Č. 9401.

Samospráva obecní: Jak daleko sahá pravomoc dohlédacího úřadu v příčině obecního rozpočtu a v jakých mezích může se obec proti zákroku dohlédacího úřadu brániti (ve stížnosti na nss)?
(Nález ze dne 2. října 1931 č. 14279.)
Prejudikatura: Boh. A 9130/31.
Věc: Obec města R. proti župnímu výboru v Lipt. Sv. Mikuláši o obecní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla vyloučena v rozpočtové potřebě položka 18. hlavy 17. se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní výbor v Rožňavě, přezkoumávaje obecní rozpočet města R. na rok 1928 podle § 3 zák. č. 77/27, nařídil jeho doplnění a poukázal mezi jiným také k tomu, že je dlužno z rozpočtu hlavy 11. pol. 15. vyloučiti vzhledem k ustanovení § 1 bodu 3 zák. č. 77/27 preliminovaný příjem dávky z nájemného 20000 Kč. — Obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 12. ledna 1928, vyhověvši nařízenému doplnění a také poukazu o dávce z nájemného, upravilo potřebu na částku 1626103 05 Kč, úhradu na 741831 59 Kč a usneslo se krýti schodek v částce 884271 46 Kč 200% přirážkou k dani činžovní a 300% přirážkou k ostatním daním a žádati za úhradu nekrytého zbytku schodku 598933 11 Kč z vyrovnávacího fondu. — Takto opravený rozpočet okresní výbor v Rožňavě schválil.
K připomínkám župního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši učiněným na základě § 10 odst. 5, resp. § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 zaujalo obecní zastupitelstvo podrobné stanovisko s konečnou žádostí, aby od zamýšleného opatření bylo upuštěno.
Nař. rozhodnutím župní výbor snížil, přezkoumav podle § 10 odst. 5 zák. č. 77/27 rozpočet i vyjádření obce podané podle § 3 odst. 7 cit. zák., tyto položky: Plat opatrovatelky o 3000 Kč, ježto odměny, které město promeškalo dáti v minulých letech, nemohou býti nyní na účet vyrovnávacího fondu vypláceny. Potřebu na udržování velké promenády o 1000 Kč a na udržování malé promenády o 300 Kč, ježto takové výdaje má město činiti až bude v lepších finančních poměrech. Potřebu na výpomoc chudým o 2000 Kč, ježto stačí částka preliminovaná v minulém rozpočtu. Potřebu na veřejné osvětlení o 14200 Kč, ježto tyto práce nutno prováděti postupně v několika letech. Vyloučil: Podporu sportovnímu klubu 2000 Kč, potřebu na kanalisaci Č.-ské ulice 13200 Kč a na vydláždění ulice M. a J. 15000 Kč, ježto takové položky má obec zařazovati do rozpočtu, resp. takové práce má podnikati jen, dovoluje-li to finanční stav obce. Položku na dodávku dřeva pro průmyslový sbor 240 Kč a pro křesťanský sociální robotnický dům 640 Kč, ježto podle vyjádření města slouží tomuto účelu položka 5 hlavy 19. Zařadil: 20000 Kč jako příjem dávky z nájemného, ježto město podle vlastního výkazu má na tuto dávku pravidla a musí ji proto vybírati.
O stížnosti uvážil nss takto:
V nál. Boh. A 9130/31 dospěl nss v otázce, jak daleko sahá pravomoc úřadu podle § 10 odst. 5, resp. § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 a jakého právního významu jsou opatření podle těchto ustanovení učiněná, k tomuto názoru: Podle § 6 zák. č. 329/21 jest vyhrazeno obecnímu zastupitelstvu svobodné právo sestaviti obecní rozpočet. Poplatníku a voliči přísluší právo opravného prostředku (§ 6 odst. 4 a 5), kdežto dozorčí úřad jest z moci úřední toliko oprávněn do rozpočtu zařaditi plnění na zákonu nebo na vykonatelném titulu se zakládající, pokud se týče sestaviti rozpočet nákladem obce, jestliže obec přes vyzvání bezprostředního dohlédacího úřadu ve lhůtě tímto jí stanovené rozpočet nesestavila (§ 7 odst. 4). Jinak omezeno jest však právo vyššího úřadu dohlédacího na schvalování přirážek (§§ 30 a 31), jakož i některých obecních dávek (viz zejména §§ 26, 27, 33, 35 a 39) a zvláště důležitých aktů hospodářských (§ 23). Tento stav právní se však zákonem č. 77/27 podstatně změnil. Přetížení poplatníků příliš velkými přirážkami přimělo zákonodárce k mimořádnému opatření, které záleží v radikálním omezení obecní samosprávy v jejím právu rozpočtovém. Obec může sice dosavadním způsobem podle cit. zák. č. 329/21 bez vlivu dohlédacího úřadu rozpočet sestaviti, avšak jen tehdy, jestliže vyjde při tom s maximální přirážkou podle § 1 zák. č. 77/27. Podle § 3 odst. 7 cit. zák. má však úřad přirážku obecní povolující při povolování přirážek přihlížeti k tomu, aby rozpočtový schodek byl zpravidla uhražen v rámci maximální výše přirážek. Nestačí-li však celková úhrada ani s připočtením výnosu nejvyšší přirážky podle § 1 přípustné k úplné úhradě rozpočtové potřeby, má úřad přirážky povolující zkoumati jednotlivé položky rozpočtu i po stránce účelnosti a prováděti v potřebě i úhradě změny, jak co do zařazení, tak co do výše. Takováto opatření podle cit. odstavce 7 nahražují usnesení zastupitelských sborů (§ 3 odst. 8). Stejná práva a povinnosti v příčině úpravy