Č. 9563.

Domovské právo. — Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: Definitivním zaměstnancem okresu, ani příslušníkem obce sídla ústavu podle § 10 dom. zák. z r. 1896 se nestane zatímně ustanovený primář okresní nemocnice pouhým uplynutím jednoho roku od ustanovení primářem.
(Nález ze dne 18. prosince 1931 č. 18314.) Prejudikatura: Boh. A 8705/30.
Věc: MUDr. Karel S. ve F. (adv. dr. Rich. Sgalitzer z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 24. března 1928 obrátil se st-1 na zsp-ou v Praze se žádostí, aby bylo uznáno, že jest čsl. státním občanem na základě ustanovení čl. 3 Brněnské smlouvy. Žádost byla odůvodněna v podstatě takto: Okr. zastupitelstvo ve F. jako vrchní správa okr. nemocnice vypsalo v roce 1910 veřejný konkurs na obsazení místa primáře v této nemocnici; na základě tohoto konkursu byl st-1 usnesením okr. zastupitelstva ze 16. září 1910 zvolen primářen uvedené nemocnice a nastoupil toto místo 1. června 1911 se stálým sídlem ve F. V protokole o zasedání okr. zastupitelstva není zmínky o tom, že ustanovení je jen provisorní, a bylo proto ustanovení to hned od původu definitivní. V době, kdy st-1 byl takto ustanoven primářem, neměla okr. nemocnice ve F. ještě práva veřejnosti, a platil v té době zemský zákon ze 3. října 1907 č. 63 z. z. čes., podle jehož § 8 nesmí provisorní ustanovení úředníka trvati déle než rok. Z tohoto ustanovení jde, že nebyla-li v této roční lhůtě úředníku ustanovenému provisorně dána výpověď, změní se ustanovení provisorní automaticky v ustanovení definitivní. I kdyby tedy byl st-1 původně ustanoven primářem okr. nemocnice ve F. provisorně, změnilo se toto ustanovení uplynutím roku v ustanovení definitivní. Podle ustanovení § 10 novely č. 222 ř. z. z r. 1896 nabývají definitivně ustanovení úředníci okr. zastupitelstev a veř. fondů nastoupením svého úřadu práva domovského v obci, ve které jim bylo vykázáno jejich stálé úřední sídlo, a nabyl proto st-1 tím, že byl ustanoven primářem okr. nemocnice ve F. domovského práva v této obci. Poněvadž pak v čl. 3. smlouvy mezi republikou Čsl. a Rakouskou (Brněnská smlouva č. 107 Sb. z roku 1921) uznávají oba státy navzájem za podklad státního občanství veř. zaměstnanců práva domovská, kterých tyto osoby nabyly ve svých státech na základě § 10 zák. o právu domovském č. 222 ř. z. z r. 1896, jest st-1 ve smyslu tohoto ustanovení čsl. státním občanem. V dalším obsahu uvedl st-1, že okr. nemocnici ve F. bylo cís. patentem z 1. července 1914 uděleno právo veřejnosti, a že st-1 s ohledem na tuto změnu zažádal v roce 1915 o úpravu svého poměru u všeob. veř. nemocnice ve F., načež se vrchní správa dne 30. prosince 1915 usnesla propůjčiti st-1 i trvalé místo primáře. Usnesení to bylo předloženo zsk-i, kde po pěti letech bylo uloženo ad acta. V předkládací zprávě bylo též uvedeno, že v zasedání z 30. prosince 1915 bylo usneseno upraviti požitky zaměstnanců ústavu podle výnosu zv-u z 10. ledna 1908 a že st-li byl určen základní plat 2000 K. St-li byla pak přiznána i kvinkvenálka, na niž mají nárok definitivní úředníci, a později trienálka na základě oběžníku zsv-u z 18. ledna 1919, podle něhož byla st-li započtena do pense služební doba od r. 1904 a základní plat zvýšen od 1. ledna 1919 o 400 Kč. Dalším výnosem zsv-u z 18. června 1921 byl st-li za ideální den nastoupení služby určen den 1. března 1905 a vysloveno, že st-1 jako primář může býti od 1. ledna 1920 zařazen do 1. stupně 7. hodn. třídy. Tento výnos bvl vrchní správou nemocnice vzat na vědomí a st-l zařazen do 7/1 hodn. třídy. Dne 7. října 1920 usnesla se vrchní správa nemocnice na instrukci pro primáře a tato instrukce byla schválena usnesením zsv-u z 13. června 1921. Ze všech těchto skutečností jde, že zsv po zveřejnění nemocnice uznával st-le za definitivně ustanoveného primáře všeob. veř. nemocnice ve F., nebylo-li definitivní ustanovení st-le primářem všeob. veř. nemocnice ve F. potvrzeno, jde jen o nedopatření, a muže toto potvrzení býti vydáno dodatečně s účinkem ex tunc.«
Rozhodnutím z 11. ledna 1929 nevyhověla zsp v Praze st-lově žádosti za uznání čsl. státního občanství.
