Č. 9530.

Vojenské věci: 1. Mno rozhodujíc za platnosti vl. nař. č. 199/26 na základě superarbitračního řízení o odpočivných požitcích vojenských gážistů, není vázáno posudkem superarbitrační komise o stupni způsobilosti gážisty k přiměřenému občanskému povolání. — 2. K pojmu »přiměřeného občanského povolání ve smyslu § 16, odst. 2 zák. č. 76/22 a vl. nař. 186/23.
(Nález ze dne 3. prosince 1931 č. 13256/29.)
Prejudikatura: Boh. A 6802/27, 8126/29.
Věc: Karel N. v J. proti ministerstvu národní obrany o nárok na zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 6802/27 vyslovilo mno rozhodnutím z 22. února 1928, že st-l pozbyl podle superarbitrace vykonané dne 8. září 1925 vadou, která odůvodňuje nárok na vojenské výslužné, 20 % způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, a přiznalo mu proto od 1. ledna 1925 podle § 11 odst. 1. a § 31 zák. č. 288/24 místo dosavadních zaopatřovacích platů platy nové. Zároveň nařídilo opětnou st-lovu superarbitraci podle § 25 zák. č. 76/22 a uložilo výnosem z 8. března 1928 vojenské pensijní likvidatuře, aby nově přiznané zaopatřovací platy zatím nevyplácela až do dalšího rozhodnutí. Mno zjistilo totiž na základě sdělení ředitelství úřadu pro péči o válečné poškozence pro Slov. z 2. února 1928, že st-l byl u tohoto úřadu zaměstnán jako smluvní úředník od 27. února 1920 do 5. července 1921, dále na základě sdělení presidia stpú-u z 22. února 1928, že st-l byl jako smluvní výpomocná kancelářské síla ve službách stpú-u od 8. ledna 1924 až do 30. dubna 1927. Mno uložilo proto superarbitrační komisi výnosem z 22. března 1928, aby přezkoumala svůj nález z 8. září 1925 s hlediska tohoto zjištění, (že st-l byl po vystoupení z činné služby zaměstnán u jmenovaných úřadů) a aby doplnila »nález« nové superarbitrace, nařízené výnosem z 22. února 1928, kterou mezitím dne 9. března 1928 provedla.
Superarbitrační komise po té dne 29. března 1928 vzhledem k tomu, že »bylo dodatečně zjištěno, že nadporučík v z. (v.) Karel N. nebyl v roce 1925 operetním pěvcem bez zaměstnání, nýbrž úředníkem, změnila tehdy učiněný návrh, pokud jde o stupeň nezpůsobilosti k přiměřenému obč. povolání, takto: Schopnost k přiměřenému občanskému povolání snížena službou ve vojsku pod 20%.« Dodatek o tom připojen v superarbitrační listině z 8. září 1925. Co se týče superarbitrace z 9. března 1928, při které byl st-l označen jako zaměstnáním tanečník-pěvec, t. č. bez zaměstnání, nalezla superarbitrační komise stav po průstřelu levého lýtka s částečně obmezenou funkcí končetiny a mimo jiné chronický zánět ledvin a učinila návrh: »Schopnost výdělečná snížena celkově o 30%, službou vojenskou snížena o 20%. Průstřel nastal za služby válečné; ledvinová choroba (dnes značného stupně), není-li vyvolána útrapami válečnými vůbec, tedy je zhoršena,« kterýžto návrh vzhledem k výnosu mno z 22. března 1918 doplnila dodatkem: »ovšem není proto objektivních dokladů.. . «
Zdravotní oddělení mno podalo na to 1. prosince 1928 posudek, že nepatrné následky po průstřelu měkkých částí levého bérce nesnižují schopnost k přiměřenému občanskému povolání o 20%; zánět ledvin, o němž není žádných objektivních důkazů, že vznikl nebo se zhoršil vojenskou službou, že neobmezuje jeho schopnost k přiměřenému obč. povolání vůbec a že nemá naprosto žádného nároku na vojenské zaopatřovací požitky kromě trvalého přídavku na zranění.
