Č. 9375.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti: Jestliže vyměřovací úřad, neuznávaje hodnotu zcizitelem udanou za správnou, zavedl řízení podle § 16 dávk. prav. č. 143/22, a strana v průběhu tohoto řízení své dřívější udání odvolala — ať již výslovně nebo implicite udáním hodnoty jiné — nemůže úřad, upustě od pochybností stran správnosti původního udání strany, vžiti již za základ vyměření dávky hodnotu stranou původně udanou.
(Nález ze dne 14. září 1931 č. 20930/29.)
Prejudikatura: Boh. A 4927/25.
Věc: Finanční prokuratura v Praze v zastoupení Bankovního úřadu ministerstva financí v likv. za Rakousko-uherskou banku v likv. proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Smlouvou trhovou ze 17. ledna 1924 prodala Rakousko- uherská banka v likv., provádějíc dřívější ujednání z 1. března 1922, Bankovnímu úřadu min. fin. v Praze dům čp.. . . v K., a to podle faktického stavu, v jakém byl dne 1. března 1922. V přiznání udáno na otázku, kolik činila obecná hodnota nemovitostí k 1. lednu 1914, že bilanční hodnota k 31. prosinci 1913 činila 181976-73 zlatých korun, a jako zcizovací cena uvedena částka 145581 zlatých korun. Vyměřovací úřad zavedl řízení podle § 17 dávk. prav. a výměrem z 5. dubna 1927 sdělil straně, že hodlá vzíti za základ hodnotu nabývací 95000 Kč a zcizovací k 17. lednu 1924 750000 Kč. Podáním ze 14. června 1927 strana vyslovila nesouhlas s těmito hodnotami a navrhla 240000 Kč a 600000 Kč. Výměrem z 22. července 1927 vyměřovací úřad přistoupil na nabývací hodnotu 240000 Kč, naproti tomu setrval na zcizovací hodnotě 750000 Kč. Podáním z 24. srpna 1927 strana projevila souhlas s nabýv. hodnotou 240000 Kč, jako hodnotu zcizovací navrhla však 730000 Kč a žádala dále, aby ve smyslu § 8 dávk. prav. byly k nabývací hodnotě připočteny náklady nástavby a adaptací, provedených v r. 1923, které nebyly pojaty do kupní ceny a byly hraženy Bankovním úřadem. Výměrem ze 17. září 1927 vyměřovací úřad přistoupil na tuto hodnotu, upozornil však stranu, že uvedenou částku pokládá za hodnotu budovy bez nástavby, která provedena až po koupi, a že náklady nástavby k nabývací hodnotě přičísti nelze, poněvadž byly uhraženy kupcem. Na to podáním z 8. října 1927 strana prohlásila, že se zcizovací hodnotou 730000 Kč takto pojímanou nesouhlasí a žádá, aby hodnota nástavby byla od ní odražena. K opětnému vyzvání z 12. října 1927, v němž udána nabývací hodnota 240000 Kč, zcizovací hodnota 730000 Kč a podotknuto, že investice podle § 8 se nezapočítávají, strana podáním z 26. ledna 1928 prohlásila, odvolávajíc se na své prohlášení z 24. srpna 1927, že s uvedenými hodnotami nesouhlasí a trvá dále na tom, aby náklad nástavby 2. patra byl podle § 8 k nabývací ceně připočten.
Platebním rozkazem z 24. února 1928 vyměřena dávka na základě nabývací hodnoty 240000 Kč a — podle prohlášení strany ze 14. června 1927 — zcizovací hodnoty 600000 Kč. Podané odvolání městské zastupitelstvo v K. rozhodnutím z 22. března 1929 zamítlo. Další odvolání, v němž namítáno, že úřad nebyl oprávněn vžiti za základ zcizovací hodnotu 600000 Kč, ježto nebyla zjištěna postupem podle § 17 dávk. prav., bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž jak nabývací tak i zcizovací hodnota vzaty byly tak, jak je strana sama udala, tedy podle úplné dohody se stranou, a nebylo tedy důvodu, aby tyto hodnoty způsobem stanoveným v § 17 prav. znovu byly ustalovány.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí vytýká jednak vadnost řízení, poněvadž zcizovací hodnota nebyla stanovena způsobem určeným v § 17 dávk. prav., jednak nezákonnost, kterou shledává v tom, že náklady spojené s nástavbou 2. patra a adaptacemi v částce 619739 Kč 34 h nebyly připočteny k hodnotě nabývací, resp. nebyly sraženy s hodnoty zcizovací.
