Č. 9474.

Vodní právo: 1. Kolaudace vodního díla předpokládá, že vodní dílo bylo povoleno. — 2. Nebyla-li při provedení vodního díla splněna podstatná podmínka konsensní, nelze provésti kolaudaci provedeného díla, dokud změna není schválena.
(Nález ze dne 11. listopadu 1931 č. 11603.)
Věc: Firma Hynek S. a synové v Č. proti ministerstvu zemědělství o kolaudaci vodního díla.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nálezem býv. místodržitelství v Praze ze 16. února 1917 bylo st-lům, majitelům továrny na papír v Č., na základě provedeného vodoprávního řízení uděleno podle §§ 17, 18, 42, 76 a 83 vod. zák. za četných podmínek vodoprávní povolení 1. k odběru vody ve množství 12 m3 za minutu nebo 200 litrů za sekundu z řeky Vltavy, 2. ke svádění odpadních vod, podle předloženého projektu a podle způsobu blíže vylíčeného vyčištěných, do řeky Vltavy, 3. ke zřízení projektované pobřežní zdi, a 4. k regulaci p-ského potoka. Pokud šlo o povolení k odběru vody z řeky Vltavy a k svádění odpadních vod do Vltavy, týkal se projekt ten výroby natronové celulosy a předeného papíru v řečené již továrně.
Dne 13. května 1927 konalo se k oznámení stěžující si firmy, že jest dokončeno vodoprávně povolené zařízení k odběru vody z řeky Vltavy, jakož i zařízení na svádění zčištěných odpadních vod do řeky Vltavy, kolaudační řízení ve smyslu § 97 vod. zák., jehož předmětem bylo zmíněné zařízení k odběru vody z řeky Vltavy, jakož i ke svádění zčištěných odpadních vod do řeky Vltavy.
Pokud jde o odběr vody, jest v protokole konstatováno, že odběr vody byl schválen již výnosem zsp-é z 27. října 1926. Komise zjistila dále, jak výrobna natronové celulosy jest provedena, jak se výroba natronové celulosy děje, jaké vody odpadní při tom resultují a jak se tyto odpadní vody do Vltavy svádějí. K jednotlivým ustanovením výměru konsensního učinila kolaudační komise své připomínky. Znalec chemické technologie vzal konečně čtyři zkoušky vody, a sice jednak odpadních vod, jednak vody vltavské pod továrnou a vody vltavské nad továrnou st-lů. Když pak znalec tento dne 26. července 1927 předložil výsledek rozborů vzatých zkoušek vodních, vzala zsp nálezem z 23. prosince 1927 ve smyslu § 97 vod. zák. výsledek provedené vodoprávní kolaudace na vědomí a prohlásila, že ve vodoprávním ohledu proti používání řečeného zařízení není závady. Úřad si vyhradil právo přesvědčiti se kdykoliv o tom, vyhovuje-li provoz veřejným zájmům. V nálezu je výslovně uvedeno, že samozřejmě nesmí odpadní voda při periodickém vyprazdňování kádí povstávající obsahovati více vláken nebo louhu, než co jest přípustno, a že taktéž nesmí býti zbytky vápna odplavovány srážkovými vodami do Vltavy, nýbrž musí se tyto zbytky ihned odstraní ti tak, jak to je projektováno a jak to bylo také v den kolaudace konstatováno. Dále bylo stěžující si firmě uloženo, aby kal zbývající při dobývání sody byl tak uložen, aby srážkovými vodami nemohl býti odplaven. V nálezu tomto bylo úvodem podotčeno, že kolaudační komise, majíc po ruce povolovací nález ze 16. února 1917, prohlédla důkladně nově zařízenou továrnu na natronovou celulosu a že při tom byly také porovnány předložené pozměňovací plány s provedením. Mimo to byl prozkoumán provoz ve všech součástech a zvláště v tom směru, budou-li jaké odpadní vody, v jakém množství a v jaké jakosti. V nálezu jest uvedeno, že podle původního projektu byla projektována jiná situace, než jak skutečně byla provedena, a sice, že jest nový závod naproti původně projektovanému přeložen o 800 m po vodě. Dále uvádí se popis jednotlivých zařízení, poukazuje se na to, že odběr vody 200 sek. litrů povolen byl výnosem zsp-é z 27. října 1926, že odběr vody pro továrnu je nyní konsentován a děje se z mlýnského náhonu, který vede továrnou. Předzpracování dřeva, jak původně bylo zamýšleno, nebylo provedeno, nýbrž děje se za používání staré dosavadní zpracovárny dřeva za jistých změn, děje se však úplně bez vody, takže se stanoviska vodoprávního není nic k podotknutí. Dále je popsán způsob vaření dřeva, konstatováno, že zřízeny jsou dosud jenom 2 vařiče o kapacitě 60 m2, že v provoze vařičů nestala se žádná změna a že při varném procesu nebylo zjištěno tvoření odpadních vod.
