Č. 9458.

Vzorky. — Řízení správní: 1. Zásah do ochrany podle § 12 vzorkového zákona č. 237/1858 ř. z. neleží v možnosti vyvolání subjektivního omylu průměrného konsumenta o původu průmyslového výrobku, nýbrž v neoprávněné výrobě průmyslového výrobku ve tvaru chráněném,pokud se týče v uvedení takového výrobku do obchodu. — 2. Neoprávněným přenesením chráněného vzorku ve smyslu § 12 cit. zák. jest rozuměti výrobu průmyslového výrobku tvaru objektivně stejného, t. j. naprosto identického s tvarem předlohy zápisem chráněné, provedenou osobou jinou než chranitelem. — 3. Napodobením chráněného vzorku podle § 12 cit. zák. sluší rozuměti výrobek, který svým tvarem sice není naprosto identický s tvarem chráněné předlohy, vykazuje však úchylky toliko takového druhu, že se tím tvar chráněné předlohy ve svém celkovém vzezření nemění. — 4. Nález znalecký podle § 22 cit. zák. může poskytnouti úřadu jen skutkový základ pro jeho výrok. Která skutková podstata jest podle zákona rozhodná, jak ji sluší právně hodnotiti, to posouditi jest zůstaveno výhradně kognici úřední. — 5. Úkolem znalců podle § 22 cit. zák. není podati posudek o tom, zda tvar pozastaveného výrobku jest objektivně stejný nebo napodobený tvaru chráněného vzorku, nýbrž pouhé určení známek charakterisujících s hlediska zákona objektivní tvar jednoho každého ze střetnuvších se výrobků. — 6. Opatřiti si nález znalecký podle § 22 cit. zák. jest povinen úřad, kdykoliv se jedná o zjištění porušení práva ke vzorku, nejen tehdy, střetnou-li se dva vzorky registrované, nýbrž i tehdy, střetne-li se se vzorkem chráněným ve smyslu § 12 cit. zák. výrobek udánlivě zhotovený neoprávněným přenesením neb napodobením anebo výrobek, pokud se týče vzorek uvedený v § 10 cit. zák. sub lit. a)—d). — 7. Předpis § 22 cit. zák., nařizující obligatorní opatření nálezu znaleckého, kdykoliv se jedná o zjištění zásahu do vzorkového práva, není dotčen předpisy o provádění důkazu znalci, uvedenými v § 61 nař. č. 8/28 Sb. o řízení správním.
(Nález ze dne 5. listopadu 1931 č. 15884.)
Prejudikatura: ad 4. Boh. A 6523/27.
Věc: František G. v T. (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně (za zúč. firmu R. G. a Co. v M. adv. Dr. Bedř. Bendiener z Prahy) o vzorkovou ochranu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 2. dubna 1928 založil st-l u obch. komory v Praze dva vzorky hedvábných sítěk na mikada, které byly pod č. 18869 a 18870 registrovány. Podáním z 2. dubna 1929 oznámil st-l okresnímu úřadu v M., že firma R. G. a Co v M. zasáhla do jeho vzorkového práva tím, že vyrábí a do oběhu uvádí vlasové síťky z umělého hedvábí v téže formě, jakou vykazuje st-lův chráněný vzorek č. 18870. Při tom uvedl, že charakteristickým znakem této síťky je obruba, sestávající z mnoha k sobě seřazených rozet, které tvoří čtyřhran při části u uší. Petit zněl, aby firmě R. G. a Co bylo zakázáno další používání vzorku, obchodování se zbožím podle něho vyrobeným, aby jí byla uložena — ježto zásah do vzorkového práva se stal vědomě — pokuta, a aby ještě před rozhodnutím o této stížnosti bylo zabaveno neb uschováno zboží, jež jmenovaná firma s porušením vzorkového práva vyrobila. V podání z 29. června 1929 uvedl st-l, že firma R. G. a Co napodobí nejen vzorek č. 18870, nýbrž i vzorek č. 18869, jenž má tutéž charakteristickou obrubu a liší se od prvého vzorku jedině tím, že vlastní síťka je široce očkována. Majitel firmy R. G. a Co doznal, že dává vyráběli zboží podle vzorku č. 18869, tvrdil však, že se tím nedopustil zásahu do vzorkového práva st-lova proto, že zboží podle tohoto vzorku zhotovené bylo již před registrací, t. j. před 2. dubnem 1928, dáno do obchodu, pročež registrace vzorku je neplatná. St-l připustil v podání ze 3. srpna 1929, že před registrací obou vzorků prodávala firma P. a Co v Londýně vlasové síťky, st-lem vyrobené, které se však liší od vzorků, u obch. komory v Praze založených tím, že ve čtyrhranu obruby u uší je 25 a ne 16 rozet. Firma R. G. a Co popírala ve své odpovědi, že by tento rozdíl byl s hlediska vzorkového práva rozhodným, poukazujíc na to, že st-l sám v podání z 2. dubna 1929 za charakteristický znak vzorku označil jeho obrubu z rozet se čtyrhranem v části při uších. Při tom navrhla, aby oba vzorky byly prohlášeny za neplatné. Okresní úřad v Mikulově rozhodnutím ze 7. září 1929 po vyslechnutí znalce vyslovil, že neshledává důvodu k zakročení proti firmě R. G. a Co, poněvadž registrace vzorků č. 18869 a 18870 je neplatnou, ježto vzorek stejného druhu byl již před registrací vyráběn a do obchodu uveden. Okolnost, že měl vzorek před registrací prodávaný 25 růžic a nikoli 16 — jako vzorek registrovaný — pokládá okresní úřad za tak nepatrnou úchylku, že oba vzorky činí celkový dojem totožnosti, takže je možnost omylu. St-l byl zároveň uznán povinným k náhradě nákladů sporu.
