Č. 9539.

Horní právo: Zadá-li podnikatel hor určité práce, které náležejí přímo k provozu hor (hloubení větrací šachty) podnikateli živnostenskému, nezbavuje se tím své odpovědnosti naproti úřadům báňským (§ 187 zák. hor.).
(Nález ze dne 9. prosince 1931 č. 18266.) Věc: Firma Lomské uhelné závody, akc. spol. v L. (adv. Dr. Artur Gutfreund z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (báň. rada Ing. Kar. Chudoba) o rozsah horně-policejního dozoru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lčino z v měru revírního báňského úřadu v Mostě z 23. listopadu 1928, jímž úřad tento jednak vyzval st-lku jako majitelku dolu Jan I. v L., aby mu oznámila, kterému závodnímu podléhá technické vedení hloubení dvou větracích jam pro uvedený důl, jež pro st-lku na základě smlouvy provádí stavební firma K. a spol. v T., jednak proti st-lce vyslovil zákaz jízdy mužstva na laně na obou zmíněných jamách.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Jádrem sporu jest otázka, podléhá-li činnost, náležející povahou svou k provozování hor, i tehdy pravomoci báňských úřadů, není-li prováděna podnikatelem hor samým, nýbrž sice pro jeho hornické účely, avšak živnostníkem.
Podle § 187 hor. zák. je každý podnikatel hor zodpověděn báňskému úřadu za zachovávání horních zákonů při provozování svého díla. Báňsko úřední pravomoc míří tedy podle tohoto předpisu na provozování hor jako takové. Pojem provozování hor je však určen objektivními význaky povahy technické. Již předpis § 5 hor. zák. nezůstavuje o tom pochybností, neboť podle tohoto ustanovení záleží podstata provozováni hor ve vyhledávání a dobývání vyhražených nerostů. Činnost, směřující k tomuto účelu, dlužno tudíž považovati za provozování hor, a to tím spíše, kdyžtě ji § 236 hor. zák. prohlašuje za provozování hor i tenkráte, není-li kryta potřebným horním oprávněním a je-li tedy »nedovoleným provozováním hor«.
Stihá-li však při řádném provozování hor podle positivního předpisu (§ 187 v souvislosti s § 170 hor. zák.) zodpovědnost za provozování hor vůči báňským úřadům oprávněného podnikatele hor, dlužno tuto zodpovědnost vztahovati na provozování hor v jeho celistvosti, tedy na všelikou činnost, která podle své technické povahy k provozování hor náleží, t. j. která směřuje k vyhledávání a dobývání vyhražených nerostů buďsi přímo nebo nepřímo; při tom nezáleží na soukromoprávní formě, v níž majitel hor si opatří práci k účelu tomu potřebnou. Pro otázku podřízenosti provozu hor pravomoci báňských úřadů, jakož i materielně právním normám, provozování hor upravujícím, je tedy zcela lhostejno, použije-li podnikatel hor k provozu pracovních sil, jež si najal ve formě smlouvy pracovní, resp. služební, či použije-li k tomu cíli smlouvy o dílo. Při tom je také naprosto bezvýznamno, byla-li snad tato smlouva o dílo uzavřena se samostatným živnostníkem, neboť je jasno, že činnost, jež podle své povahy náleží k provozu hor, vyňatému podle čl. 5. uvoz. zák. k živn. řádu z dosahu tohoto zákona, nemůže býti podrobena jen předpisům živn.-právním a nemůže býti vyňata z předpisů horně-právních, není-li náhodou podnikatelem hor provozována ve vlastní režii, nýbrž v důsledku smlouvy o dílo vykonávána samostatným živnostníkem. Zbývá tedy jen otázka, zda hloubení větracích šachet za účelem přivádění dýchatelného vzduchu do šachet, chodeb a jiných děl náleží k provozování hor čili nic. Při tom sluší míti na mysli, že v daném případě nešlo snad o hloubení šachet vůbec, nýbrž o hloubení šachet, prováděné nesporně právě k účelu a v rámci provozování hor.
Že však zřizování takovýchto šachet k provozování hor náleží, nelze důvodně pochybovati, kdyžtě je samozřejmo, že provoz pod povrchem — o jaký v daném případě šlo — za normálních poměrů bez přívodu čerstvého vzduchu do jámy není ani myslitelný. Proto také nejen § 131 hor. zák. počítá zřizování větracích zařízení výslovně k obsahu horního oprávnění, nýbrž i z § 85 v souvislosti s § 5 odst. 2 hor. zák. se podává, že štoly a jámy, jež slouží výhodnějšímu provozování hor, mají i tehdy povahu provozování hor, jež vyžaduje koncese, mají-li pouze funkci a povahu děl pomocných.
Názor hájený st-lkou vyznívá v ten smysl, že podnikatel by se mohl z povinnosti resp. zodpovědnosti vůči báňskému úřadu samovolně vyzouti, kdyby ten či onen výkon práce, náležející objektivně k provozování hor, přenesl na některého živnostníka. To by však naprosto odporovalo intenci hor. zákona a musilo by na straně onoho živnostníka býti uznáno za nedovolený provoz hor ve smyslu cit. již § 236 hor. zák., jenž by jeho oprávněním živnostenským nebyl právně kryt. Pokud se ostatně st-lka dovolává čl. 5. uvoz. zák. k živn. řádu, poráží se sama, neboť živn. řád se podle tohoto ustanovení — jak bylo již zdůrazněno — na provoz hor a na zařízení vyžadující podle horního zákona báňsko- úřední koncese vůbec nevztahuje, kdežto hloubení větrací šachty k účelům provozu hor je zcela určitě provozním' zařízením závislým na báňsko-úřední koncesi — t. j. na báňsko-úřední propůjčce, resp. na koncesi pomocného díla.
Je-li živnostník oprávněn k hloubení šachet, má to jen ten význam, že příslušné k tomu práce smí provozovati po živnostensku. Dal-li se v důlním podniku najmouti k pracím, krytým jeho živn. koncesí, má to jen ten následek, že se do konkrétního provozování hor včlenil — ovšem jen z příkazu majitele hor — a následkem tohoto včlenění musí se v důsledku smlouvy uzavřené s majitelem hor podrobiti také báňsko-úředním opatřením, jež ovšem báňský úřad nemůže adresovati přímo jemu, nýbrž podnikateli hor.
V důsledku tohoto zásadního stanoviska padají však také veškeré procesní námitky stížnosti, a bylo ji proto v celém jejím obsahu zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

Č. 9539. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 441-443.