Č. 9571.

Obecní volby: Jak jest postupovati při volbě členů obecní rady, připadajících na určitou skupinu, odpírá-li skupina ta volbu vykonati?
(Nález ze dne 22. prosince 1931 č. 5573.)
Věc: Otto Sch. v Ch. proti zemské správě politické v Praze (za zúč. strany adv. Dr. Rud. Traub z Čes. Brodu) o volbu obecní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 3. listopadu 1927 byla konána ustavující schůze nově zvoleného obecního zastupitelstva obce Ch. Ve schůzi té zvolen po užší volbě losem starosta a opustila pak polovice členů obecního zastupitelstva schůzi, kterou předsedající pro nedostatečnou presenci prohlásil za skončenou. K další schůzi svolané na den 10. prosince 1927 dostavilo se z 18 zvolených členů jen 9 a nebyla pro nedostatečnou presenci konána. K nové schůzi svolané na 24. března 1928 přišli všichni členové obecního zastupitelstva, z nichž však 7 členů po zahájení schůze odešlo. Zbylí členové zvolili náměstka starosty a členové volební skupiny 2 a 5 zvolili po 1 členu obecní rady. Poněvadž členové volební skupiny 1, na kterou připadli zbývající 2 členové obecní rady, přítomni nebyli, byla schůze skončena. Na to svolala osp ve Varnsdorfu na den 18. srpna 1928 novou schůzi s poznamenáním, že neprovedou-li členové volební skupiny č. 1 volbu dvou členů obecní rady na skupinu připadajících; budou oba zbývající členové obecní rady zvoleni podle obdoby posl. odst. § 62 řádu volení plenem obecního zastupitelstva. K této schůzi dostavilo se celkem 9 zvolených členů z volební skupiny č. 3, 4 a 5, kteří provedli volbu dvou nezvolených členů obecní rady, připadajících na skupinu č. 1, tím způsobem, že zvolili Augusta G. z volební skupiny č. 4 a Emila R. z volební skupiny č. 5. Proti této volbě podal st-l spolu s jiným voličem námitky. Nař. rozhodnutím byly tyto námitky zamítnuty z těchto důvodů: »Volba obecní rady konala se dne 3. listopadu 1927, 10. prosince 1927, 24. března 1928 a 18. srpna 1928. První tři pokusy o volbu obecní rady selhaly pro absenci volební skupiny č. 1 a 2 v první a druhé schůzi a volební skupiny č. 1 ve třetí schůzi. Na základě toho bylo svoláno obecní zastupitelstvo k dokončení volby obecní rady po čtvrté na den 18. srpna 1928 s upozorněním, že v případě opětné absence volební skupiny č. 1 bude volba dvou členů obecní rady, připadajících na zmíněnou volební skupinu, provedena analogicky podle § 62 posl. odst. řádu volení plenem obecního zastupitelstva. To se také skutečně stalo a ježto opatření toto je ve shodě se zákonem, není důvodu ke zrušení takto provedené volby. Pokud se namítá, že v předmětné schůzi obecního zastupitelstva přítomno bylo z osmnácti členů pouze devět, jest podotknouti, že ustanovení § 62 posl. odst. řádu volení použito bylo analogicky a na místo § 64 odst. 3 řádu volení a že tedy rovněž analogicky provedena byla volba dvou členů obecní rady za volební skupinu č. 1 nadpoloviční většinou přítomných, tedy platně a správně.«
O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto:
§ 64 řádu volení v obcích č. 75/19 ustanovuje, že v obcích, ve kterých provedena byla volba obecního zastupitelstva podle zásady poměrného zastoupení, koná se volba členů obecní rady rovněž podle této zásady. Tuto volbu řídí komise uvedená v § 60, která podle zásad poměrného zastoupení určí počet členů obecní rady, připadající každé z volebních skupin, při čemž užije s odchylkou v § 64 odst. 2 stanovenou obdobně ustanovení §§ 45—48. Volbu samu provedou členové příslušné skupiny volební nadpoloviční většinou hlasů a je k platnosti volby potřebí, aby přítomno bylo více než polovice členů volební skupiny.