St-lovu odvolání nebylo pak vyhověno nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Podle článku 3. odstavce 1. uvedené smlouvy uznává se za základ čsl. státního občanství takové domovské právo, jehož nabyli veřejní zřízenci po rozumu ustanovení § 10 dom. zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., jež předpokládá v tom kterém veřejnoprávním oboru ustanovení ve službě definitivní, a to v daném případě ustanovení jako definitivní úředník okr. zastupitelstva f-ského. Jak z obshau spisů plyne, st-1 ani neprokázal ani nebylo průběhem řízení zjištěno, že by byl od svého původního ustanovení, t. j. od 16. září 1910, na neveřejné nemocnici ve F., spravované tehdy f-ským okr. výborem, nebo později, když této nemocnici bylo přiznáno od 7. července 1914 právo veřejnosti (čes. z. z. č. 38/1914), ustanoven definitivním primářem tohoto ústavu. Naopak podle zprávy správního výboru všeob. veř. okr. nemocnice ve F. z 30. srpna 1916, zaslané zsk-i v Praze, týkjící se úpravy požitků lékařů a správních úředníkův této nemocnice, byl st-1 jako primář ustanoven od 16. září 1910 provisorně, a podle téže zprávy vrchní správa nemocnice v zasedání z 30. prosince 1915 se usnesla toto provisorní ustanovení proměnili v definitivní, při čemž výslovně podotknuto, že st-1 tuto provisorní službu nastoupil dne 1. června 1911. Rovněž z další zprávy tohoto správního výboru z 9. září 1926 zaslané osp-é, k níž také osk ve F., dotázána byvši okr. správou pol. ve F. o povaze služebního poměru st-lova, ze své zprávě ze 7. září 1926 odkazuje, plyne, že st-1 byl v září 1910 tehdejším okr. zastupitelstvem zvolen za primáře okr. nemocnice a že k jeho žádosti v zasedání nemocničního správního výboru z 15. prosince 1915 bylo mu uděleno definitivum s výhradou schválení vrchní správou, že však ke schvalovacímu usnesení této korporace dosud nedošlo. Také v pravoplatném rozhodnutí zsv-u z 18. dubna 1928, jímž stížnost jeho z 31. května 1926 do usnesení osk ze 17. května 1926 v příčině vypsání místa primáře tohoto ústavu a jeho zproštění služby v nemocnici byla zamítnuta — k němuž se st-1 také nyní odkazuje — je výslovně konstatováno, že usnesení nemocničního správního výboru z 15. prosince 1915 nebylo potvrzeno a že tudíž nenabylo právní moci, a je v něm také zdůrazněno, že ze skutečnosti, že st-1 konal fakticky řadu let službu primárního lékaře v uvedené nemocnici, i po udělení práva veřejnosti a že mu byly přiznány požitky podle norem pro ústavní lékaře, nelze nikterak dokazovati, že již tím zsv uznal definitivní ustanovení jeho v nemocničních službách. Z uvedeného plyne zcela jasně, že st-1 nebyl v září 1910 při nemocnici, nemající tehdy ještě práva veřejnosti, ustanoven definitivním primářem této nemocnice, nýbrž že definitivy se později teprve domáhal, že tedy nebyl definitivním úředníkem okr. zastupitelstva a nenabyl po rozumu § 10 dom. novely úřednického dom. práva ve F. St-1 ani sám své opačné pouhé tvrzení, jakkoliv průběhem řízení dovolává se ustanovení čes. zem. zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z., upravujícího služební poměry okr. zřízencův, nikterak po rozumu tohoto zákona neprokázal a ani nyní neprokazuje. Rovněž mylné je jeho tvrzení, že definitiva jeho uplynutím jednoroční lhůty po rozumu § 8 uvedeného zem. zák. nastala samočinně, neboť ani tento zákon — i kdyby se k němu vztahoval — účinek tento s uplynutím lhůty nespojuje, nýbrž