Dále popsán je postup výroby v difusérech a konstatováno, že při těchto difusérech vyplývají odpadní vody, pocházející z oněch vod, které se nemohou používati pro další proces. Rovněž z kádí nevyplývají normálně žádné stálé odpadní vody, při každé kádi jest však vyprazdňovací trubka, aby se v případě potřeby mohl odstraniti poslední zbytek vody, což se stává třikrát až čtyřikrát do roka. Při dotlačovacích šnecích je v korytě přeliv, jímž se může voda, která obsahuje vlákna, při nepravidelnostech přívodu vody odváděti jako voda odpadní. Rovněž zařízení pro zpětné získání sody bylo důkladně prohlédnuto a nevyplývají z něho žádné odpadní vody, vyjímaje splachovací vody a chladící vody. Při původně projektovaném způsobu resultovaly ještě prací vody plynů, které však používáním deskového odpařovače odpadnou. V nálezu je uvedeno, že resultují z výrobny natronové celulosy odpadní vody: 1. z difusérů, že vody tyto mají alkalickou reakci a nabnědlé zabarvení, pocházející z ligninových substancí, 2. z dotlačovacích šneků, kteréžto vody jsou rovněž slabě alkalické reakce a stane se, že tu také odchází menší množství vláken a 3. splachovací vody, pocházející od čištění podlahy, které jsou rovněž alkalické. Množství odpadních vod v den komise 50 sek. litrů.
V kolaudačním nálezu uvedeno bylo dále, které zkoušky odpadních vod, resp. vody vltavské byly chemicko-technologickým znakem odebrány a byl reprodukován znalecký posudek profesora Dra G. Dále byl uveden výsledek kolaudačního řízení k jednotlivým podmínkám povolovacího nálezu a bylo zejména, pokud jde o bod č. 1, uvedeno, že zařízení k odběru vody je předmětem zvláštního jednání a že vyústěni odpadní vody děje se do náhonu, do žlabu a v dalším průběhu do Vltavy; k podmínce 10 bylo v kolaudačním výměru pak podotčeno, že čerpací zařízení podléhá zvláštnímu jednání a že pro natron, resp. sulfátcelulosu nebyla předepsána žádná zvláštní čistící stanice, nýbrž praví se jenom, že odpadní vody, pocházející z výrobny, mohou se odvésti s odpadními vodami papírny. Konečně prodloužila zsp cit. kolaudačním výměrem k žádosti firmy podle § 86 odst. 2 vod. zák. lhůtu k dokončení části konsentovaného zařízení dosud neprovedené do konce roku 1930.
Z výměru tohoto odvolala se městská obec Č. Nař. rozhodnutím bylo k odvolání městského úřadu v Č. rozhodnutí býv. zsp-é v Praze, vydané o výsledku vodoprávní kolaudace ze 13. května 1927 ve příčině zařízení firmy Hynek S. a synové v továrně na papír v Č. na svádění odpadních vod do řeky Vltavy zrušeno a zemskému úřadu uloženo, aby po provedení nového, právním a skutečným poměrům odpovídajícího řízení ve věci jako 1. stolice znovu rozhodl.
Maje rozhodovat o stížnosti, musil nss v prvé řadě vymeziti skutečný obsah a smysl nař. rozhodnutí.