Je nesporno, že podle těchto zásad v obci Ch. připadnouti měli na volební skupinu č. 1 dva členové obecní rady a že pro absenci volební skupiny č. 1 resp. 2 selhaly 3 pokusy tímto způsobem volbu provésti. Nesporno je také, že ani ke schůzi obecního zastupitelstva, svolané na den 18. srpna 1928 za účelem volby dvou členů obecního zastupitelstva, se členové této skupiny a skupiny 2 celkovým počtem nedostavili, a že zbývající skupiny o celkovém počtu 9 členů zvolily ony 2 členy, nikoli však ze skupiny 1, nýbrž ze skupiny 4 a 5. Nař. rozhodnutí potvrdilo volbu tu v podstatě z důvodu, že právem postupováno bylo při této volbě dle analogie § 62 posl. odst. vol. ř.
Nss shledal, že ve volebním řádu není ustanovení výslovného, jak postupovati je v případě, jakým je případ daný. Svrchu citovaný § 64 nemá ustanovení výslovného o tom, jak voliti je členy obecní rady, připadající na určitou skupinu, když skupina ta, jež je podle zákona oprávněna je voliti, odpírá volbu vykonati. Po názoru nss-u sluší na oprávnění, které volební řád v § 64 odst. 3 dává volebním skupinám, aby určitý počet členů obecní rady volily samy, pozírati jen jako na právo, jim v tom směru vyhražené, že se jim do volby příslušníci ostatních stran nesmějí mísiti. Odepře-li však skupina práva toho použiti, pak po názoru nss-u nemůže to býti důvodem a překážkou, aby přes to volby zákonem předepsaného počtu členů obecní rady byly vykonány. Tím vzdává se skupina ta právě jen svého práva, nemůže tím však mařiti povinnost zastupitelství, zvoliti ze sebe zákonem předepsaný počet členů obecní rady. Jak pak volbu tu vykonati, zákon ovšem expressis verbis nepředpisuje. Ale pak má se věc tak, že ona skupina volební své právo na volbu člena či členů obecní rady neuplatnila, a je sáhnouti k zásadám, jež zákon pro případ takový stanovil pro volbu starosty a náměstků. V § 62 posl. odst. se stanoví, že nemůže-li neb neuplatní-li žádná skupina nároku na úřad druhého neb prvního náměstka, koná se volba obecního starosty a jeho náměstků způsobem v § 61 nařízeným, t. j. volí se nadpoloviční většinou přítomných z celého sboru.
Schválil-li žal. úřad tento způsob volby v nař. rozhodnutí v daném případě, kde skupina 1. svou absencí dala najevo, že práva ji daného §em 63 odst. 3 neuplatňuje, nelze v tom shledávati nezákonnost.
Ovšem namítá stížnost, že jakékoli použití analogie a tedy i analogie § 62 posl. odst. řádu vol. je vyloučeno, a to prý proto, poněvadž zákon (řád volební) má ustanovení o tom, jak je v případech, jako je případ daný, postupovati. Ustanovení to vidí stížnost v § 10 cit. vol. řádu ve znění zák. č. 253/22, a to v odst. 2 a 3 tohoto paragrafu, jež bylo by docela zbytečné, kdyby volba členů obecní rady tak, jak podle předpisu § 64 vol. řádu býti má provedena, mohla a směla v případě, jako je daný, býti provedena podle analogie § 62 posl. odst. Nss neshledal námitku tu opodstatněnou.