předpokládá, aby strana sama, což také st-1 učinil, teto definitivy se domáhala. Pokud st-1 tvrdí, že také jako definitivní úředník veř. fondu nabyl dom. práva po rozumu § 10 cit. zák, postrádá toto tvrzeni — nehledíc ani k otázce definitivy — zákonného podkladu již proto, poněvadž pod veř. fondy ve smyslu tohoto zákona dlužno rozuměli takové samostatné jmění, jež slouží státu nebo zemi a jež jest také ve správě státu nebo země. K takovýmto fondům samozřejmě nenáleží neveřejná okr. nemocnice. Tím je záporně rozhodnuta otázka, pokud st-1 odvozuje své úřednické domovské právo ode dne 16. září 1910 jako primář neveřejné okr. nemocnice; pokud pak jde o jeho definitivní ustanovení primářem všeobecné veřejné nemocnice, byla tato definitiva zsv-em rozhodnutím č. 51115/6/28 pravoplatně záporně vyřešena, a není tedy třeba zabývati se další otázkou, zdali primář všeobecné veřejné nemocnice definitivně ustanovený, tedy zřízenec ústavu podle § 6 čes. zem. zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z samostatného, odlišného od osobnosti zastupitelského okresu, jest také úředníkem okresního zastupitelstva nebo veř. fondu po rozumu § 10 dom. novely či nikoliv. Nenabyl-li tedy st-1 jako primář nemocnice od svého původního ustanovení definitivy, neplatí o něm ustanovení o úřednickém domovském právu podle § 10 dom. zák. z r. 1896 a důsledkem toho nelze u něho použiti ani článku 3. Brněnské smlouvy. Rovněž námitka st-lova, »že město F. jeho dom. právo z titulu § 10 dom. zák. uznalo domovským listem — jejž ve své žádosti na vrchní správu všeob. veř. nemocnice f-ské z 8. června 1926 o opětné ustanovení primářem označuje zevrubněji jako domovský list z 25. listopadu 1920, — je zákonem neodůvodněna a tudíž nepřípustná, poněvadž podle § 35 dom. zák. č. 105/1863 ř. z. domovský list jest od počátku neplatný, jestliže se dokáže, že majitel jeho v čas vyhotovení listiny neměl domovského práva (v daném případě podle § 10 dom zák.) v obci, nýbrž příslušel jinam; v případě tomto pak uvedený domovský list je neplatný a nemůže vyvodili právních účinků již proto, poněvadž bylo jím oproti kategorickému předpisu § 2 dom. zák. č. 105/1863 ř. z. potvrzeno domovské právo cizozemci St-1 ve svém podání z 29. března 1928 sám uvádí, že původně příslušel do Sv. v republice Rakouské; toto dom. právo zřetelem k výslovnému předpisu § 17 dom. zák. č. 105/1863 ř. z. musil pak podrželi tak dlouho, dokud nenabyl dom. práva v obci jiné.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Maje rozhodovati o tom, zda st-J jest čsl. státním občanem, musil si žal. úřad vzhledem k obsahu st-lova odvolání a jeho původní žádosti řešiti nejdříve prejudicialně otázku, zda st-1 nabyl dom. právo ve F. podle § 10 dom. zák. č. 222/1896 ř. z., a pro tuto otázku opět prejudiciálně otázku další, a to, zda st-1 byl ustanoven definitivním úředníkem okr. zastupitelstva. V této posléze uvedené příčině dovozoval a dovozuje st-1, že se stal definitivním úředníkem okr. zastupitelstva ve F. tím, že byl v roce 1910 zvolen primářem okr. nemocnice ve F. jakožto úředník okr. zastupitelstva ve smyslu zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. čes., a to hned od původu definitivně, což plyne z protokolu o schůzi, v níž se volba stala, poněvadž v protokolu není zmínky o tom, že ustanoveni jest jen provisorní, nebo — kdyby ustanovení to bylo jen provisorní — uplynutím jednoho roku ve smyslu § 8 zák. č. 63/1907.
