Č. 9399.Pojištění nemocenské (Podk. Rus): 1. Příslušnost min. soc. péče k instančnímu rozhodování ve věcech nemocenského pojištění podle § 156 zák. čl. 19.1907 ve znění § 23 vl. nař. č. 199/22 nebyla zákonem o organisaci politické správy č. 125/27 přesunuta na zemské úřady. — 2. Osoby pojištěné pro případ nemoci podle zák. č. 221/24 nepodléhají pojištění podle zák. č. 221/25. (Nález ze dne 1. října 1931 č. 14102.) Prejudikatura: Boh. A 7930/29. Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Ch. proti zemskému úřadu v Užhorodě (za zúč. obec Š. adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) o nemocenské pojištění. Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká pojištění nemocenského, zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Okresní nemocenská pojišťovna v Ch. předpisovala obci Š. od 1. července 1926 za obecní zaměstnance Jindřicha L. a Štěpána K. pojistné příspěvky nemocenské podle zák. č. 117/26 a za zaměstnance Pavla T. pojistné nemocenské, invalidní a starobní podle zák. č. 221/24. Okr. úřad v Chustu rozhodnutím z 10. dubna 1928 vyhověl odvolání obce Š. z tohoto platebního výměru a výměr zrušil, poněvadž podle § 5 odst. a) zák. č. 221/24 nepodléhají zaměstnanci státu a jiných nucených svazků územních nemocenskému pojištění, když mají v případě onemocnění nárok na služné aspoň na 1 rok. Ježto podle prohlášení obecního úřadu toto zaměstnancům obce Š. náleží, jest vzetí jejich do nemoc, pojištění nezákonné. Zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím odvolání okr. nemocenské pojišťovny, podanému z rozhodnutí okresního úřadu, částečně vyhověl s tímto odůvodněním: »Pokud se spor týče nemoc, pojištění obecních zaměstnanců, bylo nutno odvolání zamítnouti, neboť obecní zaměstnanci podléhají ode dne platnosti zák. č. 221/25 pojištění u léčebného fondu veř. zaměstnanců. Okolnost, že obec své přihlašovací povinnosti ve smyslu § 4 zák. neučinila zadost, nedává okr. nemoc, pojišťovně práva požadovati od obce pojistné za dobu po vstoupení v platnost zák. č. 221/25. Pokud se pak týče starobního a invalidního pojištění obecního sluhy T., bylo nutno odvolání pojišťovny vyhověti, neboť obec tohoto nepojistila u zemské úřadovny všeobecného pensijního ústavu, ani mu dosud ve smyslu § 6 zák. č. 221/24 pro případ invalidity a stáří nezaručila nijak rovnocenné požitky, jaké by mu příslušely z pojištění u tamního ústavu. Výmluva obce, že tento není dosud definitivním zaměstnancem a že příslušné obecní statuty dosud vydány nebyly, nebylo lze vžiti v úvahu, neboť pojištění tomu podléhají i zaměstnanci provisorní.« Připojeno poučení, že proti rozhodnutí tomu není podle čl. 8 zák. č. 125/27 další odvolání přípustno. Maje rozhodovati o stížnosti, musil nss nejprve z úřední moci zkoumati, zdali zemský úřad byl k vydání nař. rozhodnutí podle zákona povolán. Pokud jde o pojistnou povinnost Pavla T. podle zák. č. 221/24, byl žal. úřad k instančnímu rozhodování příslušným podle § 239 cit. zák. a jest jeho rozhodnutí konečné vzhledem k předpisu čl. 8 zák. č. 125/27. Nař. rozhodnutím přezkoumal však žal. úřad ještě platební výměr stěžující si pojišťovny, jímž byly předepsány nemocenské pojistné příspěvky zúčastněné obci podle zák. č. 117/26 za její zaměstnance Jindřicha L. a Štěpána K., pojištěné u Zemské úřadovny všeob. pensijního ústavu v Bratislavě. Řešiti spory mezi nemoc, pojišťovnami a zaměstnavateli o závazcích platebních z nemoc, pojištění podle cit. zák. č. 117/26 jsou