Č. 9537.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva zemská: Ve věcech služebního poměru zemských zaměstnanců přísluší za účinnosti zák. č. 125/27 rozhodovati zemskému presidentu, pokud nejde o věci vyhražené podle § 53 cit. zák. zemskému zastupitelstvu a zemskému výboru.
(Nález ze dne 9. prosince 1931 č. 15266.)
Věc: Ing. Vladimír D. v O. (adv. Dr. Ondřej Spurný z Prahy) proti zemskému výboru země Moravskoslezské o dovolenou s čekatelným.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem mor. zv ze 16. listopadu 1928 bylo st-li, profesoru zemské vyšší hospodářské školy v Olomouci, oznámeno, že mor. zv se usnesl dne 16. listopadu 1928 dáti st-le podle analogie § 83 služ. pragmatiky pro zemské zaměstnance na dovolenou s čekatelným. St-l zároveň upozorněn, že je mu volno podle analogie § 94 resp. § 95 uvedené pragmatiky proti tomuto opatření podati do 14 dnů námitky k zv. St-l podal proti tomuto výnosu námitky u zemského úřadu v Brně dne 15. prosince 1928. Výnosem zemského presidenta v Brně z 22. února 1929 bylo st-li oznámeno, že zv země Moravskoslezské ve schůzi konané dne 22. února 1929 námitkám těm nevyhověl a byl tedy st-l ponechán na dovolené s čekatelným. Maje ke stížnosti inž. Vladimíra D. podrobiti toto rozhodnutí správní revisi, musil nss především uvážiti, zda nař. rozhodnutí vyšlo od úřadu, k jeho vydání po zákonu příslušného.
Nař. rozhodnutí jest podle znění nař. výměru zřejmě aktem zv-u, vydaným již za účinnosti zák. č. 125/27. Bylo tedy zkoumati, zda za účinnosti cit. zákona organisačního byl zv povolán rozhodnouti v konkrétní sporné věci st-le, vzešlé z jeho služebního poměru jako profesora zemské vyšší hospodářské školy, tedy jako zaměstnance zemského ústavu.
Podle zemského zřízení mor., vydaného jako příloha 2. i) cis. pat. z 26. února 1861 č. 20 ř. z. příslušelo zem. sněmu usnášeti se na generelní úpravě služebních poměrů zemských zaměstnanců (arg. § 25 zem. zříz.). Zv opatřoval běžné záležitosti správy jmění zemského, zemských fondů a ústavů, vedl službu úředníků a sluhů jemu podřízených a dozíral na ni (§ 26 zem. zříz.). Podrobnější ustanovení o tom, které práce náležely zv-u a jak je měl konati, byla vyhražena instrukci, kterou měl vydati zem. sněm (§ 32 zem. zříz.). Instrukce, na níž se usnesl mor. zem. sněm dne 24. února 1863, obsahovala též podrobnější ustanovení o působnosti zv-u ve věcech služebního poměru zemských zaměstnanců, vyhražujíc zv-u pravomoc upravovati individuelní služební poměry zemských zaměstnanců po všech stránkách.
Zákonem o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb. nastala však oproti tomuto právnímu stavu podstatná změna. V § 53 odst. 1 cit. zák. se stanoví, že zemskému zastupitelstvu přísluší usnášeti se na tom, zda ke správě ústavů a podniků, jež zemské zastupitelstvo podle § 30 cit. zák. zřídilo nebo spravuje, třeba ustanoviti zvláštní zaměstnance a jaká místa a s jakými požitky mají býti na náklad země systemisována. Služební a platové poměry těchto zaměstnanců upravuje zemské zastupitelstvo. Služební a platová práva z této úpravy vyplývající nesmějí přesahovati míry jednotlivých druhů služebních a platových práv a nároků státních zaměstnanců stejné neb rovnocenné kategorie a stejných služebních jakož i rodinných poměrů. Služebně jsou tito zaměstnanci podřízeni zemskému presidentu. Podle odst. 2 vyžadují usnesení podle odst. 1 ke své platnosti schválení vlády. V odst. 3 vyhražuje se právo ustanoviti zaměstnance a propůjčiti mu systemisované služební místo zv-u se schválením zem. presidenta.
Podle tohoto předpisu je kompetence činiti opatření ve věcech služebních poměrů zemských zaměstnanců rozdělena mezi zemské zastupitelstvo, zemský výbor a zemského presidenta. Zemskému zastupitelstvu přísluší upravovati služební poměry zemských zaměstnanců způsobem generelním; působnost v oboru individuelních úprav služebních poměrů jednotlivých zaměstnanců ponechává se podle odst. 3 cit. předpisu zemskému výboru, ale pouze pokud jde o ustanovení zaměstnance a o propůjčení systemisovaného služebního místa, a to ještě s tím omezením,, že platnost usnesení zv-u je podmíněna schválením zem. presidenta. Za tohoto stavu nutno předpisu poslední věty odst. 1, že zemští zaměstnanci jsou služebně podřízeni zemskému presidentu, rozuměti v ten smysl, že předpis ten nestanoví pouze, kdo je služebním představeným zemských zaměstnanců, nýbrž že zároveň normuje kompetenci zemského presidenta činiti ona opatření v oboru služebních poměrů zem. zaměstnanců, která nejsou výslovně vyhražena zem. zastupitelstvu nebo zem. výboru. K výkladu tomu vede úvaha, že by jinak v kompetenčních předpisech cit. zák. vznikla mezera, neboť pak by nebylo předpisu o tom, komu náleží rozhodovati ve služebních věcech zemských zaměstnanců, které nespadají do kompetence ani zem. zastupitelstvu ani zem. výboru vyhražené, kdyžtě předpis § 50 cit. zák. o tom, že zv provádí zemské hospodářství, řídě se přesně zemským rozpočtem, na rozhodování ve služebních věcech zemských zaměstnanců podle svého znění nedopadá. Úvaze této nepřekáží ani ustanovení § 5 odst. 1 cit. zák., podle něhož přísluší zemským úřadům táž práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela zem. výborům. Neboť ustanovení toto jako všeobecný kompetenční předpis nepřichází v úvahu, ježto týž zákon má pro obor služebního práva zemských zaměstnanců specielní ustanovení kompetenční a to v § 53.
Přihlížeje k tomuto stavu práva dospěl nss v daném případě k těmto závěrům: Ve sporném případě šlo o přeložení st-le, profesora zemské vyšší hospodářské školy, na dovolenou s čekaným a tedy o opatření, jež spočívá svou podstatou na služebním poměru st-lově k zemi Mor.-slezské. O služebním opatření tom a tedy i o námitkách příslušelo však podle § 53 cit. zák., jak nahoře vyloženo, rozhodnouti zem. presidentu, neboť nešlo o žádnou z věcí, vyhražených v tomto předpisu zem. zastupitelstvu nebo zem. výboru. Nař. rozhodnutí, vyšlé od zem. výboru, jest tudíž aktem úřadu nepříslušného.

Citace:

Č. 9537. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 437-439.