Č. 9440.

Honební právo (Slovensko): Takové plochy obecního honbiště (§ 3 zák. čl. 20: 1883), které od ostatního komplexu jsou odděleny územím vlastní honitby (§ 2 leg. cit.) nebo takovými územními překážkami, jež činí z nich celky s hlediska mysliveckého samostatné a od ostatního komplexu odlišné, lze podle odst. 2. § 3 cit. zák. pronajmou ti samostatně, i když nedosahují výměry 2000 kat. jiter.
(Nález ze dne 22. října 1931 č. 13901.)
Věc: Dr. Leopold H. a spol. v P. proti zemskému úřadu v Bratislavě o pronájem honitby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 15. prosince 1928 odepřel okresní úřad v P. schváliti nájemní smlouvu z 19. srpna 1927, sjednanou mezi obcí P. a Drem Leopoldem H. a spol. o dražebním pronájmu honebního práva na jedné části území obce P., a nájemní smlouvu ze 14. listopadu 1927, sjednanou mezi obcí P. a Ludvíkem M. o druhé části území obce P. (území býv. obce D.) —
Odvolání, jež z tohoto rozhodnutí podali Dr. Leopold H. a spol. i obec P., zemský úřad v Bratislavě nař. výměrem zamítl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost tvrdí, že nezáleží na tom, že obec H. byla sloučena s obcí P. v jednu obec, ježto jejich revíry nutno podle honebního zákona pokládati i pak za samostatné, a to tím spíše, že běží o revíry oddělené od sebe řekou Váhem, a že jejich oddělení je v zájmu obce, k němuž prý nutno především přihlížeti. — V tom směru bylo uvážiti:
Základem úpravy honebních poměrů v obcích je předpis § 3 zák. čl. 20: 1883. Podle jeho odst. 1. pozemky vlastníků jednoho a téhož obvodu obce je propachtovati spolu s pozemky obecními. Byly-li dvě obce pravoplatně sloučeny v obec jedinou, pak oním obvodem obce jsou pozemky ležící v území obou bývalých obcí, třeba jejich stav knihovní nebyl dosud uveden v soulad s touto změnou, a podle tohoto obvodu řídí se pak území obecní honitby. Nelze proto přisvědčiti stížnosti, že by ono sloučení obcí bylo pro otázku honebních poměrů na území jím dotčeném bez právního významu.
Podle 2. odst. cit. § 3 hon. zák. jest prostor obecního honbiště »v jednom ťahu súci«, neměří-li více než 2000 kj, pronajmouti v celku; jinak může býti pronajat také v částkách, z nichž každá musí měřiti aspoň 2000 kj. Stížnost tvrdí, že zákaz pronajímati území obecní honitby v částech nedosahujících 2000 kj, nedotýká se takových jeho částí, jichž souvislost jest porušena. Je tedy na sporu význam slov » vjednom ťahu súci priestor«.
Zákon mluví o prostoru »v jednom ťahu súcím«, blíže však pojmu toho nevykládá. Odst. 2. § 2 hon. zák. nelze pro výklad slov těch použiti, ježto neběží v případě 2. odst. § 3 o tvoření honebního území, nýbrž o úpravu práva honebního na území obecní honitby, jak je vymezil 1. odst. § 3. Dlužno proto odpověď na spornou otázku hledati v účelu, který zákon předpisem tím sleduje. Tím, že pronájem honitby po částech omezuje na komplexy v rozloze aspoň 2000 kj, sleduje zákon zřejmě účel, aby byly zachovány větší celky, zabezpečující racionelní provozování práva myslivosti, t. j. řádný chov a šetření zvěře, a náležitý výkon myslivosti. Tento důvod selhává však tam, kde nějaká část obecní honitby je od ostatního jejího území oddělena buď územím vlastní honitby (§2 hon. zák.), nebo takovými územními překážkami, jež činí z ní celek s hlediska mysliveckého samostatný a od ostatního komplexu odlišný, takže se stanoviska racionelního chovu a lovu zvěře není třeba, ba po případě ani žádoucno, aby co do výkonu myslivosti zůstala spojena s ostatním komplexem obecního honbiště. Dlužno proto míti za to, že o takových oddělených částech území obecní honitby neplatí omezení disposiční volnosti obce odst. 2. § 3 hon. zák., a že může obec takové myslivecky samostatné prostory propachtovati o sobě bez zřetele na jejich výměru.
Běží-li o takové myslivecky samostatné prostory, je quaestio facti, již nutno v každém případě samostatně zkoumati s hlediska svrchu uvedeného.
St-lé ve svém instančním odvolání namítali, že řeka Váh, protékající územím obecní honitby, tvoří z něho dvě samostatné části, z nichž lze každou o sobě pronajmouti, třeba nedosahovaly 2000 kj. Žal. úřad, vycházeje z opačného právního názoru, nezabýval se touto okolností, pro spor právně relevantní, a zůstala proto skutková podstata po této stránce nezjištěna. V tom shledal nss podstatnou vadu řízení. Ježto pak vada ta byla způsobena nesprávným názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9440. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 195-197.