Č. 9480.

Řízení správní. — Řízení před nss-em: Jestliže strana, neobdrževši proti předpisu § 71 odst. 1 správ. říz. č. 8/28 poučení o opravných prostředcích, podá stížnost na nss do rozhodnutí správního úřadu, které po zákonu ve smyslu § 5 zák. o ss není konečné, zakládá nedostatek právního poučení podstatnou vadu řízení po rozumu § 6 zák. o ss, k níž tento soud přihlíží z povinnosti úřední; ustanovení §71 odst. 3 resp. §§ 84 a 85 správ. říz. č. 8/28 není tomu na překážku.
(Nález ze dne. 13. listopadu 1931 č. 16502.)
Prejudikatura: Boh. A 9271 /31.
Věc: Jan G. v B. proti zemskému úřadu v Bratislavě o náhradu válečné škody.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: St-1, jenž za bolčevického vpádu na Slov. v r. 1919 byl zajat a vězněn, přihlásil materielní škodu jemu tím vzniklou svého času podle vl. nař. č. 366/20 u příslušného úřadu, škoda ta byla komisionelně obnosem 20166 Kč uznána a do seznamu min. pro Slov. dne 6. listopadu 1920 pojata. K jeho žádosti byla mu podle výnosu ministra pro Slov. z 29. listopadu 1922 smíšenou komisí při tomto min. zřízenou ve smyslu shora cit. vl. nař. přiznána částka 5000 Kč. K jeho žádosti, aby mu byla vyplacena také zbývající část této uznané škody nebo aspoň polovina tohoto nedoplatku, prohlásil žal. úřad nař. rozhodnutím, že přihláška jeho byla pojata do příslušného soupisu škod a je vedena pro případ budoucí zákonné úpravy, že však nyní o náhradě utrpěné škody nemožno jednati pro nedostatek zákonného podkladu. Současně poukázáno na to, že st-li byla již výpomoc na tuto škodu částkou 5000 Kč poukázána O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Výměr žal. úřadu, napadený stížností, obsahuje výrok, že žal. úřad odpírá o st-lově žádosti meritorně jednati a rozhodnosti, má proto povahu úředního rozhodnutí, způsobilého zasáhnouti do práv st-lových. Třebas podle pojetí žal. úřadu pro projednání vzneseného nároku není zákonného podkladu a tedy není ani zákonného předpisu, který úřad a v kterém instančním postupu má o nárocích takových, budou-li přece vzneseny, rozhodnouti, platí přece i pro nař. rozhodnutí předpis čl. 8 odst. 1 zák. č. 125/27 o organisaci politické správy, podle něhož, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se z rozhodnutí zemského úřadu, rozhodl-li tento úřad sám v prvé stolici, odvolati k příslušnému min. Podle tohoto ustanovení nebylo tedy ani v daném případě rozhodnutí žal. úkadu konečným, a měla by vlastně stížnost do něho podaná býti podle § 5 zák. o ss odmítnuta jako nepřípustná. Leč ze spisů se podává, že nař. rozhodnutí nebylo opatřeno poučením o opravném prostředku, ač předpisy §§ 68 a 71 vl. nař. č. 8/28 tak výslovně nařizují. Tento nedostatek byl způsobilý uvésti st-le v omyl, že jde o rozhodnutí konečné, a zajisté jej přiměl k tomu, že podal proti rozhodnutí přímo stížnost k nss a zmeškal následkem toho podati proti němu včas jak řádné odvolání instanční tak i žádost o navrácení v předešlý stav podle § 84 odst. 1 bodu 3 cit. nař. Ježto pak nařízení toto v § 71 odst. 2 výslovně stanoví, že nesprávné a neúplné poučení nemůže býti straně na újmu, což ovšem tím spíše musí platiti i pro ten případ, nebylo-li proti výslovnému předpisu dáno poučení žádné, dlužno v nedostatku tom spatřovati podstatnou vadu řízení.

Citace:

Č. 9480. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 298-299.