Pokud jde o prvou část této námitky, jest poukázati na předpis § 9 st-lem citovaného zák. č. 63/1907, jenž praví, že ustanovení úředníka děje se doručením listiny o ustanovení, obsahující určení o tom, pro který obor služby byl úředník ustanoven, dále, zdali jest ustanoven prozatím či skutečně atd. s dodatkem, že není-li v listině o ustanovení jinak vysloveno, pokládá se ustanovení úředníka za skutečné. Z tohoto předpisu jde, že pro posouzení právního poměru úředníka k okr. zastupitelstvu a v tom zejména též pro otázku, zda šlo o ustanovení provisorní či definitivní, jest rozhodný jediné a výlučně obsah ustanovovací listiny, a že by proto na ustanovení st-le primářem okr. nemocnice ve F. bylo s hlediska zák č. 63/1907 prozírati jen tenkráte jako na ustanovení definitivní, kdyby tento charakter služebního poměru st-lova plynul z ustanovovací listiny, a to buď z přímého určení, že ustanovení to jest definitivní, nebo z toho, že v této listině není jinak vysloveno.
Že by v dekretu, jímž byl st-1 v roce 1910 primářem okr. nemocnice ustanoven, bylo obsaženo přímé určení, že ustanovení to jest definitivní, nebo že by v této listině nebylo vysloveno jinak, st-1 netvrdil a netvrdí, dovolávaje se jen toho, že o tom, že ustanovení st-le jest jen provisorní, nebylo zmínky v protokole o zasedání, v němž st-1 byl za primáře zvolen. Leč podle toho, co nahoře uvedeno, z nedostatku určení, že ustanovení úředníka je provisorní, vyplývá definitivní povaha poměru toho jen tenkráte, nebylo-li toto určení pojato do ustanovovací listiny, kdežto ze skutečnosti, že určení takové nebylo pojato do protokolu o zasedání, v němž byl st-1 za primáře zvolen, definitivní charakter st-lova služebního poměru dovozovati nelze. Ale pak nemůže býti ani vadou řízení, že žal. úřad, řeše si otázku charakteru st-lova služebního poměru, nepřiznal skutečnosti té rozhodujícího významu.
Na druhé straně však, když definitivní ustanovení primářen v roce 1910 nebylo st-lem dovozováno z ustanovovací listiny, jejíž obsah tu jedině mohl býti rozhodný, mohl žal. úřad právem prohlásili, že definitivní povaha ustanovení toho nebyla st-lem prokázána; současně mohl žal. úřad — kdyžtě nerozhodoval z moci úřední, nýbrž k žádosti st-le, jenž pro otázku státního občanství dovozoval definitivní povahu svého ustanovení primářem v roce 1910 hned od původu jen z nerozhodného obsahu protokolu — na onom zjištění přestátí, aniž bylo procesně třeba, aby žal. úřad svůj úsudek, že ustanovení to nebylo definitivní, dokládal ještě obsahem jiných aktů, jako jsou zprávy vrchní správy nemocnice. Za tohoto stavu netřeba se zabývati otázkou, kterou stížnost také relevuje, zda totiž zprávy ty jsou vůbec způsobilým materiálem, o nějž úsudek žal. úřadu mohl býti opírán, a zda z jejich obsahu úsudek ten logicky vyvěrá.