Nař. rozhodnutím zrušen byl výměr býv zsp-é v Praze z 23. prosince 1927 o výsledku vodoprávní kolaudace ve příčině zařízení stěžovatelů na svádění odpadních vod do řeky Vltavy. Tento zrušovací výrok týká se, jak již z jeho obsahu a zejména z poukazu na vodoprávní konsens ze 16. února 1917 plyne, a jak také z důvodů rozhodovacích se podává, jedině zařízeni st-lů na svádění odpadních vod z jejich závodu na výrobu natronové celulosy, pokud tato zařízení výměrem býv. zsp-é v Praze z 23. prosince 1927 byla kolaudována. Nedotýká se však, třeba že to výslovně nepraví, oné části cit. výměru zsp-é, v níž na žádost st-lů byla lhůta k dokončení dosud neprovedených zařízení do konce roku 1930 prodloužena. Prodloužení lhůty k provedení dosud neprovedených zařízení vodního díla je správním aktem od kolaudace hotové již části jeho jak co do svého předmětu, tak co do své právní povahy zcela odlišným, a zrušuje-li se nař. rozhodnutím výměr o výsledku kolaudace, dne 13. května 1927 konané (§ 97 vod. zák.), nevztahuje se zrušení to na onu část výměru 1. stolice, jež se týká prodloužení lhůty podle § 86.2 odst. 2 vod. zák.
Namítá-li tedy stížnost, že nař. rozhodnutí jest nezákonné i proto, že jím bylo zrušeno i prodloužení zmíněné již stavební lhůty, nemá tvrzení to v obsahu nař. rozhodnutí opory, a je tedy stížnost v tomto směru bezdůvodná.
Stížnost namítá však dále, že žal. úřad nepochopil správně souvislost všech jednotlivých dílčích oprávnění, sloučených v jediném řízení konsensním, zejména v konsensu ze 16. února 1917, z nichž prý i některá dílčí oprávnění již dříve byla kolaudována, resp. v jiném vodo-právním řízení projednána, takže předmětem naříkaného rozhodnutí .měla býti jedině vodní práva užívací pro natronovou celulosu.
Námitka tato není důvodná. Stížnost uvádí sice, že odběr vody z řeky Vltavy a provozovna na výrobu natronového papíru a zařízení čistící (bylo kolaudováno již výnosem zsp-é z 19. ledna 1928, leč podle spisů správních týkal se tento kolaudační výměr 1. stavby strojovny na říčních pilířích a postavení papírenského stroje podle konsensu ze 3. února 4926 a 2. předčištění provozní vody podle konsensu z 27. října 1926. Žádný z těchto úředních aktů neměl však za předmět kolaudaci onoho zařízení ku svádění odpadních vod resultujících při projektované výrobě natronové celulosy, jež bylo konsentováno nálezem že 16. února 1917.
Obsahem nař. rozhodnutí je tedy výrok žal. úřadu, jímž se odepírá kolaudace zařízení na svádění odpadních vod z výrobny st-lů na natronovou celulosu.
Důvod pro zrušení kolaudačního nálezu nalezl žal. úřad nejprve v tom, že kolaudační výměr 1. stolice nemá ani formálně povahy výměru kolaudačního, ani podle svého obsahu není výměrem kolaudačním, ježto úřad prvé stolice neomezil se na zjištění, zda stavěno bylo tak, jak bylo povoleno (§ 97 vod. zák.), nýbrž bez předchozího vodoprávního řízení ve smyslu §§ 82—86 vod. zák. schválil takové změny konsentovaného vodního díla, jež ono vodní dílo činí dílem zcela jiným., než jaké bylo povoleno. Mimo to shledal žal. úřad vadu řízení v tom, že zúčastněné straně nebyla poskytnuta možnost, aby ještě před vydáním kolaudačního výměru zaujala stanovisko k posudku úředního znalce o povaze odpadních vod z výrobny na natronovou celulosu resultujících.
Je sice pravda, že v oné části nař. rozhodnutí, v níž se líčí skutkový základ sporu, uvádí se mimo jiné, že ze spisů správních není zřejmo, zdali a jak bylo vyhověno podmínkám č. 1 a č. 10 konsensu z roku 1917 v příčině předložení detailních plánů, leč z kontextu nař. rozhodnutí a z meritorního jeho obsahu je patrno, že žal. úřad svůj zrušovací výrok opřel toliko o důvody svrchu uvedené, kdežto z té okolnosti, že ze spisů předložených nemohl zjistiti, zdali a jak bylo zmíněným dvěma podmínkám konsensním vyhověno, nevyvodil žal. úřad žádných důsledků. I kdyby pravý stav věci v příčině předložení detailních plánů byl býval ze spisů správních zjistitelný, nebylo by podstatnou vadou řízení ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss, že úřad; zjistitelnost zmíněného momentu ze spisů správních snad nesprávně popřel. Rovněž z okolnosti, že žal. úřad ve zmíněné již části nař. rozhodnutí uvedl stručný obsah výměru zsp-é z 9. ledna 1926, nelze dovozovati žádné vady řízení, jak to činí stížnost, ježto žal. úřad z tohoto výměru pro své roz- rovněž důsledků nevyvodil.
