Č. 9457.

Zaměstnanci veřejní: »Způsobilostí« ve smyslu § 11 odst. 2 služ. pragm. (č. 15/1914 ř. z.) nelze rozuměti toliko způsobilost k vykonávání úřadu s hlediska odborných vědomostí a schopností, nýbrž také s hlediska vlastností povahových, zejména morálních.
(Nález ze dne 4. listopadu 1931 č. 14153.)
Věc: Ludevít Sch. ve St. proti ministerstvu vnitra o zrušení služebního poměru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výnosem min. pro Slov. z 23. ledna 1922 byl st-l připuštěn k notářské praksi na Slov. ve smyslu § 11 služ. pragmatiky č. 15/1914 ř. z. s upozorněním, že: 1. po jednoroční pragmatické službě jest povinen absolvovati notářský naukoběh a složití s úspěchem předepsanou administrativní zkoušku, 2. tento služební poměr nezakládá nároků na definitivní jmenování, ani na pensi neb odbytné, 3. o definitivním jeho jmenování se rozhodne až po odbyté praksi a složení notářské zkoušky. — Min. vnitra připustilo výnosem z 22. července 1923 dodatečně st-le jako čekatele do stavu obecních a okolních notářů na Slov. a to ode dne, kdy na základě provisorního připuštění ministrem pro Slov. skutečně službu nastoupil.
Nař. rozhodnutím zrušilo min. vnitra po slyšení kvalifikační komise na základě § 11 odst. 2 služ. pragmatiky služební poměr st-lův, ježto přesto, že byl v roce 1927 disciplinárně potrestán pro porušení úředních povinností, se nepolepšil, takže proti němu musilo býti znovu disciplinárně zakročeno a nemá tudíž způsobilosti k ustanovení úředníkem.
O stížnosti uvážil nss:
St-l vytýká, že žal. úřad nemohl vůbec použiti ustanovení § 11 služ. pragm., poněvadž předpis tento se týká praktikantů, kdežto st-l nebyl praktikantem, nýbrž elévem. — Této námitce nelze dáti za pravdu. Podle ustanovovacího dekretu min. pro Slov. z 23. ledna 1922, schváleného dodatečně výnosem min. vnitra z 22. července 1923, byl st-l připuštěn k notářské praksi při politické správě na Slov. jako čekatel a byl tudíž ustanoven podle terminologie čl. 2. služ. pragmatiky praktikantem. Na tomto služebním poměru nebylo později nic změněno, aspoň ze spisů správních nic podobného nevyplývá a také stížnost to jinak netvrdí. Pouhou pozdější změnou úředního titulu »praktikanta« (čekatele) na »notářský elév« nebyla nikterak změněna povaha tohoto služebního poměru, upravená čl. 2. a §em 11 služ. pragm. a mohl tudíž žal. úřad právem postupovati podle předpisu posléz uvedeného.
Podle § 11 odst. 2 může býti služební poměr praktikanta (od účinnosti čl. 5. zák. č. 541/19 čekatele) zrušen po slyšení příslušné kvalifikační komise, vyjde-li na jevo, že praktikant nemá způsobilosti k ustanovení (scilicet úředníkem).
Předpokladem pro rozvázání služebního poměru jest tedy skutečnost, že během přípravné služby vyjde na jevo, že čekatel nemá způsobilosti k ustanovení úředníkem. Zákon užívá tu všeobecného výrazu »způsobilost«, aniž ji omezuje na způsobilost k vykonávání úřadu s hlediska odborných vědomostí a schopností. Již z toho plyne, že výrazu tomuto jest rozuměti v širším smyslu, tedy že zahrnuje v sobě i všechny ony vlastnosti, které úředník musí zásadně vykazovati, má-li býti považován za osobu, která je schopna vykonávati trvale funkce úřadu státní správou jí svěřeného. Spadají proto pod pojem »způsobilosti« ve smyslu § 11 služ. pragm. i vlastnosti povahové a morální a může býti nedostatek těchto subj. vlastností důvodem pro rozvázání služebního poměru čekatelského ve smyslu citovaného předpisu služební pragmatiky.
Že tomu tak jest, a že zákonodárce chtěl zahrnouti pod pojem »způsobilosti« i vlastnosti povahové a návyky, plyne i z motivů, jež vedly k textování cit. § 11. Podle zprávy státně-zaměstnaneckého výboru poslanecké sněmovny z 2. května 1912 byla pro stanovení přípravné služby směrodatná úvaha, zameziti přístup do státní služby osobám, které nevyhovují požadavkům, které nutno na státního úředníka klásti. Má býti především dána čekatelům definitivního ustanovení úředníkem příležitost, aby poznali službu ve všech směrech a odvětvích a nabyli nutné sběhlosti ve vyřizování, jakož i seznámili se s úředními povinnostmi. Vedle toho má však přípravná služba neméně důležitý účel, poskytnouti státní správě možnost, aby poznala čekatele a se přesvědčila, zda vykazuje kromě vědecké průpravy a praktického školení vlastnosti pro službu potřebné.
Z uvedeného plyne, že okolnost, že st-l složil notářskou zkoušku s dobrým prospěchem a byl za léta 1922—1926 velmi dobře kvalifikován, z čehož stížnost dovozuje jeho způsobilost k ustanovení úředníkem, nevylučuje použití § 11 odst. 3, poněvadž, jak již řečeno, nezáleží pouze na odborné kvalifikaci, nýbrž může i nedostatek potřebných povahových a zejména morálních vlastností založiti nezpůsobilost ve smyslu cit. předpisu. Jak patrno ze znění nař. rozhodnutí, pokládá žal. úřad st-le za nezpůsobilého k ustanovení úředníkem v podstatě proto, že ačkoliv byl pro porušení úředních povinností disciplinárně potrestán, se nepolepšil a muselo proti němu býti znovu disciplinárně zakročeno. Podle toho neopřel žal. úřad svůj úsudek o služební nezpůsobilosti st-lově o výsledky projednaného již řízení disc. a nemusel proto nss zkoumati, zda disc. výrok, o němž nař. rozhodnutí mluví, byl vydán příslušným orgánem a byl-li proto schopen právní moci. Žal. úřad vidí nezpůsobilost v tom, že st-l se nepolepšil a má tudíž za to, že jeho služební činnost neodpovídá požadavkům, jaké kladou platné předpisy na čekatele úřednického místa. Leč z obsahu nař. rozhodnutí není patrno, o jaké skutkové zjištění se žal. úřad při tom opírá a na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že st-l služebně nevyhovuje. Spatřuje-li podklad ve skutečnosti, že muselo býti se st-lem znovu zavedeno disc. řízení, je podklad ten nedostatečný, neboť pouhým zavedením disc. řízení není ještě prokázáno, že by st-li scházely vlastnosti, jichž je nutno, aby mohl býti považován za způsobilého a schopného čekatele pro místo úřednické. Dovolává-li se žal. úřad v odvodním spise toho, že úsudek o nezpůsobilosti st-le k zastávání místa úřednického je podepřen spisy, nemohl nss k vývodům těm hleděti, neboť přezkoumává toliko nař. rozhodnutí, v němž však obsah spisů není uveden.
Není tudíž úsudek nař. rozhodnutí o nezpůsobilosti st-le zastávati místo úředníka dostatečně podložen a bylo je proto zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 9457. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 235-237.