Mno provedlo ještě v součinnosti se st-lem další šetření o st-lem tvrzeném dřívějším jeho povolání pěveckém a tanečním a zrušilo pak nař. výnosem svůj dřívější výnos z 22. února 1928 vyjímajíc výrok o přiznání přídavku za zranění a odepřelo st-li znovu počínajíc lednem 1925 nárok na vojenské zaopatřovací platy. Rozhodnutí své odůvodnilo v podstatě tím, že před nastoupením činné služby vojenské nebyl st-l povoláním kabaretní pěvec a tanečník, nýbrž posluchačem práv, kabaretní činnost že poskytla mu jen přechodný a příležitostný vedlejší způsob výdělku, jak to u studentů bývá a i kdyby byl býval kabaretním pěvcem a tanečníkem, že po návratu z činné služby vojenské byla — zejména v době superarbitrace — jeho povoláním státní služba kancelářská, kterou vzhledem k její stálosti, povaze a sociálnímu a společenskému postavení z ní vyplývajícímu nelze považovali za povolání méněcenné než povolání kabaretního pěvce a tanečníka, a kterou tedy třeba považovati za jeho přiměřené občanské povolání; že proto také superarbitrační komise změnila svůj návrh, pokud jde o stupeň způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, snížený službou vojenskou na méně než 20% a že podle superarbitrace z 9. března 1928 pozbyl této způsobilosti méně než 20%.
Do tohoto rozhodnutí vznesl st-l stížnost pro nezákonnost, o které nss uvažoval takto:
Stížnost vytýká především, že prý podle superarbitrace z 9. března 1928 pozbyl st-l vadou odůvodňující nárok na výslužné 30% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, kterýžto nález byl mu při superarbitraci komisí oznámen, žal. úřad že však bez dalšího lékařského nebo jiného šetření tento nález zrušil nepřiznav st-li ani 20%, což pokládá za nezákonné, ježto již poprvé bylo toto rozhodnutí nss-em zrušeno. — Tato výtka jest lichá.
St-l náleží do kategorie osob uvedených v § 97 odst. 2 zák. č. 76/22. Podle § 98 odst. 2 téhož zák. platí pro osoby uvedené v § 97 obdobně též ustanovení §§ 16 a 25 cit. zák. Podle § 25 jest vojenská správa oprávněna kdykoli znovu přezkoumati podmínky výslužného a podrobiti gážistu novému superarbitračnímu řízení a podle jeho výsledku výslužné příadně zmenšiti nebo zastaviti. Pokud se týče superarbitračního řízení, platí předpisy rakousko-uherské služební knihy A-42, ježto předpisy, o nichž se zmiňuje vl. nař. č. 186/23 (k § 5), dosud nebyly vydány. Podle cit. služebních předpisů a vl. nař. č. 186/23 a 199/26 jest podkladem pro přiznání nároku na vojenské zaopatřovací požitky nález a návrh superarbitrační komise a o návrhu rozhoduje mno.
Z toho vyplývá, že superarbitrační komise činí nález o zdravotním stavu gážistově, kdežto posudek na podkladě nálezu učiněný jest pouze návrhem, o němž rozhoduje mno, při čemž ovšem jest vázáno skutkovým zjištěním, obsaženým v nálezu superarbitrační komise. V návrhu jest podle čl. i. vl. nař. č. 199/20 uvésti klasifikační posudek, posudek o způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, návrh na zaopatřovací požitky a přídavek za zranění. Mno není však vázáno návrhem superarbitrační komise, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 8126/29, nýbrž může si posudek o stupni způsobilosti gážistovy ke službě, resp. k občanskému povolání utvořiti samostatně a tedy samostatně rozhodnouti.