Nař. rozhodnutím zamítl zemský úřad v Brně odvolání st-lovo z týchž důvodů a reagoval na námitky odvolání těmito vývody: »Námitky odvolání lze zhruba rozděliti ve dvě části: V první své části brojí odvolání proti výměru okresního úřadu pro jeho formální vady, jakož i proti způsobilosti znalce a proti nutnosti jeho přibrání. K tomu podotýká zemský úřad, že namítané formální vady jsou rázu podřadného a neměly na konečný výsledek řízení a na rozhodnutí vlivu. Znalec byl navržen příslušnou obch. komorou a nebyl-li st-l srozuměn s jeho ustanovením, o kterém byl uvědoměn, měl podati odpor proti tomu ještě před řízením, ustanoveným za účelem podání znaleckého posudku. St-l však tak neučinil, dostavil se k tomuto řízení a teprve když znalecký posudek vyzněl pro něj nepříznivě, podává námitky proti znalcově způsobilosti. Tento byl navržen korporací odbornou v první řadě povolanou hájiti zájmy průmyslu a živností a neměl správní úřad proto důvodů, pochybovati o jeho způsobilosti. Pokud se týká námitky ohledně nutnosti přibrání tohoto znalce, jest zemský úřad toho názoru, že úřad 1. stolice sám prostým porovnáním vzorků mohl dospěti k názoru o jejich identitě a byl-li přes to znalec přibrán, učinil okresní úřad v zájmu st-le více, než byl v zájmu objektivního rozhodnutí vlastně povinen učiniti. Námitky stran formálních nedostatků při vynášení znaleckého posudku jsou vesměs rázu podružného a nemohly míti vliv na výrok znalcův, jenž vyzněl v tom smyslu, že chráněné vzorky vlasových sítek byly uznány za stejné se vzorkem, který byl předmětem obchodu již před registrací zmíněných vzorků.«
»Druhá, obsáhlejší část odvolání, v níž snaží se st-l vyvrátiti znalecký posudek, uvádí, že počet růžic ve vlasových síťkách (u jednoho druhu sítěk 16, u druhého 25) a způsob jejich seskupení, jest na tolik závažný, že specialisuje jeden každý z obou vzorků, takže je nelze naprosto prohlásiti za stejné. Při tomto druhu zboží záleží prý tolik na vkusu kupujícího obecenstva, takže prý každá maličkost jako jest změna rozměrů čtverhranu tvořeného vetkávanými růžicemi aneb jejich seskupení charakterisuje tyto síťky do té míry, že nelze mluviti o vzorcích stejných. Zemský úřad neshledává však důvodů podrobiti uváděné okolnosti novému přezkoumání, byl-li již jednou řádně ustanovenými znalcem pronesen odborný nález. Uznal-li jednou takto ustanovený znalec oba druhy vzorku za stejné, lze tím spíše usuzovati, že rovněž neodborné obecenstvo by tyto vzorky za stejné považovalo a nečinilo mezí nimi rozdílu, který jest snad pouze patrný při bedlivějším prohlédnutí a tak nepatrný, že nehraje žádnou roli v právu vzorkovém, kde jest rozhodná zevnější forma každému na první pohled patrná. Forma tato byla jednou znalcem prohlášena za totožnou a bylo proto právem rozhodnuto, že firma R. G. a spol. v M. nedopustila se zásahu do st-lova práva vzorkového, ježto zboží podle chráněných vzorků zhotovené bylo předmětem obchodu již před jich registrací. Při tom nedotýká se ovšem zemský úřad otázky účinnosti registrace vzorků, k čemuž není ani příslušný; ohledně této otázky, jest příslušný živn. úřad stanoviště stěžující si firmy.«
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí vychází z nesprávného pojetí vzorkového zákona, když se zabývá otázkou podobnosti vzorků, resp. výrobků podle nich zhotovených a přihlíží k účinkům, které z toho mohou v konsumujícím obecenstvu vzejíti. Konstatovati jest, že první stolice skutečně mluví o »způsobilosti mýlit (scil. konsum) a že i žal. úřad v důvodech svého rozhodnutí praví, že lze »usuzovati, že rovněž neodborné obecenstvo by tyto vzorky za stejné považovalo a nečinilo mezi nimi rozdílu.«
Vzhledem k tomu pokládal nss za potřebné, aby především vyložil, v čem spočívá podstata a účel vzorkové ochrany podle zák. ze 7. prosince 1858 ř. z. č. 237.
