Č. 9464.

Zaměstnanci veřejní: 1. Byl-li před účinností platového zákona č. 103/26 ustanoven uchazeč s jedním vysokoškolským vzděláním báňským elévem ve stavu báňských úřadů, stal se tím ve smyslu § 10 zák. č. 77/1871 ř. z. ve spojení s § 6 instrukce pro báňská hejtmanství čekatelem úřednické kategorie báňskoprávní. — 2. Skutečnost, že uplynula čekatelská doba předepsaná zákonem pro ustanovení čekatele úředníkem, nepřekáží použití ustanovení § 11, odst. 2 služ. pragm. (č. 15/1914 ř. z.) o propuštění ze služby.
(Nález ze dne 6. listopadu 1931 č. 16207.)
Prejudikatura: Boh. A 8463/30.
Věc: Dr. Jan M. v M. proti ministerstvu veř. prací o zrušení čekatelského služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem min. prací z 30. července 1922 byl st-l, absolvovaný právník se třemi státními zkouškami a dvěma rigorosy, ustanoven báňským elévem ve stavu báňských úřadů a byl přidělen službou k revírnímu báňskému úřadu v M. s tím, že mu bude povoleno další studium na vysoké škole báňské v Příbrami a poskytnuta potřebná k tomu dovolená, zaváže-li se reversem, že po absolvování hornických studií a složení předepsaných zkoušek zůstane nadále ve státní službě báňské. Když se st-l reversem zavázal, že po absolvování hornických studií a složení předepsaných zkoušek zůstane nadále ve státní službě báňské, byla mu výměrem min. prací z 10. dubna 1923 povolena placená studijní dovolená ke konání hornických studií na vysoké škole báňské v Příbrami s tím, že dovolená tato bude trvati po dobu studijním plánem vyměřenou, a že po dobu hlavních prázdnin bude konati u revírního báňského úřadu službu. Podáním z 11. října 1923 žádal st-l s poukazem na to, že uplynula již čekatelská lhůta stanovená čl. 5. zák. č. 541/19, aby byl ustanoven definitivním, a aby mu byly přiznány plné požitky. Rozhodnutím z 26. listopadu 1923 vyslovilo min. prací, že definitivní ustanoveni st-lovo nemůže býti vzato v úvahu, protože požívá studijní dovolené; byly mu však od počátku druhého studijního roku přiznány plné požitky X/l hodn. třídy. V r. 1925 složil st-l státní zkoušku z oboru horního inženýrství na vysoké škole báňské v Příbrami. Další předepsané zkoušky st-l až do vydání nař. rozhodnutí nesložil.
Nař. rozhodnutím byl čekatelský služební poměr st-lův zrušen podle § 11 odst. 2 služební pragmatiky na základě posudku kvalifikační komise u báňského hejtmanství v Praze z 18. března 1929, že není pro báňskou právní službu u báňských úřadů kvalifikován nemaje dosud předepsaných zkoušek montanistických. Aby mu však bylo umožněno montanistická studia event. ještě dokončiti, byl st-l přijat do služeb u báňských úřadů v poměru smluvním dnem 1. května 1929 na základě smlouvy, projeví-li s tím st-l souhlas. Konečně bylo vysloveno, že dosáhne-li st-l plné kvalifikace pro báňsko-právní službu u báňských úřadů, nebude překážek, aby byl do této služby přijat v poměru pragmatickém.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost vyvrcholuje v námitku, že čekatelský poměr st-lův nemohl býti zrušen, poněvadž prý st-l měl právní nárok, aby byli jmenován úředníkem služební třídy 1. b), v níž prý byl ustanoven čekatelem. Tento svůj nárok dovozuje st-l především z obsahu svého ustanovovacího dekretu z r. 1922 namítaje, že dekretem tímto ustanoven byl báňským elévem na základě svých studií právnických, aniž ustanovení toto bylo učiněno závislým na podmínce absolvování studií hornických, že tedy ustanoven byl bezpodmínečně. Ke studiím hornickým obdržel prý pouze dovolenou. Po celou dobu platnosti platového zákona byl prý st-li veden pouze ve služební třídě 1. b), tudíž mezi čekateli služby právní, byl prý po celou dobu svého čekatelského poměru kvalifikován pouze se zřetelem na požadavky platné pro služební třídu 1. b). — Námitka tato není důvodná.
Pro posouzení právní povahy st-lova služebního poměru jest rozhodným obsah ustanovovacího dekretu z 30. července 1922. Dekretem tímto ustanoven byl st-l báňským elévem ve stavu báňských úřadů. Ježto pak podle přehledu osob a platů, který podle § 10 zák. z 21. července 1871 č. 77 ř. z. o zřízení a působnosti báňských úřadů tvoří integrující součást tohoto zákona, elévové báňští patřili do kategorie služby konceptní a výkonné, pro kteroužto kategorii bylo podle § 6 instrukce pro báňská hejtmanství předepsáno předběžné vzdělání hornicko-technické a právně- státovědecké, jest patrno, že cit. dekretem z r. 1922 ustanoven byl st-l čekatelem úřednické kategorie báňsko-právní, třebaže měl toliko předběžné vzdělání právnické.
