Č. 9379.

Samospráva obecní. — Stavební právo. — Řízení správní: 1. Obec je legitimována stěžovati si na ochranu svého práva na kompetenci v oboru samostatné působnosti do výroku nadřízeného úřadu, jímž překročil hranice své instanční příslušnosti. — 2. O postavení obce jako strany v řízení stavebním.
(Nález ze dne 16. září 1931 č. 13501.)
Prejudikatura: Boh. A 2861/23, 3506/24, 7049/28, 8119/29, 8588/30.
Věc: Městská obec M. (adv. Dr. Karel Peters z Mar. Lázní) proti zemskému úřadu v Praze o rekursní legitimaci.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Městské zastupitelstvo v M. učinilo ve schůzi dne 11. září 1928 usnesení tohoto obsahu: Aby zakryta byla nepěkná štítní zeď hotelu N., určilo obecní zastupitelstvo výšku domů jižně od tohoto hotelu na 24 m, počítaje od nejvyššího bodu staveniště, takže mezi jednotlivými domy — ježto terén má tu spád a domy probíhají stupňovitě — vznikly úrovňové rozdíly o 3,2 m. Aby se tomu přizpůsobil i vzhled ulice Š., určuje obecní zastupitelstvo výšku domů v této ulici na 24 m + 3,2 m, tedy celkem na 27,2 m.
K odvolání Františka O. a spol. zrušila osk v M. výměrem z 22. října 1928 toto usnesení městského zastupitelstva i konsens udělený stavebním úřadem pro přestavbu hotelu N., poněvadž konsens ten udělen byl dříve, než uděleno bylo živn. schválení provozovny, a ke stav. komisi nebyli přizváni všichni interesenti, a poněvadž podle polohového plánu je předepsáno zastavování vilové, a není tudíž z důvodů estetických přípustno na nejkrásnějším místě lázeňského parku stavětí 5 až 6patrové mrakodrapy.
Proti tomuto rozhodnutí podala městská obec M. rekurs, v němž namítala, že rekurenti František O. a spol., k jejichž zakročení rozhodnutí druhé stolice bylo vydáno, nebyli k rekursu legitimováni, dále, že osk překročila rekursní petit, a že osk zrušila, pokud se týče změnila jak udělený a právní moci nabyvší stavební konsens, tak i usnesení obecního zastupitelstva, upravující generelně výšku domů z úřední moci, přes to, že k takovémuto zásahu není oprávněna. Zemský úřad v Praze zamítl rekurs obce nař. rozhodnutím pro bezdůvodnost, poněvadž řešením otázky přípustné výše domů na příslušných staveništích »nejsou a nemohou býti dotčeny s hlediska zásad stav. řádu odpovídající majetkové zájmy obce jako takové«.
O stížnosti obce do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad odepřel obci M. rekursní legitimaci z toho důvodu, poněvadž úpravou přípustné výšky domů, obsaženou v usnesení osk, obec jako taková nemůže ve svých právech býti dotčena. Tím pokládá patrně žal. úřad za vyřízený i rekurs obce M. proti výroku osk, jímž byl zrušen zmíněný konsens stavební. Vycházel tedy žal. úřad z právního názoru, že obec v záležitostech stavebních má rekursní legitimaci jedině k ochraně svých majetkových zájmů. Tento právní názor je však mylný. Přehlíží totiž, že provádění stav. řádu spadá podle § 28 bodu 9 obec. zřízení do samostatné působnosti obce, a že výkon samostatné působnosti je podle panujícího právního mínění (srov. Hoetzel: Strany v rak. řízení správním str. 156 a násl., zejm. 161, pak Budw. A 3682, 6321, 6526 a j., Boh. A 2861/23, 3506/21, 8119/29, 8588/30 a j.), zastávaného také judikaturou tohoto soudu, nejen povinností, ale také právem obce. Je-li tomu tak, pak nemůže býti obci bráněno, aby si právo to hájila, a aby za tím účelem chopila se i opravných prostředků proti nezákonným zásahům vyšších úřadů do tohoto svého práva, třeba právo to nemělo hodnoty majetkové.
Nepadá také na váhu, že obci ve stav. řízení přísluší postavení strany procesní jen v omezené míře (srov. Boh. A 7049/28), neboť zásah vyššího úřadu do práva obce na samosprávu neproměňuje se náhodnou okolností, že došlo k němu při úředním výkonu ve věci stavební, v otázku práva stavebního, nýbrž sluší jej posuzovati podle stejných hledisek, ať udál se na půdě kteréhokoli odvětví správy obecní.
Při zkoumání otázky, je-li zde nezákonný zásah do uvedeného práva obce, třeba přesně od sebe lišiti dvě skupiny případů, a to jednak ony případy, ve kterých vyšší úřad jako rekursní instance přezkoumává v této své vlastnosti a v mezích své instanční příslušnosti rozhodnutí neb opatření obce a tyto její správní akty buď mění nebo ruší, jednak případy, kde vyšší úřad zasahuje do úředních aktů samostatné působnosti obce, aniž tak činí jako stolice rekursní v mezích své instanční příslušnosti. Rozhoduje-li vyšší úřad o věci v mezích své instanční pravomoci, nemůže v tom obec nikdy spatřovati porušení svého práva na samosprávu, a nemohla by tedy obec jako nositelka určité kompetence ve věcech stavebních vytýkati takovému rozhodnutí materielní nezákonnost nebo jakoukoli formální vadnost. Avšak mimo rámec instančního opravného řízení, anebo — což je v podstatě totéž — nejsou-li dány procesní předpoklady instančního přezkoumáni správního aktu obcí vydaného, jeví se zásah vyššího úřadu do kompetence obce, která jí jako její právo přísluší, nepřípustným zkrácením práva na samosprávu obci zákonem zaručeného, a obec může se proti němu brániti. Její situace právní neliší se tu podstatně od její situace v případě, kdy dozorčí úřad překročí zákonné hranice své moci dozorčí.
V daném případě vytýkala obec ve svém rekursu a vytýká i ve stížnosti soudní, že osk neprávem zasáhla do dvou jejích stav. aktů, aniž byla k tomu svou pravomocí instanční povolána, ježto rekurs, jímž rozhodnutí její bylo vyvoláno, nepocházel od osob k rekursu legitimovaných. Tím vytýkala obec nepřípustný zásah do své stav. kompetence, která náleží k jejím právům na samosprávu, takže jí podle toho, co svrchu pověděno, nelze rekursní legitimaci odpírati.
Žal. úřad však, vycházeje z mylného právního názoru, že obec může ve věcech stav. vystoupiti jako rekurentka jen k ochraně svých zájmů majetkových, upřel neprávem stěžující si obci rekursní legitimaci, aniž se zabýval otázkou v rekursu obce relevovanou, zdali osk ve věci, o kterou běží, byla k instančnímu rozhodování povolána.

Citace:

Č. 9379. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 51-53.