Podle § 1 tohoto zákona jest rozuměti vzorkem neb modelem každou předlohu, vztahující se k tvaru průmyslového výrobku a způsobilou k tomu, aby na takové výrobky byla přenesena. Podle § 2 jest ten, kdo vzorek buď sám původně zhotoví, nebo dá jiným původně na svůj účet zhotoviti jedině oprávněn k jeho užití pro průmyslové výrobky po dobu a za dalších podmínek zákonem stanovených.
Podle § 12 jest porušením práva ke vzorku neoprávněné jeho přenesení nebo napodobení anebo prodej zboží podle toho zhotoveného. Podle § 10 lit. a) jest zápis vzorků neplatný a neúčinný — mimo jiné — tehdy, dokáže-li se, že průmyslové výrobky, zhotovené podle založeného vzorku, byly před založením v tuzemsku neb v cizině v obchodě. Podle těchto předpisů záleží ochrana vzorková po stránce positivní ve výhradném právu chranitele zhotovovati průmyslové výrobky ve tvaru odpovídajícím; chráněné předloze, po stránce negativní v právu vyloučit každého jiného podnikatele z vyrábění průmyslových výrobků tvaru zápisem (uložením) chráněného a obchodníka, byť i nebyl výrobcem, z uvádění takovýchto výrobků do prodeje. Účelem zákona je tedy ochrana chranitele proti tomu, aby nebyl poškozován tím, že průmyslové výrobky tvaru zápisem chráněného jsou vyráběny jiným podnikatelem nebo přiváděny do obchodu i osobou třetí od výrobce odlišnou. Zásah do této ochrany neleží tudíž — jako při ochraně známkové podle § 3 známkové novely z roku 1895 — v možnosti vyvolání subjektivního omylu průměrného konsumenta o původu výrobků, nýbrž v neoprávněné výrobě, pokud se týče v uvedení do obchodu průmyslového výrobku tvaru zápisem chráněného. Z toho plyne, že ve sporu o zásah do vzorkového práva nesejde na tom, zda by zneužití chráněného vzorku způsobilo nějaký omyl v konsumenstvu, nýbrž jen na objektivní skutečnosti, že vzorek byl bezprávně přenesen nebo napodoben nebo že se zboží podle toho zhotovené prodává. Proto momenty prve zmíněné a v rozhodnutí prvé i druhé stolice uvedené nemohou bytí směrodatný pro vyřešení sporu o zásah.
Leč nss nemohl shledati, že by nař. rozhodnutí jim bylo přikládalo rozhodující význam. Obsahujeť již rozhodnutí prvé stolice výrok, že »oba vzorky činí celkový dojem totožnosti«, druhá stolice pak praví, že »forma byla znalcem prohlášena za totožnou a bylo proto právem rozhodnuto, že firma R. G. a Co se nedopustila zásahu do st-lova práva vzorkového.« Podle toho vlastním důvodem rozhodnutí byl přece jen úsudek úřadu resp. znalce o totožnosti registrovaných známek a výrobků firmy R. G. a Co a odkaz na názor, který by mohlo míti konsumující obecenstvo, měl význam jen podpůrný, ovšem že nemístný.
