Č. 9583.

Církevní věci. — Stavební právo (Slovensko): Vydávaje stavebně-policejní příkaz stran nutné opravy řím.-kat. kostela podle §§ 266 a 267 stavebního statutu býv. župy nitranské č. 25/ 1912 prot. 31530/1911 adm. může, po případě musí úřad prejudicielně si rozřešiti, kdo jako patron a v jaké míře je povinen k provedení oprav a k úhradě nákladu jejich.
(Nález ze dne 29. prosince 1931 č. 2931/30.)
Věc: Československý stát zastoupený generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o opravu kostela v P.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Podle oznámení faráře v P. z 25. září 1927 a četnické stanice v R. z 28. září 1927, vyvrátil vítr 25. září 1927 na řím.-kat. kostele v P. kříž, který padl na střechu a porouchal ji. takže hrozí nebezpečí, že by se mohlo státi nějaké neštěstí. Okresní úřad v Hlohovci vypsal na 10. října 1927 místní šetření, kterého se zúčastnil vedle zástupce okresního úřadu, státní technik též jako zástupce referátu min. škol. v Bratislavě a místní farář.
Na základě tohoto šetření rozhodl okresní úřad v Hlohovci výměrem z 10. října 1927, že referát min. škol. v Bratislavě, pokud se týče náboženský fond jako patron jest povinen ihned provésti opravy na řím.-kat. kostele v P. a to v míře v rozhodnutí blíže určené. Při tom bylo podotknuto, že okresní úřad byl nucen dáti naříditi nutné opravy, neboť nynější stav kostela jest lidskému životu nebezpečný a patronát kostela přes opětovné požádání místního faráře opravy dosud dobrovolně neprovedl.
Proti tomuto rozhodnutí podala finanční prokuratura v Bratislavě v zastoupení čsl. eráru odvolání, jež bylo nař. rozhodnutím župního úřadu v Bratislavě zamítnuto z důvodu, že nutnost opravy a nebezpečný stav kostela byl za účasti zástupce technického oddělení v Trnavě komisionelně zjištěn, nařízené opravy jsou podle dobrozdání stavebních znalců nevyhnutelné a bylo proto na základě §§ 266 a 267 stav. statutu župy nitranské zapotřebí tyto opravy naříditi. Finanční prokuratura ve svém odvolání ani sama netvrdí, že by nařízené opravy nebyly nevyhnutelně potřebné, ani povinnost státu na provedení oprav nepopírá a jen tím odůvodňuje svoje odvolání, že p.-ský farář podle platných předpisů nedoložil ještě žádost, podanou za účelem nařízení opravy kostela. Poněvadž odložením opravných prací může se státi nenahraditelná škoda a nebezpečí, nemohl okresní úřad, jako policejně-stavební vrchnost vyčkati splnění úředních formalit a byl nucen disponovati ve směru shora uvedeném. Poněvadž farář v P. porušený stav kostela v letech 1925, 1926 a 1927 oznámil nadřízené vrchnosti, bylo třeba zavázati patrona. Kompetence adm. vrchnosti zakládá se na § 274 cit. statutu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím, jímž potvrzeno bylo rozhodnutí 1. instance, vysloveno bylo, že referát min. škol. v Bratislavě pokud se týče náboženský fond jako patron je povinen ihned provésti určité v rozhodnutí blíže uvedené nutné opravy na řím.-kat. kostele v P., vzhledem k tomu, že stav jeho je životu lidskému nebezpečný a patronát kostela přes opětovné požádání místního faráře opravy dosud dobrovolně neprovedl. Jde tu tedy o nutnou opravu kostela, t. j. budovy tvořící v prvé řadě předmět patronátu, nařízenou úřadem stavebně-policejním.
Stížnost namítá, že bez předložení kostelních účtů (za účelem zjištění kostelního jmění a tím i částky, kterou bude z něho hraditi) a kanonické visitace (za účelem zjištění rozsahu patronátních povinností) nemohlo býti vůbec rozhodnuto o rozsahu povinností patronových, že nař. rozhodnutí je předčasné, dokud adm. cestou nebylo rozhodnuto, do jaké míry ručí patron za úhradu nutných oprav, a posléze, že policejně-stavební řízení mělo se omeziti na otázky čistě policejně-stavební nanejvýše na uzavření kostela, a nikoliv řešiti i otázku, kdo má nutné opravy hraditi k čemuž tento okresní úřad nebyl ani formálně příslušným.