příslušný správní úřady, uvedené v § 156 zák. čl. 19: 1907, ve znění § 23 vl. nař. č. 199/22, jenž určuje pořad instanční tím způsobem, že rozhoduje v prvé stolici průmyslová vrchnost podle § 176 zák. čl. 17: 1884, t. j. v daném případě okresní úřad, a od tohoto úřadu jde odvolání přímo k min. soc. péče. Tento právní názor vyslovil nss již v nál. Boh. A 7930/29. Poněvadž nař. rozhodnutí bylo vydáno dne 22. února 1929, tedy za účinnosti zák. č. 125/27, sluší ještě uvážiti, zdali předpisy tohoto zákona nebyla kompetence min. soc. péče, založená na cit. § 156 zák. čl. 19: 1907, přesunuta na zemský úřad v Užhorodě, jímž nař. rozhodnutí bylo vydáno. I tuto otázku třeba zodpověděti záporně. Článek 8. části prvé, hlavy prvé cit. zák. o organisaci politické správy ovšem ustanovuje, že »pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření a nálezů) okresního úřadu k zemskému úřadu«. Ale tímto ustanovením nebyla přenesena instanční pravomoc rozhodovací z min. soc. péče na zemský úřad, nýbrž jediným jeho účelem bylo omeziti pořad instancí na dvě stolice v případech, kde podle předpisů dosud platných rozhodovaly stolice tři. Dopadalo by tedy zmíněné ustanovení zákona o organisaci politické správy na konkrétní spor jen tenkráte, kdyby již podle shora cit. předpisů starších mělo býti rozhodováno ve třech stolicích. Tomu však tak nebylo. Nelze proto zmíněného ustanovení prvého odstavce čl. 8 na tento případ vůbec použiti a nedostávalo se tedy ani se zřetelem na toto ustanovení zákona zemskému úřadu pravomoci o zmíněném sporném nároku instančně rozhodovati, nýbrž rozhodnutí to příslušelo i nadále min. soc. péče. Tato zákonná působnost ministerstva mohla arci býti přenesena na zemský úřad podle odst. 1 bodu 3 § 8 části druhé, hlavy prvé cit. zák. o organisaci politické správy cestou nařizovací, avšak takovýto přesun kompetence ministerské na zemský úřad do vydání nař. rozhodnutí proveden nebyl. Nebyl tedy v řízení tomto zemský úřad vůbec povolán, aby rozhodoval jako instance o platebních výměrech, týkajících se uvedených dvou zaměstnanců, a učinil-li tak přece, bylo rozhodnutí jeho v této části zrušiti pro absolutní nepříslušnost. Pokud jde o pojistnou povinnost Pavla T., vyslovil žal. úřad, že podléhá u stěžující si pojišťovny jedině pojištění pro případ invalidity a stáří, nikoli však pro případ nemoci podle zák. č. 221/24, ježto obecní zaměstnanci podléhají ode dne platnosti zák. č. 221/25 pojištění u léčebného fondu veř. zaměstnanců. Tomuto odůvodnění vytýká stížnost právem, že odporuje zákonu. Žal. úřad přehlédl, že zák. č. 221/25 v § 1 nemocenskému pojištění veř. zaměstnanců u léčebného fondu veřejných zaměstnanců podrobuje jen ony, v odstavci 1. sub a) až d) uvedené zaměstnance, mezi nimi sub c) i zaměstnance obcí, pokud mají v republice Čsl. bydliště a nepodléhají nemocenskému pojištění podle zák. č. 221/24. Nepodléhají tudíž osoby, pojištěné podle zák. č. 221/24 pojištění podle zák. č. 221/25 a nikoli naopak, jak usoudil žal. úřad. Vycházeje z tohoto nesprávného názoru, opomenul žal. úřad vypořádati se s námitkami stěžující si strany, že u Pavla T. jsou splněny předpoklady pojistné povinnosti nemocenské podle zák. č. 221/24, resp. že tu není vylučujících důvodů § 5 téhož zák., a že závazek obce platiti za jmenovaného pojistné byl založen také přihláškou k pojištění. Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení rozhodnutí, pokud se týká pojištění nemocenského, podle § 7 zák. o ss.