Č. 9378.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Zaměstnavatel jest podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 povinen nahraditi pojišťovně podpůrný náklad, přihlásil-li zaměstnance povinně pojištěného nenáležitým způsobem, i když přihláška ta byla učiněna ve lhůtě § 17 a dříve, než nastal pojistný případ.
(Nález ze dne 15. září 1931 č. 13235.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Š. proti exposituře okresního úřadu v Šahách o náhradu podpůrného nákladu za Adolfa St.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem z 5. prosince 1928 předepsala stěžující si pojišťovna Janu F. v S. podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 náhradu nákladu 62 Kč 60 h, jež jí vznikl nemocenským podporováním Adolfa St. Expositura okresního úřadu v Šahách výměrem z 9. ledna 1929 k odvolání zaměstnavatelovu platební výměr stěžující si pojišťovny zrušila a osvobodila zaměstnavatele od placení požadovaných nákladů.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zdali v daném případě jsou splněny předpoklady § 20 odst. 2 zák. č. 221/24, jenž stanoví, že zaměstnavatel je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad na dávky, jejž pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, ačkoli pojištěnec nebyl přihlášen buď vůbec, nebo nenáležitým způsobem (§ 18 odst. 1 písm. a) nebo po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ. Stěžující si pojišťovna během řízení správního opírala svůj sporný nárok o okolnost, že přihlášení pojištěnce Adolfa St., podané u ní dne 6. listopadu 1928, neobsahovalo náležitostí, předepsaných v § 18 odst. 1 lit. a) cit. zák., ježto neuvádělo data, kdy zaměstnanec nastoupil službu, a nová, na vyzvání pojišťovny dne 19. listopadu 1928 podaná přihláška byla podána po lhůtě, kterou předpisuje § 17 cit. zák., a po onemocnění zaměstnancově, jež nastalo 17. listopadu 1928. Zaměstnavatel hájil se poukazem na to, že zaměstnance přihlásil ihned, jakmile dne 5. listopadu 1928 nastoupil u něho službu, pojišťovna přihlášku dnem 6. listopadu 1928 zarejstříkovala a nemá proto práva na náhradu za léčení Adolfa St., onemocnělého 17. listopadu 1928. Žal. úřad nepřiznal právního významu okolnosti, že přihláška podaná 6. listopadu 1928 neobsahovala data vstupu pojištěncova do zaměstnání, dovodiv, že pojišťovna i takovou neúplnou přihlášku musí přijmouti; ježto pak přihláška ta se stala před onemocněním, nelze použiti cit. předpisu § 20.
Tomuto právnímu stanovisku žal. úřadu vytýká stížnost, že nemá opory v zákoně.
Cit. § 20 odst. 2 zavazuje zaměstnavatele nahraditi pojišťovně náklad tam uvedený ve třech případech: když pojištěnec 1. nebyl přihlášen vůbec, 2. nebo byl přihlášen nenáležitým způsobem [ §18 odst. 1 písm. a)], 3. nebo po uplynutí lhůty § 17, když nastal pojistný případ. V tomto sporu uplatňovala pojišťovna — jak shora uvedeno —, že pojištěnec byl přihlášen nenáležitým způsobem, jde tedy o 2. případ. Na otázku, kdy tento případ jest dán, t. j. kdy pojištěnec jest přihlášen nenáležitým způsobem, dává odpověď cit. § 20 sám tím, že cituje za slovy nenáležitým způsobem« v závorce § 18 odst. 1 písm. a).
V tomto předpisu stanoví zákon, že přihláška musí obsahovati: jméno a příjmení zaměstnavatelovo i pojištěncovo, druh zaměstnání a postavení pojištěncovo v něm, den, kdy bylo započato s prací nebo službou, povinně pojištěnou, údaje, jichž je třeba pro určení mzdové třídy, konečně podpis zaměstnavatele nebo jeho zástupce. Tím zákon stanoví nezbytné náležitosti přihlášky a jednou z těchto náležitostí jest také »udání dne, kdy bylo započato s prací nebo službou povinně pojištěnou«. Nedostává-li se této náležitosti přihlášce, jest pak ovšem pojištěnec přihlášen nenáležitým způsobem a tím dán předpoklad závazku zaměstnavatelova ve smyslu § 20 odst. 2. Již nedostatek této náležitosti sám o sobě zakládá tento závazek, a nemá proto, je-li tento předpoklad dán, právního významu, zda takováto nenáležitá přihláška byla učiněna ve lhůtě § 17 a před onemocněním pojištěncovým, a zda pojišťovna jest povinna i takovouto přihlášku přijati čili nic.
Odůvodnění nař. rozhodnutí zdá se nasvědčovati tomu, že žal. úřad nenáležitému přihlášení jako další předpoklad zmíněného závazku připíná požadavek poslední věty § 20 odst. 2, že přihláška byla učiněna opožděně teprve, když nastal pojistný případ. Znění tohoto § 20 odst. 2 výklad takový přímo vylučuje. Norma ta ony tři shora cit. případy rozdělila slůvky »buď«, »nebo«, »nebo« ve tři samostatné, na sobě nezávislé skutkové podstaty, nelze proto jednu z těchto podstat doplňovati částí samostatné a odlišné podstaty další. Úmyslem zákona pak bylo nepochybně, stihati v § 20 odst. 2 sankcí tam uvedenou nejen úplné opomenutí přihlášky a opožděné podání přihlášky po onemocnění pojištěncově, nýbrž i přihlášku, nevyhovující náležitostem § 18 odst. 1 lit. a). Vytýčení tohoto případu náhradního závazku stalo by se však bezpředmětným, kdyby také v tomto případě směly nastati následky § 20 odst. 2 jen za předpokladů, jež se stanoví v případě dalším, t. j. při přihlášce podané opožděně teprve, když nastal pojistný případ, neboť pak by kvalita přihlášky byla lhostejná a rozhodovalo by jen, kdy byla podána. Zákon však nelze vykládati tak, aby jeho ustanovení pozbyla smyslu a významu.
Teprve § 13 zák. č. 184/28 změnil § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 tím způsobem, že vynechal slova »nebo nenáležitým způsobem [§ 18 odst. 1 písm a)]«. Tohoto předpisu nelze však na daný případ použiti (úřad se ho také nedovolává), ježto jde o právní nárok napadlý a uplatněný před účinností zák. č. 184/28.
Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9378. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 49-51.