Tenor nař. rozhodnutí obsažen jest tedy ve výroku, jímž se odepírá kolaudace zařízení na svádění odpadních vod z výrobny st-lů na natronovou celulosu, a to ze dvou důvodů, předně proto, že výměr 1. stolice nemá ani formálně povahy kolaudačního výměru a ani podle svého obsahu není výměrem kolaudačním, ježto pro nastalé změny konsentovaného vodního díla je potřebí provésti nové konsensní řízení, dále pak proto, že dobré zdání úředního znalce nebylo zúčastněné straně sděleno.
Kolaudace vodního díla předpokládá však již podle svého pojmu a také podle výslovného ustanovení zákona, že vodní dílo bylo povoleno, neboť účelem jejím je zjistiti, zdali povolené dílo bylo provedeno ve shodě s uděleným povolením (§ 97 vod. zák.). Bylo-li vodní dílo, k němuž konsens byl udělen, provedeno odchylně od »podmínek« konsensních, tedy bylo-li provedeno jinak, než jak bylo konsentováno, není kolaudační úřad ani oprávněn, aby shodu provedeného díla s konsensem vyslovil, neboť zákon vodní v § 97 ukládá mu výslovně, aby, shledá-li vady a odchylky, postaral se o odstranění jich. Žal. úřad odepřel kolaudaci mimo jiné z té příčiny, že »pro nastalé změny konsentovaného díla je potřebí provésti nové řízení konsensní. Nepoužil tedy ustanovení § 97 vod. zák. v plné jeho přísnosti, nenařídiv odstranění odchylek, nýbrž spokojil se s odepřením výroku kolaudačního. K tomu však byl podle zákona oprávněn při jakékoli odchylce od »podmínek« konsensních, neboť podle uvedeného předpisu zákonného nemá úřad trpěti odchylek od konsensu, ať jsou odchylky tyto závažnější či méně závažné. To je ostatně důsledek plynoucí z povahy vodoprávního konsensu, jímž se udílí zvláštní oprávnění k užívání vody veřejné, neboť toto zvláštní oprávnění užívací má svůj právní základ jedině a výlučně v uděleném konsensu a konsensem; tímto se stanoví obsah i způsob zvláštního práva užívacího k vodě.
Žal. úřad však nešel ani tak daleko, aby odepřel kolaudaci pro jakoukoli odchylku od uděleného vodoprávního konsensu, nýbrž učinil tak jen proto, že shledal úchylky zvlášť kvalifikované, to jest že shledal změny, jež potřebují nového řízení konsensního. Vyložil tedy předpis § 97 vod. zák. pro st-le příznivěji, a to v ten smysl, že kolaudaci nelze vysloviti, jestliže úchylky od uděleného konsensu jsou té povahy, že se jeví jako »změny« vodního díla, k nimž je zapotřebí nového konsensu, tedy jako »změny«, k nimž vodní zákon v § 17 požaduje předchozího úředního povolení. Že takovéto změny jsou dostatečným zákonným důvodem pro odepření kolaudace, nemůže po tom, co svrchu řečeno, býti nikterak pochybno a záleží tedy jen na tom, zdali úchylky žal. úřadem zjištěné mají povahu »změn« ve smyslu § 17 vod. zák. Je-li tomu tak, je nař. rozhodnutí se zákonem ve shodě, i kdyby snad další důvody, o něž se žal. úřad opírá, z té či oné příčiny selhávaly.
Musil proto nss především zkoumati, zdali úchylky od konsensu, jež na provedeném vodním díle byly zjištěny, mají vskutku povahu »změn« ve smyslu § 17 vod. zák. V té příčině uvažoval nss následovně:
Podle § 17 vod. zák. jsou předmětem nového konsensního řízení změny vodního díla, které mohou jevili účinky v předpise tom vytčené, nebo které se mohou dotknouti cizích práv vodních (§ 79 lit. c), § 94 lit. a) vod. zák.). Již pouhá možnost účinků takových zakládá nutnost vyžádati si ke změnám takovým nového konsensu.
