Č. 9431.

Pojištění sociální. — Policejní právo trestní: Od účinnosti zák. č. 125/27 plynou peněžité pokuty uložené za přestupky § 260 zák. č. 221/24 do pokladny státní.
(Nález ze dne 17. října 1931 č. 15071.) Prejudikatura: Boh. A. 9091/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Užhorodě proti zemskému úřadu v Užhorodě o pokutu za přestupek zák. č. 221/24.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Užhorodě jako policejního trestního soudu 1. stolice z 8. února 1929 uznán byl Jan L. vinným přestupkem § 260 lit. a) zák. č. 221/24, jehož se dopustil tím, že přihlásil opožděně svého zaměstnance k pojištění a odsouzen byl podle § 262 odst. 1 tohoto zák. k peněžité pokutě 30 Kč. Zároveň bylo vysloveno, že pokuta připadá podle čl. 11 zák. č. 125/27 státu. Z rozsudku toho odvolala se stěžující si pojišťovna a žádala, aby byl změněn v ten smysl, že uložená jím pokuta náleží pojišťovně podle § 262 zák. č. 221/24 pro účely mimořádných podpor pojištěnců. Nař. rozhodnutím nevyhověl zemský úřad v Užhorodě stížnosti pojišťovny. —
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí jest založeno na právním názoru, že předpis 2. odst. § 262 zák. č. 221/24, podle něhož peněžité pokuty, uložené za přestupky § 260 tohoto zák., plynou do pokladny příslušné nemocenské pojišťovny, byl zrušen čl. 11 zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb., který ustanovuje, že tresty na penězích, uložené politickými úřady, připadají státu.
Stížnost označuje tento právní názor jako mylný a dovozuje, že zák. č. 221/24 jest specielním zákonem, upravujícím úplně samostatný okruh veřejné správy, kdežto zák. č. 125/27 jest zákonem všeobecným, zasahujícím povšechně do velmi mnoha odvětví veř. správy.
Stížnost uznává sice platnost zásady Lex posterior derogat legi priori, namítá však, že stejně platnou jest i zásada Lex posterior generalis non derogat legi priori speciali, není-li to v něm výslovně uvedeno, což se však v zák. č. 125/27 nestalo. Z toho stížnost usuzuje, že 2. odstavec § 262 zák. č. 221/24 i po účinnosti zák. č. 125/27 zůstal v platnosti. Stížnosti nelze však přisvědčiti. Zák. č. 125/27 jest zákonem pozdějším než zák. č. 221/24. Byl-li vydán zákon nový, který upravuje určitou otázku jinak, než jak byla upravena v některém zákoně starším, pak podle zásady »Lex posterior derogat priori« nastupuje na místo zákona dřívějšího s výhradnou platností zákon nový, a zákon starší jest v těch mezích, v nichž táž otázka jest řešena zákonem novým jinak, mlčky zbaven působnosti a účinnosti. Nastává tu tak řečená derogatio tacita. Zák. č. 125/27 jest podle svého nadpisu i obsahu zákonem organisačním, jehož účelem jest sjednocení a úprava předpisů o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (srov. čl. 10 odst. 1). Ve 2. hlavě, v bodě 3. tohoto zák. jest ustanoveno, že všeobecné právní předpisy, jakož i právní předpisy v jednotlivých zemích nebo župách zůstávají v platnosti, pokud tomuto zákonu nebo vlád. nařízením na jeho základě vydaným neodporují. Z ustanovení tohoto plyne a contrario. že všechny právní předpisy, platné ať všeobecně na celém území republiky ať v jednotlivých částech jejích, odporují-li ustanovením zák. č. 125/27, dnem jeho účinnosti platnosti pozbyly. Čl. 11 zák. č. 125/27 ustanovil docela všeobecně, kategoricky a bez výjimky, že tresty na penězích, uložené politickými úřady v řízení před těmito úřady, připadají státu. To platí též pro státní úřady policejní podle čl. 13 cit. zák. Ustanovil-li zák. č. 221/24 ve 2. odstavci § 262, že peněžité pokuty, uložené za přestupky tohoto zák., které trestají podle § 263 politické (policejní) úřady (adm. policejní vrchnosti), plynou do pokladny příslušné nemocenské pojišťovny, odporuje toto ustanovení předpisu čl. 11 zák. č. 125/27 a nutno je proto uznati za derogované tímto ustanovením. Derogační úmysl zákonodárcův jest takto v zákoně samém vyjádřen na tolik jasně, že nebylo třeba, aby bylo v něm zvláště ještě expressis verbis uvedeno, že se zrušuje také 2. odst. § 262 zák. č. 221/24. Proto nelze z té okolnosti, že se tak výslovně nestalo, nic dovozovati pro opačný názor, hájený stížností. Ani její poukaz na zásadu Lex posterior generalis non derogat legi priori speciali na věci nic nemění, když lex generalis, jakým arci zák. č. 125/27 jest, obsahuje ustanovení, jehož gramatickým i logickým výkladem, jak shora bylo dovoženo, nutno dospěti k úsudku, že dotčené ustanovení legis prioris specialis, v daném případě 2. odst. § 262 zák. č. 221/24, bylo jím derogováno.
Z té okolnosti, že zákon z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb., jímž byl novelisován zák. č. 221/24, nezměnil 2. odst. § 262 tohoto zák., a že předpis ten byl pojat v nezměněném znění do přílohy k vyhlášce min. soc. péče ze 17. listopadu 1928 č. 185 Sb., vydané podle zmocnění daného mu ve 2. odst. § 138 zák. č. 184/28, nelze rovněž nic dovozovati, zejména nikoli, že by v tom bylo lze spatřovati úmysl zákonodárce, zachovati předpis 2. odst. § 262 zák. č. 221/24 vedle ustanovení čl. 11 zák. č. 125/27 v platnosti. K projevu takovéhoto úmyslu by nestačila pouhá republikace onoho předpisu v uvedené vyhlášce, která nemá ani povahy právní normy, neboť republikováním starého zákona vyhláškou min. nový zákon zrušen nebo změněn býti nemůže. K tomu bylo by třeba výslovného ustanovení v zák. č. 184/28, ze kterého by bylo zřejmo, že se jím mění čl. 11 zák. č. 125/27, a že peněžité tresty, uložené podle zák; č. 221/24 nepřipadají státu, nýbrž plynou do pokladny pojišťovny. Leč takovéhoto ustanovení v novele č. 184/28 není, a není proto ani možno právem tvrditi, že by tímto zákonem byl změněn předpis čl. 11 zák. č. 125/27. Ve stejném smyslu vyzněl i nál. Boh. A 9091/31.

Citace:

Č. 9431. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 163-165.