O stížnosti nss uvážil:
Ve svém odvolání na žal. úřad strana výslovně uvedla, že nabývací hodnota částkou 240000 Kč stanovena byla vzájemnou dohodou a není na sporu; připočtení nákladů nástavby k této hodnotě po rozumu § 8 dávk. prav. — jak se o tom arciť zmínila během ukládacího řízení —, již se nedomáhala. Pokud tedy nyní ve stížnosti vytýká mimo jiné také porušení předpisu § 8 dávk. prav. a uvádí, že zmíněné náklady bylo k nabývací hodnotě připočísti, je tato námitka podle § 5 zák. o ss nepřípustná. Na sporu jest tedy jedině zcizovací hodnota nemovitosti. Jak z vylíčeného děje patrno, zavedl úřad za účelem zjištění zcizovací hodnoty řízení podle § 17 dávk. prav., v jehož průběhu strana podáním ze 14. června 1927 udala nejprve zcizovací hodnotu částkou 600000 Kč. Vyměřovací úřad však na tuto hodnotu nepřistoupil, v řízení podle § 17 prav. pokračoval a straně oznámil hodnotu 750000 Kč. Strana s touto hodnotou nesouhlasila a, změnivši svoje původní udání, navrhla jako zcizovací hodnotu částku 730000 Kč. Úřad sice formelně na tuto částku přistoupil, při tom však se objevilo, že je tu dissensus mezi úřadem a stranou co do momentu pro zjištění zcizovací hodnoty podstatného; kdežto strana mínila částkou 730000 Kč hodnotu nemovitostí (17. ledna 1924), rozuměl úřad touto hodnotou hodnotu budovy bez nástavby, t. j. hodnotu budovy k 1. březnu 1922 ve smyslu čl. 5. smlouvy. Když tento rozpor o otázku, mají-li se náklady na nástavbu budovy za účelem zjištění zcizovací hodnoty ve smyslu § 5 dávk. prav. od částky 730000 Kč odečísti čili nic, v kterémžto sporu šlo však v podstatě o otázku, má-li zcizovací hodnota nemovitostí býti zjištěna k 17. lednu 1924 či k 1. březnu 1922, průběhem dalšího řízení nebyl odstraněn, sáhl vyměřovací úřad k částce, kterou strana původně jako zcizovací hodnotu udala, a vzal proto za základ vyměření dávky částku 600000 Kč.
Schváliv tento postup, vychází žal. úřad zřejmě z právního názoru, že i když strana udání o hodnotě, učiněné v řízení zavedeném podle § 17 dávk. prav., vzhledem k tomu, že úřad udání to neakceptoval, v dalším průběhu tohoto řízení změnila, zůstává přes to i původní udání její nedotčeno, a že proto úřadu jest volno, k němu se vrátiti a vžiti je za základ pro stanovení hodnoty nemovitosti.
Nss nemohl s tímto názorem souhlasiti.
Podle odst. 2 § 17 dávk. prav. vyzve úřad stranu, když tato nic neudá o obecných hodnotách, aby tak do 14 dnů učinila. Má-li úřad za to, že udání strany je správné, vyměří dávku. Není-li tomu tak, oznámí straně sám, jakou částku míní při vyšetření přírůstku vžiti za základ, urče lhůtu, aby se o tom vyjádřila. Může tedy úřad bezpodmínečně použiti pro vyměření dávky údajů strany o hodnotě, sdělené mu k jeho vyzvání, pokud sám neprojeví naproti straně svůj nesouhlas s udanou hodnotou, resp. pokud jí nesdělí sám hodnotu úředně předpokládanou. Sdělí-li však straně hodnotu úředně předpokládanou a strana s touto hodnotou projeví včas svůj nesouhlas, ale zároveň své dřívější udání o hodnotě odvolá výslovně nebo implicite tím, že navrhne jinou hodnotu, nežli kterou udala původně, musí úřad, nebylo-li docíleno dohody, pokračovati podle § 17 odst. 4 dávk. prav., tedy dáti obecnou hodnotu vyšetřiti soudním odhadem a nemůže se již vrátiti k původnímu udání strany o hodnotě, jež bylo v průběhu řízení odvoláno, a vyměřiti dávku na základě této hodnoty jakožto stranou udané. (Viz nál. Boh. A 4927/25.)
Poněvadž strana v daném případě původní svoje prohlášení ze 14. června 1927, kterým udala zcizovací hodnotu sporné nemovitosti částkou 600000 Kč, když úřad na tuto hodnotu nepřistoupil, odvolala implicite tím, že udala hodnotu tu částkou 730000 Kč, nebyl podle dolíčeného právního názoru úřad již oprávněn — když nedošlo ke shodě — vžiti za základ vyměření dávky onu původně udanou hodnotu 600000 Kč, nehledě ani k tomu, že — jak shora poznamenáno — byl tu rozpor mezi úřadem a stranou o tom, k jakému termínu hodnota zcizovací se má určití. Poněvadž nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním názoru, bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 9375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 40-43.