rozpočtu, jak jsou stanovena v § 3 odst. 7 a 8, příslušejí podle § 10 odst. 5 i zemským výborům a příslušela podle § 26 cit. zák. i župním výborům při poskytování příspěvků z fondu podle § 10 odst. 2. Otázka, zdali určitá položka má s hlediska účelnosti býti v rozpočtu ponechána a v jaké výši má býti ponechána, jest tedy v mezích právě vyslovených disposici obce odňata a přenesena bezprostředně na úřad obecní přirážku povolující, pokud se týče na župní výbor, poskytující příspěvek z vyrovnávacího fondu. Úřady právě zmíněné vstupují tedy v tomto vztahu úplně na místo orgánů obecních. Tím bylo přivoděno dalekosáhlé omezení hospodářské samosprávy, jaká tu byla před zákonem č. 77/27. Z toho podává se i právní postavení obce vůči aktům župního výboru, vydaným na základě § 10 odstavce 5, resp. § 3 odst. 7 zák. č. 77/27. Ze zásady svobodné správy hospodářské a svobodného práva rozpočtového plyne ovšem právo obce brániti se opravnými prostředky a také stížností k nss-u proti všelikému omezení tohoto práva zásahem dohlédacího úřadu. S existencí práva svobodného sestavování rozpočtů padá však i právo obce brániti se proti aktu úřadu dohlédacího, který podle zákona vstupuje na místo svobodného opatření obce a volní projev této tedy nahražuje opatření úřadu dohlédacího, vydané na základě cit. § 3 odst. 7 a 8 a § 10 odstavce 5. Je tedy právně zcela rovnocenné usnesení obecního zastupitelstva (viz zprávu rozpočtového výboru posl. sněm. Nár. shrom. č. 1007/27 11. volební období, 4. sezení).
Na tomto názoru nss trvá.
Stížnost obce proti takovému aktu byla by tedy jen potud přípustná, pokud by popírala, že splněn jest zákonný předpoklad pro vydání takovéhoto opatření úřadu dohlédacího anebo pokud by tvrdila, že úřad tento překročil meze své pravomoci nebo že nešetřil předpisů o řízení v zákoně předepsaném.
Posuzuje stížnost obce R. s tohoto hlediska, nemohl nss přiznati legitimaci k námitkám do vyloučení, resp. snížení položky 14. hlavy 13., pol. 12. hlavy 14., pol. 14. hlavy 17., pol. 2. a 3. hlavy 18., pol. 8. hlavy 19., pol. 11. oddílu B, ježto žádná z námitek neobsahuje výtky ve směru shora naznačeném, nýbrž všechny dovozují jedině účelnost zařazení a výše položek. Tu pak, jak vyloženo, nemůže obec tvrditi zkrácení svého subj. práva podle § 2 zák. o ss. Nss nemohl uznati stěžující si obec legitimovanou ani k námitce do vyloučení položky 4. a 7. hlavy 19. i když tu úřad vycházel na základě vyjádření obce, že položky 4., 5. a 7. slouží pro sociální instituce podobného druhu jako jsou ve velkých městech ohřívárny, z mylného předpokladu, že položky 4. a 7. slouží pro identický účel jako položka 5., ježto ani tu st-lka nevytýká některý z vyjmenovaných tří poklesků; zejména netvrdí, že dotyčné spolky mají nárok na podporu od obce a že jejím škrtnutím dopustil se úřad překročení mezí své pravomoci.
Naproti tomu stížnost vytýká překročení toto námitkou, že úřad zařadil do rozpočtu výnos dávky z nájemného v částce 20000 Kč proti ustanovení § 1 odst. 3 zák. č. 77/27, ježto prý není možno vybírati dávku tu, jestliže obec — jako zde — vybírá obecní přirážku k dani činžovní ve výši 200%. Námitkou touto musel se nss věcně zabývati, nemohl ji však uznati důvodnou. Dovolávaný zákonný předpis totiž obsahuje omezovači ustanovení toliko o výši obecních přirážek k dani činžovní, neustanovuje však žádného omezení pro zavedení nebo vybírání obecní dávky na podkladě nájemného nebo nájemné hodnoty. Jestliže tedy úřad, přihlížeje k tomu, že obec již pravidla pro vybírání dávky z nájemného má, zařadil výnos její do rozpočtu, nepřekročil tím mezí své pravomoci, nýbrž v rámci práv a povinností podle § 3 odst. 7, resp. § 10 odst. 5 cit. zák. dbal toho, aby do úhrady zařazeny byly všechny příjmy, s nimiž obec v rozpočtovém roce může počítati.
Další překročení mezí pravomoci shledává stížnost ve vyloučení položky 18. hlavy 17. Zde právem. Je-li totiž úřad podle ustanovení cit. §§ 3 a 10 povinen přihlížeti k tomu, aby do rozpočtu byla zařazena plnění po zákonu příslušející, a je-li §em 21 ad e) zák. čl. 22: 1886 obci uloženo pečovati o své obecní cesty, měl úřad, když z vyjádření obce o zamýšlených rozpočtových změnách bylo patrno, že nejde v této položce o »vydláždění« ulice M. a J., nýbrž o nutnou jich úpravu vyštěrkováním, šetřením zjistiti, zda stav oněch komunikací s hlediska zmíněné povinnosti obce skutečně vyžaduje náklad na jejich úpravu, do rozpočtu zařáděný.
Jestliže však žal. úřad, aniž konal takové šetření, vyloučil položku tu jen z důvodu, že takové úpravy možno podnikati jen tehdy, dovoluje-li to finanční stav obce, vycházel z mylného právního názoru, že i zákonná plnění jsou závislá na hospodářské situaci obce a dopustil se tím nezákonnosti.

Citace:

Č. 9401. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 99-102.