Tím vyřízena jest prvá část námitky stížnosti. Co pak se týče druhé její části, jež, vycházejíc ze základu, že původní ustanovení st-le primářem okr. nemocnice bylo provisorní, dovozuje, že uplynutím služebního roku stal se st-1 ve smyslu § 8 zák. č. 63/1907 definitivním úředníkem okr. zastupitelstva, bylo uvážiti:
Předpis § 8, jehož se st-1 dovolává, praví, že provisorní ustanovení úředníka nesmí trvati déle jednoho roku; st-1 chápe předpis ten tak, že jeho obsahem je současně vysloveno, že uplynutím provisorního roku stane se úředník, ustanovený původně provisorně, automaticky úředníkem definitivním. V tom se st-1 mýlí.
Ustanovení cit. § 8 nelze čisti samo o sobě, nýbrž nutno při jeho výkladu přihlédnouti i k ostatnímu obsahu uvedeného zákona. Tu pak jest opět poukázati na citovaný již předpis § 9, z něhož jde, že se jakýkoli poměr úředníka k okr. zastupitelstvu zakládá podle tohoto zákona jediné doručením listiny o ustanovení, z čehož pak plyne, že také změna dosavadního poměru provisorního v poměr definitivní nastane doručením listiny o tomto charakteru služebního poměru. Předpis § 8, jehož se st-1 dovolává, muže pak míti nejvýše význam, že uplynutím provisorního roku vzchází úředníku, nebyla-li mu podle 2. odstavce § 8 dána výpověď, právní nárok na ustanovení definitivní, neznamená však, že uplynutím onoho roku stává se úředník, ustanovený provisorně, úředníkem definitivním automaticky. Nepochybil proto žal. úřad, jestliže přes opačné tvrzení st-lovo vycházel ze základu, že uvedeným způsobem se st-1, byl-li v roce 1910 ustanoven provisorně, definitivním úředníkem nestal.
St-1 dotýká se pak ještě otázky charakteru svého služebního poměru u všeob. veř. nemocnice ve F., když okr. nemocnici ve F. bylo uděleno právo veřejnosti.
Po této stránce uvedl žal. úřad, že, pokud jde o definitivní ustanovení primářem všeobecné veřejné nemocnice, byla tato definitiva pravoplatně záporně vyřešena rozhodnutím zsv-u č. 51155/6/28. Stížnost namítá tu, že tvrzení žal. úřadu, že cit. rozhodnutí zsv-u je pravoplatné, je v rozporu se spisy, poněvadž proti onomu rozhodnutí podal st-1 stížnost k nss, jež v té době ještě vyřízena nebyla.
Zřejmě vychází tu st-1 z názoru, že konečné rozhodnuti adm. úřadu, proti němuž je přípustná stížnost k nss, nabývá právní moci teprve marným uplynutím lhůty pro stížnost tu nebo tím, že stížnost byla nss zamítnuta. Názor ten jest ovšem nesprávný, neboť rozhodnutí poslední přípustné stolice správní, třebas proti němu je přípustná stížnost k nss, nabývá právní moci ihned, jakmile bylo vydáno, neboť mimořádný prostředek, dovolávající se kasační činnosti nss-u, není instančním opravným prostředkem, jehož přípustnost brání rozhodnutí adm. úřadu vejíti v právní moc.
Pokud pak stížnost, zabývající se přeměnou okr. nemocnice ve F. ve všeob. veř. nemocnici, dovozuje, že po této přeměně zsv řadou aktů, týkajících se úpravy st-lových služebních požitků, implicite uznal st-le za definitivního primáře všeob. veř. nemocnice, jest tuto námitku přejíti beze zřetele již proto, že obsahem vývodů těch se nedovozuje, že uvedenými akty byl definitivní služební poměr st-lův skutečně založen, jakož vůbec stížnost nabytí dom. práva ve F. jako základ pro nabytí státního občanství podle čl. 3. Brněnské smlouvy č. 107/21 váže jen na tvrzené definitivní ustanovení u okr. nemocnice před tím, než jí právo veřejnosti bylo uděleno.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

Č. 9563. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 497-503.