Další otázkou jest, co jest rozuměti zásahem do vzorkového práva, a kterak jest za účelem jeho zjištění postupovati. Stanoví-li zákon v § 12, že porušením práva ke vzorku jest jeho »neoprávněné přenesení, sluší mu se zřetelem na § 1 zřejmě rozuměti tak, že tímto »přenesením« míní prostou aplikaci vzorku na výrobek, tedy zhotovování průmyslového výrobku, tvaru objektivně stejného, t. j. naprosto identického s tvarem předlohy zápisem chráněné, provedenou osobou jinou nežli chranitelem. Užívá-li však zákon na témže místě vedle slova »neoprávněné přenesení i slov »nebo napodobení (sc. neoprávněné), nutno míti za to, že tímto neoprávněným »napodobením« nemíní totéž jako slovy neoprávněné »přenesení«. Kdežto — jak řečeno — výklad slova neoprávněné »přenesení jest z § 1 zákona zřejmý, není tomu tak, pokud jde o slovo neoprávněné »napodobení«. Sluší proto toto slovo vyložiti podle obecného vykládacího pravidla obsaženého v § 6 o. z. o. S tohoto hlediska sluší napodobením tvaru průmyslového výrobku ve smyslu § 12 vzork. zák. rozuměti výrobek, který svým tvarem není naprosto identický s tvarem chráněné předlohy, nýbrž výrobek, jehož tvar vykazuje sice nějaké úchylky, avšak toliko takového druhu, že se tím tvar chráněné předlohy ve svém celkovém vzezření nemění. Za takovéto nepodstatné úchylky označuje zákon v § 13 výslovně pouhou změnu rozměrů a barvy vzorku. Z toho se však nedá vyvoditi závěr, že by jiné úchylky než tyto dvě nebyly způsobilé ke charakterisaci »napodobení«. Neboť i když výrobek ponechá nezměněny rozměry a barvu vzorku, může býti podle znění zákona pokládán přece buď za »přenesený«, t. j. je-li úplně identický, nebo »napodobený«, což jest právě jen tehdy možno, vykazuje-li přece nějaké jiné — pro tvar bezvýznamné — úchylky. Jak daleko mohou tyto úchylky sahati, jest otázkou posouzení konkrétního případu, a proto stanoví také zákon v § 22, že kdykoliv se jedná o zjištění zásahu do vzorkového práva, mají býti střetnuvší se vzorky srovnány a že si má úřad k tomu cíli opatřiti nález nepředpojatých znalců. Tímto srovnáním má býti právě zjištěno, zdali jde či nejde v tom kterém konkrétním případu o pouhé »přenesení« zápisem chráněného tvaru průmyslového výrobku, t. j. o výrobek tvarem zcela identický se zapsaným vzorkem, nebo o »napodobení«, t. j. o výrobek, vykazující sice úchylky od chráněného vzorku, leč jen takové, že tím tvar chráněné předlohy nebyl změněn.
Podkladem pro toto zjištění má býti podle cit. § 22 právě objektivní nález odborný. Tento nález může, jak stížnost právem tvrdí a jak nss také již v nál Boh. A 6523/27 vyslovil, podle povahy věci poskytnouti úřadu jen skutkový základ pro jeho výrok. Která skutková podstata jest podle zákona rozhodná a jak ji sluší právně hodnotiti, to posouditi jest zůstaveno výhradně kognici úřední. Jest proto také věcí úřadu, aby náležitým formulováním otázek znalcům předkládaných opatřil si od nich vyjádření právě o těch momentech, které jsou podle zákona rozhodné a toliko takto získaný odborně technický obsah znaleckého vyjádření může býti pro úřad závazným. Otázku objektivní stejnosti, resp. objektivního napodobení pozastaveného výrobku s tvarem chráněného vzorku řeší tudíž úřad sám, musí si však jako podklad pro toto řešení opatřiti nález znalecký. Úkolem znalců jest tudíž nikoli podati posudek o tom, zda tvar pozastaveného výrobku jest objektivně stejný nebo napodobený tvaru chráněného vzorku, nýbrž pouhé určení známek charakteristicích s hlediska zákona objektivně tvar jednoho každého ze střetnuvších se výrobků. Na podkladě těchto charakteristických známek, znalcem určených, rozhodne pak úřad otázku stejnosti nebo napodobení tvaru výrobku střetnuvšího se se vzorkem chráněným a podle toho pak vysloví, zdali jest porušení práva vzorkového v tom kterém případě zjištěno či ne.
