Č. 9472.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Řízení správní: Předpisem § 194 zák. č. 221/24 o sociálním pojištění jest uloženo straně, jež se domáhá nezapočtení dnů poštovní dopravy do lhůty, aby podala důkaz o tom, kdy zásilku poště odevzdala. Důkaz ten lze provésti i jinak nežli stvrzenkou o doporučené zásilce.
(Nález ze dne 10. listopadu 1931 č. 15172/29.) Prejudikatura: Boh. A 8362/30.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v T. proti okresnímu úřadu v Třeboni o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěž. si pojišťovna uložila Janu C. náhradu podpůrného nákladu, jejž učinila za Rostislava R., podle § 20 odst. 2 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., poněvadž jako zaměstnavatel přihlásil tohoto zaměstnance, podrobeného pojištění, po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ.
Jest mimo spor, že Jan C. Rostislava R., který onemocněl 6. srpna 1928, přihlásil po uplynutí lhůty § 17. Na sporu jest jedině, zda přihlášení to se stalo před 6. srpnem 1928, tedy dříve než nastal pojistný případ. Jan C. hájil se v řízení správním tvrzením, že přihlášku, jež došla k pojišťovně až po 6. srpnu 1928 (7. 8. 1928), dal na poštu již 5. srpna 1928, kterýžto den platí vzhledem k předpisu § 194 cit. zákona za den podání přihlášky. Této obhajobě zaměstnavatelově přisvědčil žal. úřad, zrušiv nař. rozhodnutím výměr nemoc, pojišťovny a vysloviv v důvodech, že nutno míti za to, že přihláška byla skutečně včas, t. j. před onemocněním Rostislava R. dána na poštu k dopravě. K tomuto zjištění došel úvahou, že ani pojišťovnou, ani konaným šetřením ani jiným způsobem nebylo prokázáno, že uvedená přihláška byla odeslána po uplynutí lhůty § 17 teprve, když nastal pojistný případ, jelikož není vyloučeno, že náhodou nebo následkem okolností, za které zaměstnavatel není zodpovědný, nastalo opoždění poštovní dopravy dotyčného dopisu o 1 nebo 2 dny.
Stížnost vytýká, že žal. úřad tímto postupem porušil zákon a námitku tuto podrobně rozvádí. Stížnosti bylo přisvědčiti.
Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti zaměstnance, podrobeného pojištění, u příslušné nemocenské pojišťovny nejpozději třetího dne ode dne, kdy počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné. Tak stanoví § 17 cit. zák. Podle § 194 téhož zák. jest lhůtu podle tohoto zákona považovat za zachovánu, bylo-li v ni podání prokazatelně odevzdáno poště nebo telegrafu. Ustanovení toto platí také na podávání přihlášek a odhlášek (Boh. A 8362/30).
Z § 194 ve spojitosti s cit. § 17 a contrario plyne, že den, kterého přihláška dojde k pojišťovně, platí za den učiněné přihlášky potud, pokud není prokázáno dřívější její odevzdání poštovní dopravě. Zákon se tu nespokojil dikcí, »bylo-li v ní podání odevzdáno poště «, nýbrž použil obratu »bylo-li v ní podání prokazatelně odevzdáno poště «. Tomu lze rozuměti jen tak, že vyžaduje spolehlivého průkazu a vylučuje tím prosté tvrzení strany, ničím nedoložené, a vylučuje ovšem i pouhé indicie, pouhou pravděpodobnost včasného odevzdání poštovní dopravě. Výrazem »prokazatelně« sledoval zákon zajisté účel ten, aby strana, jež se hodlá předpisu § 194 dovolávati, si zajistila bezpečný důkaz, což z pravidla bude lze učiniti stvrzenkou pošty o doručené zásilce. Ježto zákon nenařizuje »doporučeně« odevzdati poště, a odevzdání poště se může státi také jinými způsoby, jak jsou upraveny poštovním řádem (u obyčejných dopisů vložením do listovní schránky, odevzdáním u poštovní přepážky atd., §§ 37 a násl. pošt. řádu), nelze ovšem výraz prokazatelně vykládati, jak míní stížnost, tak, že průkaz tuto žádaný může strana podati jedině stvrzenkou o doporučené zásilce listovní, že by tudíž výraz »prokazatelně« vlastně znamenal tolik jako »doporučeně«. Pro nepřípustnost této záměny mluví nejenom pojmová různost obou výrazů, ale i okolnost, že zákon sám mezi nimi rozlišuje, používaje na příklad v § 7 odst. 2 výrazu »doporučeně«.
Důvodová zpráva k zák. č. 221/24, tisk č. 4186 sice praví: »Ve prospěch stran stanoví § 194, že lhůta se považuje za zachovánu, bylo-li v ní podání (žádost, přihláška, žaloba, stížnost) prokazatelně odevzdáno poště, t. j. může-li strana stvrzenkou poštovního úřadu o doporučené zásilce poštovní prokázati, že podání učiněno v onen směrný den«. Než výklad, který důvodová zpráva tuto zřejmě dává výrazu »prokazatelně«, nedošel, jak shora dovoženo, v zákoně výrazu. Nelze proto vylučovati důkazu ani při obyčejných zásilkách poštovních, který bude ovšem třeba z pravidla provésti důkazem svědeckým, poněvadž pošta na obyčejné dopisy nedává stvrzenek, a razítko pošty přijímací na obálce dopisu bude odesílateli sotva přístupno. Musí-li však býti odevzdání poště prokazatelné, musí ovšem podati důkaz ten, kdo zásilku poště odevzdal, nebo odevzdati dal, a nejde tu o okolnost, kterou by bylo úřadu zjišťovati z povinnosti úřední nebo o které by důkaz nebo protidůkaz bylo lze ukládati protistraně, v daném případě pojišťovně.
Z těchto úvah plyne, že úřad si vykládal nesprávně cit. § 194, když, nedovolávaje se positivního důkazu o tvrzení zaměstnavatelově, že přihlášku odeslal poštou 5. srpna 1928, toto tvrzení vzal za správné proto, poněvadž opak nebyl prokázán pojišťovnou neb jiným způsobem a poněvadž není vyloučeno, že náhodou nebo následkem okolností, za které zaměstnavatel není zodpovědný, nastalo opoždění poštovní dopravy dotyčného dopisu o 1 nebo 2 dny. Stížnost správně dovozuje, že úřad by mohl takto postupovati jen tehdy, kdyby zákon stanovil domněnku, že lhůta je vždy dodržena, bylo-li podání podáno poštou, leč by se zdařil protidůkaz, že odevzdání poště se stalo po uplynutí lhůty. Toho však zákon nestanoví.

Citace:

Č. 9472. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 275-277.