Č. 9454.Pozemková reforma: Stpú není oprávněn »rozhodovati« o tom, zda reální břemeno váznuvší na převzatém majetku přešlo na nové nabyvatele nebo zda vázne dále na nepřevzatém zbytku zabrané nemovitosti. (Nález ze dne 31. října 1931 č. 14149.) Věc: František H. ve V. proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Výšin) o zaknihování reálního břemene na převzatých nemovitostech. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podáním z 27. června 1929 žádal st-l u stpú za zaknihování reálního břemene, váznoucího na nemovitostech, které patřily k velkostatku Z., jako součásti velkostatku V., přídělem však přešly na nové nabyvatele; v tomto podání uvedl, že protokolem sepsaným dne 19. listopadu 1923 bylo ustanoveno, že reálné břemeno váznoucí na nemovitostech st-lových ve Z., t. j. povinnost vykazovati a darovati veškeré dřevo potřebné na opravy a znovuzřízení mostu přes parcelu č. . .., jiižlně od obce Z., bude přeneseno a zaknihováno novým nabyvatelům půdy v katastrální obci N. a Z. Nař. výměrem zamítl stpú žádost tu a uvedl ve výměru toto: »Zmíněná břemena (povinnost vykázati a darovati veškeré dřevo potřebné pro opravy mostu) nejsou zanesena ve vložce č.... zem. desk. mor. a není znám také ani právní titul, podle něhož břemena ta vznikla. V protokole z 22. listopadu 1923 nepředávají také zástupci vlastníka a zástupci stpú-u nepřejímají dotyčné břemeno. Zástupci vlastníka vyslovují pouze žádost, aby byl závazek tento rozvržen na nabyvatele půdy v kat. obci N. a Z. Jest samozřejmé, že břemeno toto, mělo-li býti převzato, představovalo by zkapitalisováno nikoliv investici, tedy přirážku (podle § 43 náhr. zák.), ale naopak povinnost (§ 48 zák. náhr.) vyjádřenou ve srážce na ceně přejímací. Leč cena přejímací (1278535,69 Kč a úroky ke dni 15. listopadu 1927, t. j. 253043,49 Kč) byla vlastníku velkostatku (nebo tímto delegovanému bernímu úřadu ve V.) dne 9. prosince 1927 beze srážky vyplacena. Stpú nevyhověl tedy výše přednesené žádosti o rozvržení břemene toho na nové nabyvatele, a závazek ten nepřevzal. Stpú nemůže tedy břemeno toto, jež zůstává na dále vlastníku velkostatku, knihovně zajistiti. Proti rozhodnutí tomuto není opravného prostředku v řádné cestě instanční.« O stížnosti uvážil nss: Při místním jednání z 22. listopadu 1923, jehož předmětem bylo převzetí nemovitostí vypovězených majiteli velkostatku V., domáhali se zástupci vlastníka mezi jiným i toho, aby reální břemeno shora uvedené bylo rozvrženo na nové nabyvatele půdy, aby břemeno toto, zatěžující dosud majetek st-lův, bylo na nové majitele přeneseno a tím vlastník od něho liberován. Šlo tudíž vlastníku o to, aby jeho dosavadní majetek byl převzat resp. přidělen nabyvatelům i s břemenem na něm váznoucím. Téhož domáhal se i žádostí, kterou žal. úřad nař. výměrem zamítl. Otázku, zda určité břemeno, které vázne na nemovitosti státem převzaté, resp. přidělené, má býti tím, kdo stane se vlastníkem oné nemovitosti, převzato, či zůstane-li váznouti na nepřevzatém a nepřiděleném zbytku zabrané půdy, neřeší stpú jako úřad judikující, nýbrž vystupuje tu jako strana, resp. jako zástupce strany (t. j. státu) a lze tudíž výroky v tomto směru učiněné kvalifikovati toliko jako prohlášení strany, nikoliv však jako rozhodnutí ve smyslu § 2 zákona o ss. Vzhledem k právě řečenému bylo by tudíž ve výroku stpú-u, když se vyslovuje o tom, má-li určité reální břemeno přejíti na nového nabyvatele nebo má-li neztenčeně trvati dále na nepřevzatém majetku dosavadního vlastníka, zásadně spatřovati toliko prohlášení stpú-u jako strany a nebyla by proti němu vzhledem k ustanovení § 2 zák. o ss stížnost k nss. Avšak v daném případě mluví znění napadeného výměru proti výkladu, že stpú skutečně zde vystupoval a vystupovati chtěl jen ve funkci strany činící určité prohlášení, když se praví, že se žádost o zaknihování zamítá, se zkoumá, zda ono břemeno skutečně existuje a konečně se vyslovuje, že břemeno zůstává na dále vlastníku velkostatku, nehledě ani k tomu, že při právním poučení se tento výměr označuje jako — »rozhodnutí«. Apparuje tudíž nař. výměr celou svojí formou jako rozhodnutí, k jehož vydání však žal. úřad podle shora řečeného oprávněn nebyl.