Přezkoumávaje pak výrok úřadu v té příčině učiněný zkoumá nss po právní stránce, zdali úřad, posuzuje vytýkanou stejnost nebo napodobeni, vzal za základ tato měřítka zákonu odpovídající. Vlastní úsudek úřadu o stejnosti či napodobení může nss přezkoumávati jen s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss, t. j. uvažovati o tom, nebyly-li porušeny úřadem zásady pro řízení správní závazné, měl-li úřad pro svůj úsudek dostatečný podklad, pokud se týče neodporuje-li postup, jímž za daných skutečností došel k svému výsledku, požadavku správného logického myšlení.
V daném případě byla předmětem vzorkového sporu otázka, zda firma R. G. a Co zasáhla do vzorkového práva st-lova tím, že vyráběla a do obchodu uváděla vlasové síťky s touž charakteristickou obrubou, jaká je při vzorcích registrovaných pod č. 18869 a 18870. Jmenovaná firma popřela zásah, poukazujíc na to, že registrace je neúčinná, ježto stejné výrobky byly dány do obchodu již před registrací (§ 10 lit. a). St-l naproti tomu tvrdil, že tyto výrobky před registrací do obchodu dané, nejsou totožné s oběma vzorky č. 18869 a 18870, poněvadž čtyrhran při uších se skládal z 25 rozet, kdežto ve vzorcích jich jest 16. Šlo tedy o jedinou otázku, t. j. zdali s hlediska vzorkového práva jest charakteristickým znakem vzorků č. 18869 a 18870 počet 16 rozet tvořící čtyřhran při části u uší, či nikoli. Zodpovědění této skutkové otázky záporně musí míti nevyhnutelně za následek závěr, že síťka, charakterisovaná rovněž obrubou z řady rozet seřazených u částí u uší ve čtyřhran, jest i při počtu 25 rozet výrobkem podle vzorků č. 18869 a 18870, a je-li nepochybno, že takto uzpůsobený výrobek byl uveden do obchodu již před registrací právě dotčených vzorků, je nevyhnutelný i důsledek právní, že zápis těchto vzorků jest vůči protistraně neúčinný (§ 10 lit. a), pročež by nebylo lze uznati, že zúčastněná strana zasáhla protiprávně do práv st-lky, opírajících se o tyto zápisy. Kladné zodpovědění shora uvedené otázky, musilo proti tomu vésti k právním důsledkům opačným. Maje řešiti tuto otázku, postupoval úřad 1. stolice podle ustanovení § 22 o ochraně vzorků a opatřil si proto také nález znalce. Žal. úřad ve svém rozhodnutí projevil názor, že přibrání znalce nebylo třeba, a že tím učinila první stolice v zájmu st-le více, než byla povinna.
Nss shledal, že postup první stolice byl správný. St-l učinil jí oznámení o zásahu do svého vzorkového práva s nároky podle §§ 12, 14 a 24 zák. Rozhodnouti o tom náleželo podle § 19 okresnímu úřadu, a rozhodnutí záleželo na tom, zda se zjistí, že zásah se skutečně stal. Podle § 22, kdykoli se k zjištění zásahu jedná o srovnání dvou vzorků, je úřad povinen, opatřiti si nález nepodjatých znalců. Tento předpis jest povahy obligatorní a nebyl dotčen ani ustanovením § 61 odst. 1 vl. nař. č. 8/1928 o správním řízení, ježto zák. č. 237/1858 ř. z. sám v § 22 svým příkazem o přibrání znalce prohlašuje, že jde o případ, kde je »třeba, aby nějaké skutečnosti nebo stavy byly poznány podle zvláštních odborných znalostí nebo zkušeností.. .«. Slova »srovnáním dvou vzorků« nelze vykládati v ten smysl, že by řízení v § 22 předepsané se mělo provésti jen tenkrát, je-li třeba srovnání dvou vzorků založených a registrovaných, nýbrž jest jim rozuměti tak, že vztahují se i na srovnání registrovaného vzorku s výrobkem, o němž se tvrdí, že je bezprávným přenesením nebo napodobením tohoto vzorku. To se podává ze samé podstaty vzorkového sporu, v němž jde právě o zjištění, zda při výrobě zboží bylo zneužito vzorku.
Jestliže tedy žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že nálezu znaleckého nebylo třeba, pojal zákon — se zřetelem k vývodům právě podaným — mylně.