Stížnost uznává sice, že odchylky od původního projektu skutečně existují a že také vodoprávním úřadem nebyly přehlédnuty, namítá však, že žal. úřad neuvádí průkazů o tom, že odchylky ty jsou takovými změnami v užívání vody, k nimž by bylo zapotřebí zvláštního vodoprávního řízení konsensního. Z nař. rozhodnutí je však patrno, že změnu proti původnímu projektu shledal žal. úřad především v tom, že rozšíření podniku st-lů bylo situačně provedeno jinak, než bylo povoleno. Byloť při řízení konaném dne 13. května 1927 zjištěno, že nový závod je položen proti projektu asi o 800 m po proudu. Další změnu shledal žal. úřad v tom, že odpadní vody se do řeky Vltavy svádějí beze zvláštního čištění, dále že při nynější výrobě není vyloučena možnost, aby s odpadními vodami neodtékala také přelivem voda obsahující vlákna. I když nař. rozhodnutí nerozebírá podrobně, které ze shledaných změn jsou změnami vyžadujícími vodoprávního konsensu, a i když některé ze shledaných změn jsou toho rázu, že na prvý pohled nejsou »změnami« ve smyslu § 17 (na př. odpadnutí pracích vod plynu), přece jen ze souvislosti vylíčení stavu věci, v nař. rozhodnutí podaného, s enunciátem je jisto, že žal. úřad za změny, které vyžadují vodoprávního konsensu, považoval jednak již lokální přeložení projektovaného díla, jednak neprovedení čistícího zařízení. Ježto pak konsensem ze 16. února 1917 byla místní situace projektovaného díla určena a ježto předmětem uděleného konsensu bylo — mimo jiná tam uvedená oprávnění, která dnes nepřicházejí v úvahu — povolení ku svádění odpadních vod, podle předloženého projektu a podle způsobu blíže vylíčeného vyčištěných, do řeky Vltavy, a ježto tedy čištění odpadních vod, a to určitým způsobem, tvořilo podstatnou »podmínku« onoho konsensu, není nejmenší pochybnosti, že jak nešetření této podstatné podmínky konsensní, tak i místní přeložení díla o 800 m po proudu je změnou, a to takovou změnou, která »může« jeviti účinky ve vodním zákoně [§§ 17, 79 lit. c), 94 lit. a)] vytčené.
Za této situace jsou »změny« žal. úřadem konstatované a stížností ostatně ani nepopřené i podle mírnějšího výkladu, který úřad dává předpisu § 97 vod. zák., dostatečným důvodem k odepření kolaudace.
Je-li však potřebí provésti o »změnách« těchto řízení konsensní, pak je již okolnost, zda dobré zdání úředního znalce bylo či nebylo zúčastněné straně v průběhu řízení kolaudačního sděleno, pro dnešní spor bezvýznamná, ježto kolaudační řízení o díle sice provedeném, ale úředně nepovoleném, vůbec nemá místa. Uvedl-li tedy žal. úřad jako důvod odepření konsensu i moment procesní, to jest že shledal, že v průběhu řízení kolaudačního nebyla zúčastněné straně dána možnost zaujmouti k dobrému zdání chemického znalce z 26. července 1927 stanovisko, že není to snad důvod přiléhavý, ale i kdyby bylo nesprávné zásadní stanovisko úřadu, že dobré zdání ono musí býti v řízení vodo- právním zúčastněné straně sděleno, nemělo by to na otázku zákonnosti nař .rozhodnutí vlivu, neboť — jak bylo svrchu dovoženo — odepření kolaudace jest ospravedlněno již tím, že st-lé, provádějíce vodní dílo, odchýlili se od podmínek konsensních, a to tak podstatně, že odchylky tyto sluší právně hodnotiti jako »změny« nového konsensu potřebné.
Jestliže pak o těchto »změnách« je potřebí provésti řízení konsensní, pak je lhostejno, zdali nař. rozhodnutí právem uvádí, že výměr 1. stolice nemá ani po formální stránce povahy výměru kolaudačního. Mohl proto nss námitky stížnosti proti těmto podružným důvodům nař. rozhodnutí ponechati stranou a nemohl po úvahách svrchu uvedených stížnost uznati důvodnou.

Citace:

Č. 9474. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 279-285.