Č. 9397.

Policejní věci: Odpírá-li úřad cestovní pas z důvodu, že cesta žadatelova by mohla ohroziti důležité zájmy státní bezpečnosti (1. odst. lit. d) § 7 zák. č. 55/28), musí v rozhodnutí uvésti konkrétní skutečnosti, na základě nichž dospěl k tomuto úsudku.
(Nález ze dne 26. září 1931 č. 13787.)
Věc: Dr. Bedřich B. v P. (adv. Dr. Gustav Freund z Prahy) proti ministerstvu vnitra o cestovní pas.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem policejního ředitelství v Praze ze 17. července 1928 nebylo vyhověno st-lově žádosti o vydání cestovního pasu do všech evropských států mimo S. S. S. R. z důvodu zájmů státní bezpečnosti po rozumu § 7 odst. d) zák. o cestovních pasech č. 55/28. Rozhodnutí to bylo v pořadí stolic správních nař. rozhodnutím potvrzeno. Stížnost nejprve namítá, že nař. rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, neboť ve výměru 1. a 2. stolice není uvedena žádná skutečnost, ze které by bylo lze souditi, že st-lova cesta do ciziny by mohla ohroziti důležité zájmy státní bezpečnosti nebo důležité hospodářské zájmy republiky čsl.; z pouhého citování § 7 zák. o cestovních pasech nelze podle názoru stížnosti vystihnouti, z čeho úřady vyvozují nebezpečenství, které by republice mohlo vzejiti, kdyby st-l její hranice přestoupil. Nedostatek ten nebyl odstraněn žal. úřadem, který potvrdil rozhodnutí 2. stolice, odkázav na jeho odůvodnění.
Nss uznal stížnost odůvodněnou.
Rozhodnutí všech tří stolic správních byla vydána za účinnosti zák. č. 55/28 o cestovních pasech. Ježto 1. i 2. stolice odepřely st-li žádaný cestovní pas »z důvodu státní bezpečnosti po rozumu § 7 odst. d) zák. o cestovních pasech č. 55/28« a žal. úřad v nař,. rozhodnutí vydaném za účinnosti vl. nař. č. 8/28 o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení), odkázal na toto odůvodnění přes to, že st-l v odvolání podaném proti rozhodnutí 2. stolice namítal, že v tomto rozhodnutí stejně jako ve výroku 1. stolice není uvedena žádná okolnost, ze které by bylo lze souditi, že jeho cesta do ciziny by ohrožovala nebo mohla ohrožovati státní bezpečnost, a že má právo zvěděti, proč se mu žádaný cestovní pas odpírá, nutno míti za to, že podle názoru žal. úřadu rozhodnutí o povolení nebo odepření cestovního pasu podle 1. odst. lit. d) § 7 zák. č. 55/28 jest dáno do volné úvahy správním předpisem neobmezené a že proto podle 2. odst. § 70 vl. nař. č. 8/28 není povinen sděliti důvody svého rozhodnutí. Názor tento nemá však opory v zákoně.
Podle 1. odst. § 7 zák. o cestovních pasech smí býti cestovní pas odepřen jen osobám: a) jež nejsou svéprávné a nevykáží-li se svolením zákonného zástupce; b) proti nimž jest zahájeno vyšetřování pro trestné činy stíhané z povinnosti úřední, na které zákon stanoví trest vězení delší než 14 dní nebo trest na penězích vyšší než 5000 Kč, nebo které byly odsouzeny pro takové činy, a na nichž má býti trest vykonán; c) jež jsou omezeny výrokem soudu nebo úřadu politického ve volnosti cestovati; d) jejichž cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti nebo důležité hospodářské zájmy republiky čsl., jakož i světoběžníkům ze zvyku; e) jež dluží daně nebo jiné dávky veřejné v poměrně značnější výši, takže jejich cestou do ciziny mohly by býti ohroženy zájmy státu nebo jiných veřejnoprávních korporací. Ustanovení toto neplatí, je-li za tyto daně a dávky dostatečná jistota.
Ze znění tohoto ustanovení zákonného jest zřejmo, že jen za těchto podmínek smí býti cestovní pas odepřen a že tedy — nejsou-li tyto podmínky splněny — musí býti žadateli cestovní pás vydán, arci nebrání-li tomu předpisy 2. a 3. odst. cit. § 7, jež však v konkrétním případě vůbec nepadají na váhu. Mýlí se proto žal. úřad, soudí-li že rozhodnutí o povolení nebo nepovolení cestovního pasu podle lit. d) 1. odst. § 7 jest dáno do volné, správními předpisy neobmezené úvahy. Zákon ovšem ponechává úřadu, aby uvažuje podle své povinnosti, čeho péče o veřejnou bezpečnost vyžaduje, posoudil sám, může-li cesta osoby žádající o cestovní pas ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti. Tato diskrecionelní moc úřadu není však pouhou libovůlí, neboť — jak jest ze znění zákona zřejmo — úřady smějí jí použiti jen tehdy, mají-li v konkrétních skutečnostech dostatečný důvod a oporu pro úsudek, že žadatelova cesta do ciziny by mohla ohroziti důležité zájmy státní bezpečnosti.
Podle toho, co bylo uvedeno, nelze na konkrétní případ použiti ustanovení 2. odst. § 70 vl. nař. č. 8/28, nýbrž mělo býti použito ustanovení 1. odst. tohoto paragrafu předpisujícího, aby v odůvodnění byly shrnuty výsledky řízení a právní posouzení věci, případně i úvahy, jež rozhodovaly při oceňování důkazů. Tohoto postupu žal. úřad nezachoval, jsa názoru, že předpisu 1. odst. § 70 cit. vl. nař. na konkrétní případ použiti nelze. Ježto názor ten — jak bylo vyloženo — jest v rozporu se zákonem, slušelo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 9397. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 85-87.