 17530).
Věc: Jan a Boleslav J. v K. proti ministerstvu veřejných prací o schválení přípojky elektrického vedení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 10. listopadu 1928 žádal elektrárenský svaz středolabských okresů v K. mimo jiné i o povolení k postavení přípojky elektrického vedení k stanovišti vodojemu u K. o napětí 3krát 380/220 voltů. Podle projektu má býti elektrovodná přípojka připojena pomocí transformovny v »Pekle« na schválenou již primérní síť vysokého napětí elektrárenského svazu středolabských okresů v K. Tato sekundérní síť má býti provedena jako vrchní vedení od transformovny v »Pekle« mimo jiné i přes pozemky, náležející st-lům a sice čís. kat Pokud jde o pozemky st-lú, mají sloupy pro elektrické vedení býti postaveny na mezích u těchto pozemků. Zřízení elektrického vedení přes pozemky st-lů má se podle projektu uskutečniti zatížením dotyčných pozemků právy užívacími. — O projektu tomto provedl zemský úřad v Praze ediktální řízení s místním komisionelním jednáním na den 21. ledna 1929.
Rozhodnutím svým z 24. ledna 1929 vyslovil zemský úřad v Praze vzhledem k výsledku zmíněného místního komisionelního řízení z 21. ledna 1929 na základě § 16 elektris. zák. č. 438/19 a § 10 prov. nař. čís. 612/20 přípustnost staveb a přestaveb elektrovodů a mimo jiné i stavby sekunderní prozatímní přípojky pro stanoviště vodojemu v K. se stanoviska živn.-policejního, jakož i s hlediska soustavné elektrisace, schválil udělení povolení ke stavbě dané ohledně elektrovodné přípojky v K. ex comissione a povolil provedení všech projektů na základě § 19 elektr. zák. přesně podle předložených plánů a podle technických popisů za četných podmínek.
Podle rozhodnutí tohoto má sekundární přípojka stanoviště vodojemu v K. mimo jiné býti vedena i přes pozemky st-lů čís. kat. V nálezu uložil zemský úřad všem vlastníkům soukromých pozemků dotčených tímto projektem, pokud se již žadatel s nimi nedohodl soukromými úmluvami, povinnost trpěti, aby žadatel napjal přes tyto pozemky vodiče pro elektrický proud, dále jim uložil povinnost trpěti přístup na ně za účelem zřizování, opravování, udržování a provozování elektrovodů, jinými slovy zemský úřad udělil v základě § 7 elektr. zák. elektrárenskému svazu středolabských okresů v K., jehož podnik byl min. prací prohlášen za všeužitečný, práva užívací na těchto pozemcích, pokud jich nenabyl již dohodou soukromou. Za práva užívací přiznáno bylo vlastníkům pozemků zásadně odškodné, které eventuelně bude stanoveno cestou soudní.
Odvolání, — v němž st-lé namítali, že st-l Boleslav J. o komis, řízení nebyl vůbec vyrozuměn a neobdržel také vyřízení, kdežto st-l Jan J. byl sice vyrozuměn o komis, řízení, ale způsobem vadným, ježto v předvolání nečiní se zmínka o pozemcích čís. kat...., a že tento st-l mimo to nebyl připuštěn k jednání, ačkoli se dostavil ještě před jeho skončením a konečně že nebyl o výnosu zem. úřadu v Praze vyrozuměn řádným způsobem, — bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s následujícím odůvodněním: Námitka, že Boleslav J. nebyl o komis, řízení vůbec vyrozuměn a že Jan J. vyrozuměn byl vadně, není oprávněná, ježto ze soudních spisů o rušenou držbu a z jednání se zástupci elektrárenského svazu středolabských okresů je zřejmo, že st-lé s projektem byli obeznámeni, nemohli míti pochybnosti, oč jde, a ježto není předepsáno, aby pozvání se stalo k vlastním rukám, stačilo za daných okolností, když vyrozuměn byl o řízení st-l Jan J., neboť tím musil se o komis, jednání dověděti i druhý spolumajitel Boleslav J. a to tím spíše, že oba st-lé žijí ve společné domácnosti. Okolnost, že Boleslav J. nebyl zvláště ke komis, jednání pozván, nemohla by sama o sobě způsobiti vadnost, resp. zmatečnost řízení, ježto bylo řádně provedeno řízení ediktální. Boleslav J. se ke komis, řízení nedostavil, Jan J. dostavil se pozdě a to v době, kdy komise již odcházela. Poněvadž st-lé ohledně svých pozemků nepodali včas námitek, nemusili také o schvalovacím výměru vůbec býti vyrozuměni, a je proto bez významu, když jim písemné vyhotovení konsensu nebylo doručeno. Konečně zabýval se žal. úřad i meritem věci a dovozoval, že ani z meritorních důvodů by odvolání st-lů nemohlo býti vyhověno.
O stížnosti uvážil nss:
Jde o schválení přípojky elektrického vedení na schválenou již primérní síť elektrárenského svazu středolabských okresů v K. Podle nař. rozhodnutí se jedná o všeužitečný podnik elektrický. Podle § 18 odst. 1 elektr. zák. č. 438/19 provádí se řízení o schvalování projektovaných děl všeužitečných podniků a udílení práv na elektrická vedení, podle předpisů obsažených v §§ 29—31 živn. řádu se zřetelem na předpisy zákona elektrisačního. V odstavci 4 téhož paragrafu pak jest stanoveno, že k jednání se pozvou kromě účastníků v § 29 živn. ř. naznačených zástupci veškerých zúčastněných úřadů státních a samosprávných, osoby, které navrhuje podnikatel, jakož i osoby, jejichž práva mohou zamyšleným podnikem býti dotčena, jakož i elektrické podniky sousední. Shodné ustanovení obsahuje i § 8 předposl. odst. vl. nař. č. 612/ 20, obsahující podle § 18 odst. 2 cit. zák. bližší předpisy o schvalování zmíněných elektrických děl.