Leč stížnost ta přehlíží, že popudem k vydání nař. rozhodnutí byla mimořádná porucha na kostele v důsledku vichřice dne 25. září 1927, která vyžadovala nevyhnutelné opravy v zájmu veřejném a že šlo zde o záležitost stavební a nikoliv patronátní. Mylný je pak názor stížnosti, domnívající se, že ve sporných případech bylo by zásadně nutno předem judikátně, t. j. pořadem instancí správních (s případnou stížností ke správnímu soudu) stanovití míru ručení patrona, načež teprve by se mohlo přikročiti k nařízení oprav po stránce stavebně-policejní. Při správnosti tohoto názoru stížnosti neměl by pak úřední zákrok ve smyslu stavebně-policejních předpisů (v daném případě §§ 266 a 267 staveb, statutu župy nitranské z 23. května 1912, vyhlášeného županem velké župy nitranské dne 24. května 1925) jiného významu, než uzavření ohrožené budovy, ježto ostatní případy v 1. odst. § 267 cit. stát. uvedené znamenají zpravidla již vždy současné řešení otázky úhrady nákladů. Takovýto výklad nelze však, zvláště u budov veřejných, uvésti v soulad s intencemi zákonného předpisu, poněvadž by pouhým uzavřením budovy mohla vzniknouti nenahraditelná škoda (srov. 2. odst. § 267 cit. stát.) tím, že by průtahem, způsobeným zjišťováním míry povinností patrona mohlo dojiti ke zřícení jinak cenné budovy, čemuž včasnou opravou mohlo býti zabráněno. Má-li tedy úřední zákrok, na nějž pamatují §§ 266 a 267 cit. stav. statutu, míti cenu, pak nutno přiznati příslušnému úřadu i právo, vyřešiti pro tento konkrétní případ prejudicielní otázku, koho má k provedení opravy zavázati, čímž ovšem není nijak dotčeno ev. právo regresu proti osobě jinak rovněž povinné.
Vydávaje stavebně-policejní výrok podle cit. předpisů stav. statutu může, po případě musí tedy úřad stavebně-policejní prejudicielně si rozřešiti, kdo je k provedení oprav povinen. Kognice nss-u omezuje se pak, pokud jde o tuto prejudicielní otázku, pouze na zkoumání s hlediska § 6 zák. o ss, není-li tu totiž nějaké podstatné vady řízení, či rozporu se spisy nebo zásadami logického myšlení.
Ze spisů a ze stížnosti se pak podává, že st-1 nepopřel ani ve správním řízení, ani nepopírá nyní ve stížnosti, že by vůbec nebyl patronem, ani netvrdil, že nařízené opravy by nebyly nevyhnutelně potřebné. Rovněž také neupírá příslušnému stavebně-policejnímu úřadu právo na zákrok v daném případě a zásadně se nevzpírá povinnosti k provedení oprav, aniž tvrdí, že by ho náklady opravy vůbec nemohly stihnouti, konečně nepopírá také skutečnost, že mu řím.-kat. farář včas a to několikráte hlásil nutnost určitých oprav. Úřad prvé stolice také před vydáním rozhodnutí konal místní šetření za účasti zástupce st-le, který při něm shora uvedených námitek, jak patrno z protokolu z 10. října 1927, vůbec nepřednesl, takže úřad, nemaje popřenu osobu patrona, jehož zástupce sám při řízení nevyhnutelnost provedení oprav rovněž uznal, mohl důvodně míti za to, že prejudicielní otázka, koho má k opravám zavázati, není sporná.
Neměl proto stavebně-policejní úřad příčiny dožadovati se předložení kostelních účtů a kanonické visitace, pro normální řízení patronátní předepsaného, nehledě k tomu, že nebylo-li nic jiného tvrzeno, nebylo by vlastně v tomto stadiu stavebně-policejního řízení předložení kanonické visitace ani zapotřebí, poněvadž jde jen o budovy kostela (srov. bod 1. nař. č. 31937/1873 V. K. M.) a nikoliv o jiné budovy patronátní. Nebylo proto v daném: případě, kde šlo o okamžitě nutný stavebně-policejní zákrok, vůbec třeba — jak správně uvádí nař. rozhodnutí — řešiti otázky, týkající se požadavků a podmínek normálních každoročních oprav budov patronátních a nss také neshledal, že by nař. rozhodnutí bylo zatíženo nějakou podstatnou vadou řízení nebo že by bylo v odporu se zákonem.

Citace:

Č. 9583. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 556-559.