Byl tedy st-l podle ustanovovacího dekretu z r. 1922 ustanoven čekatelem úřednické kategorie, pro kterou zásadně předepsáno bylo dvojí vysokoškolské vzdělání. Na tomto právním poměru st-lově nemohlo býti změněno nic ani tím, že st-l při převodu do nových platů obdržel služební plat dle služební třídy 1. b), ježto, jak nss již v nál. Boh. A 8463/30 dovodil, předpis § 199 plat. zák. č. 103/26 stanoví pouze, jaký plat úředník má v novém platovém systému obdržeti, neupravuje však otázky, jaká služební třída mu přísluší po provedení systemisace. Nemůže tedy st-l ani z té nesporné okolnosti, že mu přiznán byl za účinnosti plat. zákona služební plat podle služební třídy 1. b), dovozovati, že se tím stal čekatelem služební třídy 1. b). Tím méně pak může to st-l dovozovati ze způsobu, jakým prováděna byla jeho kvalifikace, ježto prováděním kvalifikace nemůže na právní povaze služebního poměru samotného nic býti změněno. Okolnost konečně, jak žal. úřad postupoval v případech jiných, nemůže pro nss býti směrodatnou, ježto nss má přezkoumávati toliko zákonitost nař. rozhodnutí a nemůže přihlížeti ani ke skutkovým ani k právním poměrům; případů jiných.
Podle toho, co dosud bylo řečeno, nestal se st-l za účinnosti platového zákona úřednickým čekatelem služební třídy 1. b), a tvrdí-li stížnost opak, tvrdí tak bezdůvodně. Tím padají všechny závěry, které st-l čerpá z mylné premisy, že byl čekatelem služební třídy 1. b), zejména námitka, že kvalifikační komise shledala nedostatek předběžného vzdělání st-lova pro docela jinou služební třídu, než do které byl st-l zařazen a o kterou se také dosud, pokud jde o jmenování úředníkem, neucházel, dále námitka, že st-l měl právní nárok, aby byl jmenován úředníkem služební třídy 1. b), a konečně námitka vadnosti řízení, že st-l měl o chystaném zrušení svého služebního poměru býti slyšen, ježto prý by výslechem tím bylo vyšlo na jevo, že st-l byl ustanoven nikoli pro službu báňsko-právní, nýbrž pro službu pouze právní.
Stížnost dále namítá, že podle § 11 odst. 2 služ. pragm. (č. 15/1914 ř. z.) u porovnání s § 56 odst. 1 resp. čl. 5. zák. č. 541/19 může zrušení služebního poměru nastati před ukončením čekatelské doby a tedy dříve než čekatel nabude právního nároku na jmenování definitivním úředníkem. Nerozvázal-li žal. úřad čekatelský poměr st-lův v zákonné čekací lhůtě, pak prý nemůže tak učiň i ti teprve po uplynutí této lhůty, kdy st-li vzešel již nárok na ustanovení úředníkem. — Ani této námitce nemohl nss přisvědčiti.
St-l nemůže se především dovolávati předpisů § 56 odst. 1 služ. pragm. a čl. 5. zák. 541/19, ježto předpisy tyto byly podle § 214 plat. zák. zrušeny. Podle § 9 odst. 1 zák. plat., podle něhož dlužno daný případ posouditi, ustanoví se čekatel úředníkem, jakmile v témže oboru státní správy dovršil stanovenou čekatelskou dobu, v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven, a vyhověl nejen všeobecným zákonným podmínkám pro ustanovení úředníkem, nýbrž i zvláštním podmínkám určeným vl. nařízením pro ustanovení úředníkem v příslušné úřednické kategorii a služebním oboru. Nárok na jmenování úředníkem vzniká tedy teprve tehdy, když nejen uplynula stanovená čekatelská doba, nýbrž když čekatel vyhověl jak všeobecným podmínkám pro ustanovení úředníkem, tak i zvláštním podmínkám, které určí vládní nařízení pro ustanovení čekatele úředníkem v příslušné úřednické kategorii (srov. i §§ 1 a 2 vl. nař. č. 103/27 a § 1 vl. nař. č. 132/31 a přílohu nař. toho str. 1031).
Stížnost nemá tudíž pravdu, domnívá-li se, že nárok na jmenování úředníkem vzniká jen pouhým uplynutím čekatelské doby. Nad to zákon předpokládá, že jde o čekatele úřednické kategorie, ve které má čekatel býti ustanoven, kterýžto předpoklad u st-le splněn není, ježto st-l se domáhá ustanovení úředníkem služební třídy 1. b), jejíž čekatelem, jak svrchu dovoženo, vůbec nebyl. I kdyby konečně stížnosti bylo možno rozuměti tak, že st-lův čekatelský služební poměr nemohl býti zrušen, ježto st-li absolvování montanistických studií nebylo uloženo za podmínku ani mu nebylo určeno, ve které době se tak státi má, nebylo by ani potom možno dáti stížnosti za pravdu, ježto podle § 11 odst. 2 služ. pragm. může služební poměr čekatelský po slyšení kvalifikační komise býti zrušen, objeví-li se, že čekatel nemá způsobilost pro ustanovení úředníkem. Že by pak st-l měl způsobilost pro ustanovení ve služební třídě 1. a), toho st-l ani netvrdí, kdežto okolnost, zda měl způsobilost pro ustanovení úředníkem ve služební třídě 1. b), jest nerozhodna, ježto čekatelem ve služební třídě 1. b), jak svrchu dovoženo, st-l nebyl.

Citace:

Č. 9464. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 255-258.