§ 10 stanoví v 1. odst. volební období obecního zastupitelstva. V odstavci 2. a 3. stanoví pak, co se stane, neustaví-li se nové zastupitelstvo do 4 měsíců ode dne, kdy uplynulo období zastupitelstva dřívějšího; žádá-li o to aspoň třetina členů starého zastupitelstva, jmenuje dohlédací úřad pro mezidobí správní komisi podle směrnic v ustanovení tom blíže použitých; nebyla-li komise jmenována, vykonává obecní zastupitelstvo svůj úřad až do doby, kdy se ustaví nové zastupitelstvo. V případě jmenování správní komise buďte nové volby, ačli nebyly již provedeny, rozepsány nejdéle do dvou měsíců. Stížnost z tohoto předpisu dovozuje, že nebylo možno sáhnouti k analogii § 62 vol. ř., poněvadž není zde mezery v zákoně, jež by připustila analogii použití tohoto předpisu, když pro případ odepření volby členů obecní rady dotčenou volební skupinou je možno sáhnouti k opatřením podle § 10 vol. ř. Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu.
Podle toho, co svrchu řečeno, je volební řád ovládán zásadou, že podle možnosti má se dostati obci zástupců volených na určité volební období. Ve volebním řádu není ustanovení, možno-li ustoupiti od této zásady tehdy, když při volbě podle poměrného zastoupení odpírá některá volební skupina provésti volbu na ni připadajících členů obecní rady. Mezera v zákoně zde tedy skutečně jest. Mezeru tu nelze vyplniti předpisem § 10 vol. ř., neboť tento předpis neustanovuje nic o tom, kdy jest pokládati volební řízení za skončené, a možno-li pokládati volbu obecního zastupitelstva za definitivně zmařenou, když z okolností lze seznati, že určitá volební skupina nechce použiti svého práva a zvoliti na ni připadající členy obecní rady. Proto, i když použije se zatímního opatření podle § 10 vol. ř., zůstává i pak otevřena otázka, možno-li ve volebním řízení ještě nějak pokračovati, případně jakým způsobem. Na tuto otázku není ve volebním řádu výslovné odpovědi, a není jí vůbec v § 10 vol. ř. Sluší proto odpověď onu hledati v analogických předpisech vol. řádu, jednajících o volbě náměstků obecního starosty. Náhled stížnosti, že předpis § 10 je tomu na překážku, je právně mylný.
Dále namítá stížnost, že rozhodnutí je nezákonné i proto, ježto potvrdilo volbu členů obecní rady, zvolených z příslušníků skupiny jiné než 1, které dle § 64 odst. 2 měli připadnouti. Bezdůvodnost této námitky plyne již z toho, co svrchu řečeno o tom, že jde o právo, jehož dotyčná skupina může se vzdáti.
Konečně namítá stížnost, že ve schůzi, kde byli oni dva členové obecní rady zvoleni, nebyla přítomna nadpoloviční většina členů obecního zastupitelstva. Námitce té, vznesené již v námitkách, čelí žal. úřad výrokem, že volba rovněž podle § 62 posl. odst. analogicky byla provedena nadpoloviční většinou přítomných. Tento poslední odstavec § 62 praví, že v určitých případech provede se volba obecního starosty a jeho náměstků způsobem v § 61 uvedeným. Tento paragraf mluví ovšem v odst 2. o nadpoloviční většině přítomných. Ale stížnost dovolávajíc se § 60 odst. 2 poukazuje k tomu, že k platnosti volby starosty a jeho náměstků potřebí je přítomnosti více než polovice členů zastupitelstva. Na stanovisku tom stálo již odvolání.
Žal. úřad zřejmě k ustanovení § 60 odst. 2 nepřihlédl, domnívaje se, že volbu lze provésti nadpoloviční většinou přítomných bez ohledu na to, tvoří-li přítomní nadpoloviční většinu obecního zastupitelstva či nikoliv. Názor ten je ovšem mylný, poněvadž § 60 odst. 2 obsahuje všeobecnou zásadu, platnou pro každou volbu starosty a jeho náměstků, ať již jde o volby v obcích, kde voleno bylo podle zásady relativní většiny (§ 61), či v obcích, kde voleno bylo podle zásady poměrného zastoupení (§ 62).
Následkem mylného právního stanoviska nezabýval se žal. úřad vůbec otázkou, byla-li při oné volbě — o jejíž platnosti rozhodoval — nutná presence členů obecního zastupitelstva a bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost.

Citace:

Č. 9571. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 516-519.