Třeba tedy v daném případě superarbitrační komise dne 9. září 1928 podle § 34 služ. předpisu A-42 oznámila navrhovaný stupeň snížení způsobilosti st-lovy k přiměřenému občanskému povolání 30%, neodporuje zákonu, když žal. úřad rozhodl odchylně od tohoto návrhu vysloviv, že st-l pozbyl méně než 20%, když jinak nález superarbitrační komise zůstal nezměněn. Pro takovou odchylku není však zákonem předepsáno nové šetření af lékařské, ať jiné.
Z jakých důvodů spatřuje st-l nezákonnost v tom, že žal. úřad neuznal mu ani 20% způsobilosti k přiměřenému občanskému povolání, ač již nálezem Boh. A 6802/27 bylo stejné rozhodnutí žal. úřadu ze 17. října 1925 v téže věci zrušeno, stížnost blíže nekonkretisuje (§ 18 zák. o ss). Míří-li však st-l na ustanovení § 7 odst. 2 zák. o ss a chce-li dovoditi, že žal. úřad byl vázán právním názorem, z něhož vycházel nss ve zrušujícím nálezu, přehlíží, že nové rozhodnutí žal. úřadu spočívá na jiném skutkovém základě vzhledem k výsledkům dodatečně provedeného šetření a že také právní základ jest jiný, ježto nová superarbitrace z 9. března 1928 stejně jako změněný návrh superarbitrační komise z 29. března 1928 byly provedeny již za účinnosti vl. nař. č. 199/26. Nemá tedy ani tato námitka v zákoně opory.
Konečně vytýká st-l nesprávnost nař. rozhodnutí v tom, že vychází z názoru, že i kdyby byl st-l před nastoupením činné služby vojenské býval kabaretním pěvcem a tanečníkem, že za jeho povolání ve smyslu vl. nař. 186/23 nutno považovati jeho státní službu, o níž nelze tvrditi, že by byla povoláním méněcenným než povolání kabaretního pěvce a tanečníka Nezákonnost dovozuje tím, že prý podle vl. nař. 186/23 (k § 16 odst. 2) jest povolání před nastoupením činné služby vojenské pokládati za přiměřené; jinak že jest přiměřeným občanským povoláním rozuměti povoláni přiměřené stavu vzdělání a schopnostem superarbitrovaného gážisty. Podle svědeckého zjištění byl prý st-l odborně vzdělán v operní a taneční škole, dokonale kvalifikován a skvěle honorován, takže není myslitelno, že by toto povolání bylo méněcennější než postavení smluvního výpomocného úředníka.
Vl. nař. č. 186/23 k § 16 odst. 2 zák. č. 76/22 stanoví, že u gážistů v záloze, kteří již vykonávají nějaké občanské povolání, jest toto povolání považovati za »přiměřené«. Je-li však povolání, které tito gážisté vykonávají, méněcenné proti povolání vykonávanému před nastoupením činné služby vojenské, jest toto posléze zmíněné pokládati za přiměřené. Jinak jest přiměřeným občanským povoláním rozuměti povolání přiměřené stavu, vzdělání a schopnostem superarbitrovaného gážisty.
Dovozuje-li tedy stížnost, že jest za přiměřené považovati povolání před nastoupením činné služby vojenské a nepřihlíží-li vůbec k povolání vykonávanému v době superarbitrace, jsou vývody její v rozporu se zněním cit. vl. nařízení. Podle tohoto vl. nařízení záleží na tom, které z obou povolání jest méněcenné, resp. jak to opakem vyslovil nález Boh. A 6802/27, směrodatným jest povolání cennější.
Dospěl-li žal. úřad podle výsledku provedených důkazů k úsudku, že státní služba vykonávaná st-lem v době superarbitrace z 8. září 1925 není povoláním méněcennějším, než eventuelní povolání kabaretního pěvce a tanečníka, a nečiní-li st-l postupu, kterým úřad k úsudku dospěl, žádné výtky podle § 6 zák. o ss, pak nelze uznati, že by odporovalo zákonu, považoval-li úřad onu státní službu za přiměřené občanské povolání.

Citace:

Č. 9530. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 419-423.