Leč nss nemohl přes tento mylný právní názor přikročiti k zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, ježto žal. úřad z něho nevyvodil dalších důsledků, ba naopak vyslovil, že nepodrobí námitky odvolání, jimiž st-l dokazoval, že pro posouzení sporu je rozhodným, jaký počet rozet je ve čtyrhranu obruby, novému přezkoumání, »byl-li již jednou ustanoveným znalcem pronesen odborný nález« a dále, že »forma byla jednou znalcem prohlášena za totožnou a bylo proto právem rozhodnuto, že firma R. G. a Co se nedopustila zásahu do st-lova vzorkového práva, z čehož je viděti, že žal. úřad právě znalcův posudek pokládal za rozhodný a dokonce i pro sebe závazný.
Znalecký posudek, o nějž se tu žal. úřad opírá, zněl v ten smysl, že oba registrované vzorky i vzorek třetí znalci předložený (t. j. onen, který byl dán do obchodu před registrací) jsou stejné.
Nss vyložil již s počátku, co jest při řešení sporu o zásah do vzorkového práva úkolem znalce a co úkolem rozhodujícího úřadu. Již v tom, že žal. úřad prostě kompromitoval na výrok znalcův, aniž sám na jeho podkladě si utvořil úsudek o tom, zda registrované vzorky jsou či nejsou napodobením staršího výrobku, je nezákonnost.
Důsledek této nezákonnosti jeví se v tom, že žal. úřad odbyl námitky odvolání uplatňující, že nebylo v řízení dbáno předpisů § 22 zák. o účasti a právu stran při podávání znaleckého nálezu, že znalec zejména vůbec odepřel odpověď na otázku, zda síťku s 25 rozetami pokládá za totožnou se síťkou s 16 rozetami, prostě rčením, že jsou podřadného rázu a že nemohly míti vlivu na znalecký výrok. Tím přivoděna byla podstatná vada řízení, jejíž základem je ovšem — jak řečeno — mylný právní názor. Vždyť šlo právě o to, aby znalec podal posudek, zda zmíněný rozdíl je pro charakterisaci tvaru významným čili nic a teprve takovýto posudek, na jehož podání měl úřad kladením vhodných otázek sám naléhati, a jejž také strany dotazováním znalce právem chtěly vyvolati, mohl být i způsobilým podkladem pro rozhodnutí.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Bezdůvodnou jest však námitka, jíž stížnost vytýká nař. rozhodnutí formelní vadnost, spočívající v povrchnosti zřejmé domněle z toho, že rozhodnutí mluví ve své věcné části toliko o srovnání vzorku, chráněného pro st-le v čísle jednotném, ač je ze skutkového základu daného sporu zřejmo, že týž svou žádost na ochranu opíral o vzorky dva, kdyžtě není pochyby o tom, že nárok st-lův se opíral toliko o chráněný tvar obruby sítěk, tvořících předmět vzorků č. 18869 a 18870, kteréžto obruby, jak řečeno shora, jsou u obou vzorků stejné.
Rovněž není stížnost odůvodněna pokud tvrdí, že nař. rozhodnutí nevyřešilo plně sporný případ, ježto žal. úřad nerozhodl o tom, zdali vzorky č. 18869 a 18870 jsou podle § 10 vzor. zák. neplatné. První stolice svůj výrok, že neshledává důvodu k zakročení proti firmě R. G. a Co odůvodnila tím, že registrace obou vzorků je neplatná. St-l ve svém odvolání vznesl výslovně též petit, aby výrok o neplatnosti vzorků byl zrušen. Tomuto petitu byl by mohl žal. úřad vyhověti jen tehdy, kdyby byl vyhověl odvolání ve věci, jež byla předmětem sporu, t. j. ve sporu o zásah, poněvadž řešení této otázky záviselo právě na účinnosti registrace. Takovýto výrok byl by mohl dojiti výrazu ovšem zase jen v odůvodnění opačného rozhodnutí žal. úřadu, neboť první instance nevydala rozhodnutí, jímž by byla st-lovy vzorky prohlásila za absolutně neplatné, t. j. za bezúčinné vůči komukoli, nýbrž omezila se jen na to, že odmítla žádané zakročení proti firmě R. G. a Co, při čemž jako důvod pro to uvedla neplatnost registrace. Prohlásil-li žal. úřad, že se nedotýká účinnosti registrace obou vzorků, což znamená, že o případné účinnosti registrace vůči jiným osobám než, jmenované firmě by bylo rozhodováno samostatně, bez ohledu na tento spor, nemohl tím porušiti nějaké subj. právo st-le.

Citace:

Č. 9458. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 237-244.