Č. 9556.

Církevní věci. — Řízení před nss-em: Skládá-li se farní obec podle § 37 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. z obvodu několika obcí, není zastupitelstvo jediné z nich legitimováno k stížnosti na nss jménem farní obce.
(Nález ze dne 15. prosince 1931 č. 18167.)
Prejudikatura: Boh. A 3918/24
Věc: Obec Č. (adv. Dr. Kurt Weil z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o odměnu řediteli kůru.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Podáním 10. srpna 1924 žádal Josef H., ředitel kůru při farním kostele v č., cestou arcibiskupské konsistoře v Praze u zsp-é v Praze o úpravu svého platu patronem kostela na obnos 4008 Kč ročně, odvolávaje se na zákon o úpravě právních poměrů obecních úředníků č. 443/19. Pro případ, že by patron nebyl ochoten plat upraviti, navrhoval zahájení konkurenčního řízení ve smyslu zák. č. 50/1874 ř. z. Na vyzvání zsp-é v Praze provedla osp ve Stříbře ve smyslu §§ 36 a 57 zák. č. 50/1874 ř. z. ústní konkurenční jednání dne 23. října 1924. Obecní zastupitelstvo v Č. usneslo se však ve svém sezení dne 3. listopadu 1924 na novém obsazení místa ředitele kůru a ustanovilo jím Jana B., který nežádal platu. Proti tomuto usnesení protestoval jednak farář, jednak Josef H., tento také prostřednictvím spolku ředitelů kůru.
K těmto protestům zrušila osp ve Stříbře výměrem z 5. prosince 1924 usnesení obecního zastupitelstva v Č. z 3. listopadu 1924 pro nepříslušnost obce k ustanovení ředitele kůru, neboť toto právo náleží úřadům církevním, a zároveň ustanovila po slyšení faráře Josefu H. roční plat 1500 Kč za dobu od 1. ledna 1924 s doložením, že tento plat mají hraditi přifařené obce podle poměru přímých daní v těchto obcích katolíkům předepsaných.
Proti tomuto rozhodnutí podala obec Č. jako zástupce katolické farní obce odvolání, které bylo spolupodepsáno patronem kostela a starosty všech přifařených obcí. Odvolání toto zamítla zsp v Praze výměrem z 22. dubna 1925 s odůvodněním, že konkurenční řízení bylo zavedeno na žádost arcibiskupské konsistoře, že podle § 36 zák. č. 50/1874 ř. z. jsou přifařenci povinni nésti náklady na vydržování ředitele kůru, není-li tu jiných povinných činitelů, konečně že podle platných zvyklostí ustanovuje nižší zřízence kostelní, ke kterým také ředitel kůru náleží, beneficiát. Co do rozvrhu nákladu bylo nařízeno osp-é, aby rozvrhla plat ředitele kůru na jednotlivé přifařené obce podle zák č. 7/1895 ř. z.
Proti tomuto rozhodnutí podali jednak Josef H., jednak »obec Č. a spol.« odvolání na min. škol. Odvolání to bylo zamítnuto nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí druhé stolice.
Proti tomuto min. výnosu čelí stížnost obce Č. Maje o ní rozhodnouti, musel se nss nejprve zabývati otázkou legitimace obce ke stížnosti.
Stížnost podává městská obec Č. na základě usnesení svého obecního zastupitelstva výslovně jako zástupkyně katolické farní obce, nikoliv tedy snad jako zástupkyně katolíků svého obvodu, a neprokazujíc také zmocnění k tomuto zastupování přifařenými obcemi, ani netvrdí, že by na základě zvláštního titulu byla oprávněna vystupovati sama jménem celé farní obce, resp. všech přifařených obcí místních.
Obvod farní obce č-ské sestává, jak jest mezi stranami nesporno, z obvodů místních obcí Místní obce kromě Č. si nestěžují spolu, ani nezmocnily obec Č. k podání stížnosti jejich jménem. Je tedy zkoumati, zda místní obec Č. sama o sobě, resp. zastupitelstvo její může po zákonu vystupovati jménem farní osady, kterou tvoří všechny jmenované obce. Po té stránce sluší — jak nss vyslovil již nál. Boh. A 3918/24 — především přihlédnouti k ustanovení § 35 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., podle něhož farní obec tvoří souhrn katolíků bydlících v obvodu farním, dále k § 37 cit. zák., podle kterého podrobnější předpisy.... o zastupování farních obcí a o správě jejich záležitostí mají býti vydány zvláštním zákonem; konečně bylo nařízením min. vyuč. z 31. prosince 1877 č. 5 ř. z. z r. 1878 ustanoveno, že až do vydání zákona o ustavení a zastupování obcí farních a spravování záležitostí jejich mají záležitosti katolických obcí farních spravovati jako dosud zastupitelstva obcí místních.
Právní vůle farní obce může tedy býti vyjadřována jen kolektivně zastupitelstvy všech místních obcí sdružených ve farní osadu, z čehož a contrario plyne, že jedinému z těchto několika zastupitelstev obecních nedostává se oprávnění k samostatnému vystupování za farní obec. Poněvadž místní obec Č. jest v daném případě jedinou z několika místních obcí sdružených ve farní osadu, nedostává se její zákonné representaci legitimace podává ti stížnost k nss za tuto farní osadu. Slušelo tudíž stížnost odmítnouti pro nepřípustnost. Podotýká se ještě, že tuto legitimaci ke stížnosti na nss nemohla založiti okolnost, že min. škol. uznalo legitimaci obce Č. v řízení správním tím, že projednalo její odvolání proti rozhodnutí zsp-é; neboť nss posuzuje legitimaci v řízení před ním prováděném samostatně.

Citace:

Č. 9556. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 480-482.