Je sice pravda, že podle judikatury býv. ss-u v řízení o schvalování živn. provozoven podle § 29 živn. ř. nemůže soused, bylo-li ediktální vyzvání správně provedeno, i když on sám nebyl individuelně k řízení pozván, domáhati se toho, aby řízení a rozhodnutí na tomto řízení založené pokládáno byla za zmatečné (srovn. Budw. 8851, 10884 a 6960 A). Než i když se setrvá na názoru právě uvedeném, nelze přehlížeti, že v řízení o schvalování projektovaných děl všeužitečných podniků elektrických šetřiti sluší nejen předpisů § 29 živn. řádu, nýbrž že je nutno přihlédnouti i k předpisům zák. č. 438/19 (arg. § 18 odst. 1 cit. zák.) a tedy i k předpisu § 18 č. 4 cit. zák., podle něhož sluší k jednání kromě účastníků, naznačených v § 29 živn. ř. mimo jiné pozvati i osoby, jejichž práva mohou zamýšleným podnikem býti dotčena, jakož i elektrické podniky sousední. Jde tu tedy o ustanovení zvláštní, které se nespokojuje pouhým ediktem, nýbrž má na mysli individuelní pozvání osob, jejichž práva mohou býti zamyšleným projektem dotčena, stejně jako má předpis ten na mysli individuelní pozvání sousedních podniků elektrických a to i tehdy, když je nelze považovati za »známé sousedy« ve smyslu § 29 živn. řádu.
Ježto pak v daném případě jde o zatížení pozemků st-lů č. kat. ... právy užívacími ve prospěch všeužitečného podniku elektrického, a práva st-lů jsou podnikem tím zcela určitě dotčena, nestačilo pouhé pozvání st-lů ediktem, nýbrž oba st-lé měli býti k řízení pozváni individuelně.
Při tom sluší říditi se předpisy vl. nař. č. 8/28 — za jehož účinnosti se řízení provádělo — a měl tedy v obsílce býti uveden i předmět úředního jednání (§ 24 odst. 2 cit. nař.), tedy i sdělení, o které pozemky st-lů se jedná. Názor žal. úřadu, že individuelního pozvání obou st-lů nebylo potřebí, a že stačí, jestliže st-lé se jiným způsobem o předmětu komis, řízení dověděli, je tedy právně mylný.
St-lé však dále namítají, že jim rozhodnutí I. stolice nebylo doručeno s odůvodněním, a spatřují v nedostatku tomto další vadu řízení. O této námitce uvažoval nss následovně:
Konsensem zem. úřadu v Praze z 24. ledna 1929 byla uložena vlastníkům pozemků projektem dotčených a tedy i st-lům ohledně jejich pozemků č. kat.... povinnost trpěti omezení svých vlastnických práv ve formě užívacích práv ve prospěch projektantky. I kdyby st-lé proti projektu námitek nepodali, mohlo by se toto omezení jejich práva vlastnického proti nim státi účinným teprve tím, že byli vyrozuměni o úředním rozhodnutí, neboť teprve jím ukládají se jim určité povinnosti. I kdyby st-lé pro nastalou preklusi nemohli brojiti opravným prostředkem proti projektu, nebyla by jim tím zásadně odňata možnost brániti se eventuelně proti rozhodnutí úřadu, o tomto projektu vydaném, ovšem jenom námitkami, směřujícími proti rozhodnutí samému (na př., kdyby rozhodnutím schváleno bylo něco jiného, než co bylo předmětem řízení předchozího). Z úvah těchto plyne, že rozhodnutí podle § 19 zák. č. 438/19, jímž se stanoví předmět a rozsah práv na užívání a vy vlastnění podle tohoto zákona, sluší účastníkům, jichž práva jsou tím dotčena, individuelně doručiti.
Názor žal. úřadu, že st-lé, když proti projektu námitek nepodali, o uděleném konsensu vůbec nemusili býti vyrozumíváni, nemá tedy opory v zákoně. Ve svém odvolání st-lé namítali, že prosté vyrozumění o tom, že rozhodnutí zem. úřadu jest uloženo u obecního úřadu k nahlédnutí, není intimací rozhodnutí, poněvadž z něho nelze poznati, oč běží, kdežto vydání opisu rozhodnutí bylo prý st-lům odepřeno. Přes tyto námitky nemohl se žal. úřad přenésti poukazem na to, že st-lé vůbec o žádném rozhodnutí nemusili býti vyrozumíváni, ježto názor tento, jak svrchu bylo dovoženo, nemá opory v zákoně.
Nebylo-li však rozhodnutí prvé stolice st-lům doručeno, pak ovšem nemohl žal. úřad rozhodovati o meritu věci, ježto obsah rozhodnutí prvé stolice, st-lů se dotýkající, nebyl s nimi sdělen a další postup úřadu závisel teprve na tom, zdali a jaké námitky st-lé ve svém odvolání uplatní. Bylo tedy nař. rozhodnutí, vycházející z nesprávných názorů právních, zrušiti podle § 7 zák. o ss. Následkem toho bude nutno ohledně pozemků čís. kat.... řízení v naznačených směrech doplniti. Řádně provedené ediktální řízení s ostatními stranami zůstává ovšem nedotčeno.

Citace:

Č. 9519. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 387-390.