Č. 9406.

Učitelstvo: K tomu, aby učitel v počáteční službě se stal učitelským čekatelem, nestačí splnění podmínek uvedených v § 2, odst. 1 zákona č. 104/26, nýbrž vyžaduje se dekretálního ustanovení podle § 19, odst. 4 cit. zák.
(Nález ze dne 7. října 1931 č. 14452.)
Věc: František O. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, který v různých obdobích ode dne 8. ledna 1923 sloužil ve veřejné službě školské ve vlastnosti výpomocného učitele, byl ošv-em v Š. ustanoven s platností ode dne 1. února 1926 výpomocným učitelem při obecné škole v N., a to na místě požitkově volném. Opatření to bylo schváleno výnosem zšr-y z 11. února 1926. Výnosem zšr-y z 18. září 1926 byl pak na těm že místě ustanoven ve vlastnosti učitele zatímního s působností ode dne 1. září 1926 a dostalo se mu podle pozdějšího výnosu téhož úřadu z 2. června 1927 od této doby adjuta druhého stupně. Naproti tomu posléze cit. výnosem byla zamítnuta jeho žádost, aby se mu tohoto adjuta druhého stupně dostalo již ode dne 1. února 1926, neboť st-l byl výnosem zšr-y z 11. února 1926 pravoplatně ustanoven výpomocným učitelem na obecné škole v N. dnem 1. února 1926 počínajíc na dobu potřeby; podle ustanovení § 3, 3. odst. zák. č. 104/26 mají pak výpomocní učitelé literní se zkouškou učitelské dospělosti toliko nárok na odměnu ve výši počátečného adjuta čekatele na místo literního učitele na obecných školách.
Z tohoto zamítavého výroku se st-l odvolal k min. škol.; odvoláni bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Služební poměr veřejných zaměstnanců se zakládá zásadně doručením dekretu o ustanovení, a je pro povahu služebního poměru rozhodným především obsah tohoto dekretu. Z této zásady vychází služební pragmatika státních zaměstnanců z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (arg. § 6), též zákonná úprava služebního poměru zaměstnanců místní samosprávy (§ 9 zák. o obec. úřednících z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., § 9 zák. o okres. úřednících ze 3. října 1907 č. 63 z. z. česk. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 444 Sb.). Táž myšlenka došla výrazu i v předpisech školských, jako na př. v § 110 odst. 2 defin. řádu škol. a vyuč. (min. nař. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.). Ovšem i judikatura nss-u měla již v četných nálezech příležitost v tom smyslu se vysloviti (srov. na př. Boh. A 300/20, 898/21, 2096/23, 2290/23, 2486/23, 3125/24).
V § 19 učitel. zák. č. 104/26 se pak praví, že o propůjčení místa jest vydati dekret (odst. 1), že teprve doručením tohoto dekretu stává se propůjčeni místa účinným (odst. 2) a že obdobně sluší postupovati při ustanovení čekatele nebo výpomocného učitele (odst. 4), při čemž jest v dekretu výslovně uvésti, ustanovuje-li se učitel zatímně nebo výpomocné (odst. 5); z toho plyne, že platí svrchu zmíněná zásada i pro učitelské čekatele a pro výpomocné učitele. Je tedy čekatelem podle cit. zák. č. 104/26 ten, kdo dekretálně za čekatele byl ustanoven, výpomocným učitelem pak ten, kdo dekretálně byl jím ustanoven.
Tomu není na překážku znění § 2 odst. 1 a 2 zák. č. 104/26, pravící, že učitelským čekatelem ve smyslu tohoto zákona jest učitel v počáteční službě s kvalifikací předepsanou pro zatímní ustanovení, který dočasně zastává uprázdněné učitelské místo zatímně nebo definitivně zřízené, jsou-li příjmy z tohoto místa plynoucí volné, a že ostatní učitelé v počáteční službě s kvalifikací předepsanou pro zatímní ustanovení nebo bez ní jsou výpomocní učitelé ve smyslu tohoto zákona. Zákon zde dává toliko definici pojmu »čekatel«, resp. »výpomocný učitel, nepraví však, že by výjimkou ze všeobecné zásady, projevené v § 19 cit. zák., mohl býti čekatelem také ten, kdo toliko podmínky v § 2 uvedené splňuje,, třebas dekretálně čekatelem ustanoven nebyl.
Tím ovšem není řešena otázka, kterou nss za daného stavu se zabývati neměl příčiny, zdali osoba učitelská ustanovená dekretem učitelem výpomocným, za splnění podmínek odst. 1 § 2 cit. zák. má stihatelný nárok na dekretální ustanovení čekatelem.
St-l byl nesporně dekretem ošv-u, schváleného zšr-ou, ustanoven toliko na odměnu podle § 3 odst. 3 cit. zák., tedy ve smyslu právního názoru, vysloveného v nál. Boh. A 8124/29 toliko ve výměře základního adjuta. Nař. rozhodnutí jest tedy v souhlasu se zákonem a bylo proto stížnost uznati bezdůvodnou.

Citace:

Č. 9406. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 112-113.